Lukáš 6:1–49
6 Jednou v sabatu se stalo, že procházel obilnými poli a jeho učedníci otrhávali a jedli klasy,+ které mnuli rukama.+
2 Někteří farizeové na to řekli: „Proč děláte to, co není zákonné v sabatu?“+
3 Ale Ježíš jim odpověděl a řekl: „Nikdy jste nečetli o tom, co udělal David,+ když on a muži, kteří byli s ním, dostali hlad?+
4 Jak vstoupil do Božího domu a přijal chleby předložení*+ a jedl a dal nějaké těm, kdo byli s ním, ačkoli jejich jedení není zákonné pro nikoho kromě kněží?“+
5 A přikročil k tomu, aby jim řekl: „Syn člověka je Pánem sabatu.“+
6 Během jiného sabatu+ vstoupil do synagógy a začal vyučovat. A byl tam přítomen člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.+
7 Znalci Zákona a farizeové na něj bedlivě dávali pozor,+ aby viděli, zda bude léčit v sabatu, aby našli něco, z čeho by ho obžalovali.+
8 Znal však jejich uvažování,+ a přesto řekl muži s uschlou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ A zvedl se a postavil se.+
9 Potom jim Ježíš řekl: „Ptám se vás: Je zákonné konat v sabatu dobro+ nebo škodit, zachránit nebo zahubit duši?“*+
10 A když se po všech rozhlédl, řekl tomu člověku:* „Natáhni ruku.“ Udělal to, a jeho ruka byla uzdravena.+
11 Naplnilo je však šílenství a začali mezi sebou mluvit, co by Ježíšovi udělali.+
12 Během těch dnů vyšel na horu, aby se modlil,+ a setrval celou noc v modlitbě k Bohu.+
13 Ale když se rozednilo, zavolal si své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval „apoštoly“:+
14 Šimona, jehož také pojmenoval Petr,+ a jeho bratra Ondřeje a Jakuba a Jana+ a Filipa+ a Bartoloměje
15 a Matouše a Tomáše+ a Jakuba, [syna] Alfeova, a Šimona, který je nazýván „horlivec“,*+
16 a Jidáše, [syna] Jakubova, a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.+
17 A sešel s nimi dolů a postavil se na rovném místě, a byl tam velký zástup jeho učedníků a velké množství lidí+ z celé Judeje a Jeruzaléma a z tyrského a sidonského přímoří, kteří přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí.+
18 Dokonce ti, kdo byli znepokojováni nečistými duchy, byli léčeni.
19 A celý zástup se ho snažil dotknout,+ protože z něho vycházela síla+ a všechny je uzdravovala.
20 A pozvedl oči ke svým učedníkům a začal říkat:+
„Šťastní* jste vy, chudí,+ protože Boží království je vaše.
21 Šťastní jste vy, kdo nyní hladovíte,+ protože budete nasyceni.+
Šťastní jste vy, kdo nyní pláčete, protože se budete smát.+
22 Šťastní jste, kdykoli vás lidé nenávidí+ a kdykoli vás vylučují a haní vás a vyvrhují+ vaše jméno jako ničemné kvůli Synu člověka.
23 Radujte se ten den a poskakujte, neboť pohleďte, vaše odměna v nebi je velká, vždyť totéž dělávali jejich praotcové prorokům.+
24 Ale běda vám, bohatí,+ protože již máte svou plnou útěchu.+
25 Běda vám, kdo jste nyní syti, protože budete hladovět.+
Běda, vy, kdo se nyní smějete, protože budete truchlit a plakat.+
26 Běda, kdykoli o vás všichni lidé mluví dobře, neboť podobně činili jejich praotcové falešným prorokům.+
27 Ale vám, kdo nasloucháte, říkám: Milujte dál své nepřátele,+ čiňte dobro+ těm, kdo vás nenávidí,
28 žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vás urážejí.+
29 Tomu, kdo tě udeří do jedné tváře,+ nastav i druhou; a tomu, kdo ti odnímá svrchní oděv,+ neodpírej ani spodní oděv.
30 Dávej každému, kdo tě prosí,+ a od toho, kdo ti odnímá věci, [je] nepožaduj zpět.
31 Také, právě jak chcete,* aby lidé činili vám, stejně čiňte* jim.+
32 A jestliže milujete ty, kdo milují vás, jaká je to pro vás zásluha? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo milují je.+
33 A jestliže činíte dobro těm, kdo činí dobro vám, skutečně, jaká je to pro vás zásluha? I hříšníci dělají totéž.+
34 A jestliže půjčujete [bez úroku]+ těm, od nichž doufáte, že dostanete, jaká je to pro vás zásluha? I hříšníci půjčují [bez úroku] hříšníkům, aby stejně tolik dostali zpět.+
35 Naopak dále milujte své nepřátele a čiňte dobro a půjčujte [bez úroku]+ a nedoufejte, že něco [dostanete] zpět; a vaše odměna bude velká a budete syny Nejvyššího,+ protože je laskavý+ k nevděčným a ničemným.
36 Stávejte se milosrdnými, právě jako je milosrdný váš Otec.+
37 Kromě toho přestaňte soudit, a rozhodně nebudete souzeni;+ přestaňte odsuzovat, a rozhodně nebudete odsuzováni. Stále propouštějte, a budete propuštěni.+
38 Mějte ve zvyku dávat, a lidé vám budou dávat.+ Nasypou vám do klína* znamenitou míru, stlačenou, setřesenou a překypující. Jakou mírou totiž odměřujete vy, takovou [mírou] budou na oplátku měřit vám.“+
39 Potom k nim také pronesl podobenství: „Cožpak může slepec vést slepce? Nespadnou snad oba do jámy?+
40 Žák není nad svého učitele, ale každý, kdo je dokonale poučen, bude jako jeho učitel.+
41 Proč se tedy díváš na [stéblo] slámy, které je v oku tvého bratra, ale nepozoruješ trám, který je v tvém vlastním oku?+
42 Jak můžeš říkat svému bratrovi: ‚Bratře, dovol mi, abych vytáhl [stéblo] slámy, které je v tvém oku‘, zatímco sám nehledíš na trám, který je v tvém oku?+ Pokrytče! Nejprve vytáhni trám ze svého vlastního oka+ a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout [stéblo] slámy, které je v oku tvého bratra.+
43 Není totiž znamenitý strom, který nese prohnilé ovoce; jako není prohnilý strom, který nese znamenité ovoce.+
44 Vždyť každý strom se pozná podle svého vlastního ovoce.+ Fíky se například nesbírají z trní ani se neodřezávají hrozny z trnitého keře.+
45 Dobrý člověk vynáší dobré z dobrého pokladu+ svého srdce, ale ničemný člověk vynáší ničemné ze svého ničemného [pokladu], neboť z hojnosti srdce mluví jeho ústa.+
46 Proč mě tedy nazýváte ‚Pane! Pane!‘, ale nečiníte to, co říkám?+
47 Ukážu vám, komu je podobný každý, kdo ke mně přichází a slyší má slova a činí je:+
48 Je podobný člověku, který stavěl dům, kopal a šel do hloubky a položil základ na skalním masivu. Když potom nastala povodeň,+ na ten dům se přivalila řeka, ale nebyla dost silná, aby jím otřásla, protože byl dobře postaven.+
49 Na druhé straně ten, kdo slyší a nečiní,+ je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základu. Přivalila se na něj řeka a okamžitě se zřítil a zkáza+ toho domu byla velká.“+
Poznámky
^ Nebo „chléb vystavení“.
^ Nebo „život“. Řec. psy·chenʹ; J17,18,22(heb.) neʹfeš. Viz dodatek 4A.
^ Dosl. „mu“.
^ „Horlivec.“ Nebo „zélóta; nadšenec“. Řec. Ze·lo·tenʹ.
^ „Šťastní.“ Řec. Ma·kaʹri·oi; lat. be·aʹti.
^ Dosl. „dělejte“.
^ Dosl. „si přejete“.
^ Nebo „náruče“.
