KDYŽ jsem v roce 1989 poprvé slyšela o biblické pravdě, byla jsem význačnou členkou komunistické strany ve svém rodném městě Senaki a pravidelně jsem zasedala v gruzínském Nejvyšším sovětu, což odpovídá dnešnímu parlamentu. Byla jsem zasnoubená a měla jsem pocit, že mi svět leží u nohou.

Maminka s tatínkem mi vštípili lásku k Bohu, takže jsem v Boha věřila, i když jsem byla komunistka. Když jsem začala studovat Bibli, našla jsem uspokojující odpovědi na všechny svoje otázky, a tak jsem se rozhodla, že zasvětím svůj život Jehovovi. Jenže moje rodina, přátelé, kolegové ani snoubenec s mým rozhodnutím nesouhlasili.

Rodina se mě nakonec zřekla. To, čemu jsem věřila, nešlo dohromady ani s mojí politickou kariérou. Rozhodla  jsem se odejít z domova, zrušit zasnoubení, dát výpověď v práci a odejít z komunistické strany i z Nejvyššího sovětu. Po křtu na mě rodina a přátelé ještě více tlačili. V našem městě mě všichni dobře znali, a tak jsem se přestěhovala do Kutaisi a začala jsem s průkopnickou službou.

Lidé se mě někdy ptají, jestli moje víra opravdu stála za všechny ty těžkosti. Bez váhání na to odpovídám, že nelituji žádného rozhodnutí, které jsem udělala. Moji rodiče s nimi sice ne vždy souhlasili, ale jsem jim vděčná, že mi vštípili lásku k Bohu a bližním. V životě mi to hodně pomohlo.