Přejít k článku

Přejít na obsah

 GRUZIE | 1924-1990

Díky shromážděním dělali pokroky

Díky shromážděním dělali pokroky

Křesťanská shromáždění byla nezbytná, aby noví bratři a sestry mohli dělat duchovní pokroky. K jejich pořádání nabízeli své domovy ti, kdo byli pokřtěni dlouho, ale i ti, kdo byli v pravdě teprve krátce. Na shromážděních panovala příjemná atmosféra, díky které se prohlubovaly vztahy mezi bratry.

Když bylo několik zájemců připraveno na křest, tajně se zorganizovalo zvláštní shromáždění. Jedno takové shromáždění bratři uspořádali v srpnu roku 1973 za městem Suchumi na pobřeží Černého moře.  Sešlo se tu 35 uchazečů o křest. Samotného křtu se ale nedočkali. Na konci shromáždění totiž přišla policie a zatkla několik bratrů a sester, včetně Vladimira Gladjuka.

Jakmile byli Vladimir a ostatní bratři propuštěni, znovu kontaktovali všechny, kdo se chtěli dát pokřtít. Dva dny po prvním pokusu se křest nakonec uskutečnil. Vladimir říká: „Cítili jsme, že Jehova je s námi. Po křtu jsme mu společně v modlitbě děkovali.“

Odpor přispěl k šíření dobré zprávy

Dva dny po těchto křtech byl Vladimir Gladjuk zatčen znovu. Později byl spolu s Ittou Sudarenkovou a Natelou Čargeišviliovou odsouzen na několik let do vězení. Přestože z toho byli ostatní zvěstovatelé smutní, dál pokračovali v kázání. Jen si dávali větší pozor.

Aby nepřitahovali pozornost úřadů, cestovali kázat do jiných měst a vesnic. Odpor tak ve skutečnosti pomohl k tomu, aby se dobrá zpráva dostala na další místa.

V období komunistického režimu zvěstovatelé ve velkých městech kázali v parcích a na klidných ulicích. Často se setkávali s lidmi, kteří do města přijeli navštívit svoje příbuzné nebo něco nakoupit. Když někdo projevil zájem, poprosili ho o adresu a naplánovali další setkání.

 Babuca Džedželavová často cestovala po celé západní Gruzii. Vysvětluje: „Měla jsem příbuzné na různých místech, a tak moje cestování nepůsobilo podezřele. Asi po dvou letech jsem studovala Bibli s více než 20 lidmi v Zugdidi a 5 dalšími v Čchorocku. Všichni nakonec byli pokřtěni.“

Naléhavě jsou zapotřebí publikace v gruzínštině

Brzy bylo jasné, že jsou zapotřebí publikace v gruzínštině. Na opětovných návštěvách a biblických studiích zvěstovatelé viděli, jak by zájemcům pomohlo, kdyby Bibli a publikace měli ve svém jazyce. *

Babuca vzpomíná, jak těžké bylo vést biblické studium bez jakékoli publikace v gruzínštině. Říká: „Bibli a ostatní publikace jsem měla pouze v ruštině, takže jsem musela studijní materiál svým zájemcům často překládat.“ S pomocí slovníku překládala do gruzínštiny články z našich časopisů, a dokonce přeložila celé Matoušovo evangelium.

Odvážní bratři tiskli publikace doma na primitivních cyklostylech

Lidé si článků přeložených do gruzínštiny tak vážili, že si je vlastnoručně přepisovali. Bibli v gruzínštině bylo obtížné sehnat, a tak se z některých stali novodobí opisovači Božího Slova.

„Psal jsem od rána do večera“

Publikace přeložené do gruzínštiny kolovaly mezi bratry a zájemci, aby si je každý mohl přečíst. Každý  na to měl jen několik dnů nebo týdnů. Když mezi bratry koloval výtisk Řeckých písem v moderní gruzínštině, jedna rodina se rozhodla si ho opsat.

Raulu Karčavovi bylo pouhých 13 let, když mu jeho otec řekl, aby Řecká písma přepsal. Vypráví: „Abych získal motivaci, táta nakoupil celou krabici poznámkových bloků a nejrůznějších per a tužek. Nevěděl jsem, jak to zvládnu, ale pustil jsem se do toho. Psal jsem od rána do večera. Přestávku jsem si udělal jenom, abych se trochu protáhnul.“

Ručně opsaná Strážná věž a brožura Denně zkoumejme Písmo v gruzínštině

Raulova rodina byla nadšená, když bratři souhlasili s tím, aby u nich tahle vzácná kniha ještě několik  týdnů zůstala a Raul tak mohl svůj náročný úkol dokončit. Za pouhé dva měsíce opsal všech 27 knih Křesťanských řeckých písem.

I přes velké úsilí takových obětavých opisovačů nebylo možné zcela uspokojit duchovní hlad přibývajícího počtu zájemců. Bratři a sestry se proto pustili do riskantního úkolu a začali doma biblické publikace rozmnožovat na primitivních cyklostylech.

Kazatelská činnost v západní Gruzii byla v plném proudu. Jak to ale bylo s východní částí země? Byl v hlavním městě Tbilisi někdo, kdo by pomohl upřímným lidem, jako byl Vaso Kveniašvili?

 Pravda se dostává do hlavního města

V 70. letech minulého století dělaly sovětské úřady svědkům problémy a vyháněly je z domovů, takže se museli stěhovat z místa na místo. To byl případ i ukrajinských manželů Olexije a Lydie Kurdasových, kteří se přestěhovali do Tbilisi. Kvůli své víře strávili mnoho let ve vězeňských táborech.

Larisa Kesajevová (Gudadzeová) v 70. letech

Kurdasovi o Bibli mluvili se Zaurem a Eteri Kesajevovými, kteří byli silně věřící. Jejich dcera Larisa, které v té době bylo 15 let, vzpomíná na první setkání s Olexijem a Lydiou: „Snažili jsme se dokázat, že pravoslavná církev je jediným pravým náboženstvím. Zatímco nám brzy došly argumenty, oni dál pomocí Bible obhajovali svoji víru.“

Larisa pokračuje: „Vždycky, když jsme šli do kostela, jsem si četla Deset přikázání, která byla napsaná na stěně mezi dvěma svatými obrazy. Když nám ale jednou večer 2. Mojžíšovu 20:4, 5 přečetl Olexij, byla jsem v šoku. Tu noc jsem nemohla usnout a pořád jsem si říkala: ‚Může to být opravdu tak, že uctíváním obrazů vlastně porušujeme Boží příkaz?‘“

Larisa si chtěla být jistá, a tak druhý den brzy ráno běžela do kostela a znovu si přečetla přikázání „Neuděláš si vyřezávanou sochu... Nebudeš se jim klanět“. Poprvé v životě pochopila, co tento Boží příkaz znamená. Larisa i její rodiče se časem dali pokřtít a patřili k prvním svědkům v Tbilisi.

 Konečně našel spravedlnost

Téměř 20 let poté, co Vaso Kveniašvili poprvé přišel do kontaktu s pravdou, narazil na někoho, kdo chodil na shromáždění svědků Jehovových v Tbilisi. Vaso byl šťastný, že se s nimi zase setkal. Čekal na to tak dlouho!

Vaso Kveniašvili se stal bratrem 24 let poté, co se poprvé setkal s pravdou

Bratři se ale zpočátku zdráhali vzít Vasa mezi sebe, protože byl nechvalně známý svou zločineckou minulostí. Někteří se dokonce báli, že na svědky donáší sovětským úřadům. Další čtyři roky mu proto nedovolili chodit na shromáždění.

Když bylo jasné, že má Vaso čisté pohnutky, mohl se připojit ke sboru a dát se pokřtít. Konečně mohl mít blízký vztah s „Bohem spravedlnosti“,  kterého hledal už od svého mládí. (Iz. 30:18, Slovo na cestu) Věrně Jehovovi sloužil až do své smrti v roce 2014.

V roce 1990 se už naplno kázalo jak v západní, tak ve východní Gruzii. Podílelo se na tom asi 900 zvěstovatelů, kteří vedli 942 biblických studií. Vše bylo připraveno na pozoruhodný vzrůst.

^ 12. odst. V období komunismu bylo Biblí velmi málo, přestože její části byly do gruzínštiny přeloženy už v pátém století n. l. (Viz rámeček „Bible v gruzínštině“.)