Lukáš 10:1–42

10  Potom Pán určil sedmdesát*+ jiných a po dvou+ je vyslal před sebou do každého města a místa, kam sám hodlal přijít.  Pak jim začal říkat: „Žeň+ je opravdu velká, ale dělníků+ je málo. Proste+ proto Pána žně, aby poslal dělníky+ na svou žeň.  Vyjděte. Pohleďte, vysílám vás jako beránky+ mezi vlky.  Nenoste měšec ani mošnu+ s jídlem ani sandály a s nikým se po cestě neobjímejte+ na pozdrav.  Kdekoli vstoupíte do domu, nejprve řekněte: ‚Kéž má tento dům pokoj.‘+  A jestliže je tam přítel* pokoje, váš pokoj spočine na něm.*+ Ale jestliže tam není, obrátí se zpět k vám.+  Zůstaňte tedy v tom domě+ a jezte a pijte to, co poskytnou,+ neboť dělník je hoden své mzdy.+ Nepřecházejte z domu do domu.+  Kdekoli také vstoupíte do města a přijmou vás, jezte to, co vám předloží,  a lečte+ v něm nemocné a dále jim říkejte: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘+ 10  Ale kdekoli vstoupíte do města a nepřijmou+ vás, vyjděte na jeho široké cesty a řekněte: 11  ‚I prach z vašeho města, který nám přilnul k nohám, stíráme proti vám.+ Nicméně mějte na mysli, že se přiblížilo Boží království.‘ 12  Říkám vám, že pro Sodomu+ to bude v ten den snesitelnější než pro ono město. 13  Běda ti, Chorazine!+ Běda ti, Betsaido!+ Protože kdyby se mocné skutky, které se děly ve vás, děly v Tyru a Sidonu, již dávno by činili pokání a seděli v pytlovině a v popelu.+ 14  Pro Tyros a Sidon to bude proto při soudu snesitelnější než pro vás.+ 15  A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno k nebi?+ Přijdeš dolů do hádu!*+ 16  Kdo naslouchá+ vám, naslouchá [i] mně. A ten, kdo vás znevažuje, znevažuje [i] mne. Kdo nadto znevažuje mne, znevažuje+ [i] toho, který mě vyslal.“ 17  Potom se těch sedmdesát* vrátilo s radostí a řekli: „Pane, i démoni se nám podřizují,+ když používáme tvé jméno.“ 18  Řekl jim na to: „Začal jsem spatřovat Satana, jak již spadl z nebe jako blesk.+ 19  Pohleďte, dal jsem vám autoritu zašlapat pod nohama hady+ a štíry,+ i nad celou mocí nepřítele,+ a rozhodně vám nic neublíží. 20  Přesto se neradujte z toho, že jsou vám podřízeni duchové, ale radujte se, protože vaše jména+ jsou zapsána v nebesích.“ 21  Právě v tu hodinu se velmi rozradostnil+ ve svatém duchu a řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe a země, protože jsi pečlivě utajil tyto věci před moudrými+ a intelektuály a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože jsi schválil takové jednání. 22  Můj Otec mi vydal+ všechno, a nikdo neví, kdo je Syn, jenom Otec;+ a kdo je Otec, [neví] nikdo, jenom Syn+ a ten, komu je Syn ochoten ho zjevit.“ 23  A tak se obrátil jen k učedníkům a řekl: „Šťastné jsou oči, které spatřují to, co spatřujete vy.+ 24  Vždyť vám říkám: Mnozí proroci a králové toužili vidět,+ co spatřujete vy, ale neviděli to, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli to.“ 25  A pohleďme, vstal nějaký muž zběhlý v Zákoně,+ aby ho vyzkoušel, a řekl: „Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“+ 26  Řekl mu: „Co je napsáno v Zákoně?+ Jak čteš?“ 27  Odpověděl mu a řekl: „‚Budeš milovat Jehovu,* svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší* a celou svou silou a celou svou myslí+‘ a ‚svého bližního jako sám sebe.‘“+ 28  Řekl mu: „Odpověděl jsi správně; ‚dělej to dál a získáš život.‘“+ 29  Ale protože se ten muž chtěl prokázat [jako] spravedlivý, řekl Ježíšovi: „Kdo je skutečně můj bližní?“+ 30  Ježíš odpověděl a řekl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče, kteří ho svlékli a zasadili mu rány, odešli a nechali ho polomrtvého. 31  Náhodou šel po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel [ho] po protější straně.+ 32  Podobně také Levita, když se dostal na to místo a viděl ho, obešel [ho] po protější straně.+ 33  Ale nějaký Samaritán,+ který cestoval po té cestě, přišel k němu, a když ho viděl, byl pohnut lítostí. 34  Přistoupil tedy k němu a ovázal mu zranění, když je polil olejem a vínem.+ Potom ho vysadil na své vlastní zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něho. 35  A příští den vyndal dva denáry,* dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něho, a cokoli vydáš navíc, to ti splatím, až se sem vrátím.‘ 36  O kterém z těch tří se ti zdá, že se prokázal jako bližní tomu muži,+ který padl mezi lupiče?“ 37  Řekl: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“+ Ježíš mu pak řekl: „Jdi a sám jednej+ stejně.“ 38  Když šli dál, vstoupil do nějaké vesnice. Tam ho jistá žena jménem Marta+ přijala do domu jako hosta. 39  Tato žena měla také sestru zvanou Marie, která se však posadila u Pánových nohou+ a stále naslouchala jeho slovu. 40  Marta byla naproti tomu rozptýlena obstaráváním mnoha povinností.+ Přiblížila se tedy a řekla: „Pane, nevadí ti, že mě má sestra nechala samotnou obsluhovat?+ Pověz jí tedy, aby mi pomáhala.“ 41  Pán jí odpověděl a řekl: „Marto, Marto, jsi úzkostlivá+ a rozrušuješ se mnoha věcmi.+ 42  Potřebných věcí+ je však jen několik nebo pouze jedna.* Marie, ta si vyvolila dobrý podíl+ a nebude jí odňat.“

Poznámky

„Sedmdesát“, אACWSyp; P75BDVgSyc‚sArm „sedmdesát dva“.
Dosl. „syn“.
Může se vztahovat jak na dům, tak na přítele.
„Hádu“, אABJ21; J7–18,22 „šeolu“.
„Sedmdesát“, אACWSyp; P45,75BDVgArm „sedmdesát dva“.
Viz dodatek 1D.
Nebo „svým životem“. Viz dodatek 4A.
Viz dodatek 8A.
Podle אcBCc; P45,75AC*WVgSyc „Nezbytná je však jedna věc“.