Přejít k článku

Přejít na obsah

Bojoval proti strachu a pochybnostem

Bojoval proti strachu a pochybnostem

Napodobujte jejich víru

Bojoval proti strachu a pochybnostem

PETR přitáhl vesla a zadíval se do tmy. Je to, co vidí na východním obzoru, jen slabé světlo, znamení, že konečně přichází úsvit? Svaly na zádech a ramenou má po několikahodinovém veslování jako v ohni. Vítr, který mu šlehá do obličeje, změnil Galilejské moře v rozbouřenou vodní masu. Do přídě jejich rybářského člunu naráží jedna vlna za druhou a vytváří studenou vodní tříšť, která Petrovi smáčí tělo. On však vesluje dál.

Někde tam na břehu zůstal Ježíš sám, když Petr a jeho společníci vyrazili na moře. Ten den viděli, jak Ježíš nasytil zástup tisíců lidí, přestože měl jen několik chlebů a ryb. Lidé se proto snažili udělat Ježíše králem, ale on se nechtěl zapojovat do politiky. Také nechtěl, aby si podobné ambice vypěstovali jeho následovníci. Poslal tedy zástup pryč a přiměl učedníky, aby nastoupili do člunu a vypluli k protějšímu břehu. Sám pak vystoupil na horu, aby se modlil. (Marek 6:35–45; Jan 6:14, 15)

Měsíc je skoro v úplňku. Když učedníci vypluli, měli jej vysoko nad hlavou, ale nyní pomalu klesá k západnímu obzoru. Podařilo se jim však urazit jen několik kilometrů. Plavba je namáhavá a vítr a vlny přehlušují jejich hlasy, takže se spolu nemohou bavit. Petr je tedy pravděpodobně sám se svými myšlenkami.

A je toho hodně, o čem může přemýšlet. Ježíše z Nazaretu následuje už déle než dva roky. Byly to roky plné událostí. Hodně se naučil, ale je toho ještě mnoho před ním. Petr byl ochoten učit se bojovat proti takovým překážkám jako je strach a pochybnosti a v tom je pro nás vynikajícím příkladem. Podívejme se, jak ho můžeme napodobovat.

„Našli jsme Mesiáše“!

Na den, kdy se setkal s Ježíšem z Nazaretu, Petr nikdy nezapomene. Nejprve mu jeho bratr Ondřej přinesl úžasnou zprávu: „Našli jsme Mesiáše.“ Těmito slovy se Petrův život začal měnit a už nikdy se nevrátil do původních kolejí. (Jan 1:41)

Petr žil ve městě Kafarnaum, které leželo na břehu sladkovodního jezera, jemuž se říkalo Galilejské moře. S Ondřejem byli společníky Jakuba a Jana, synů Zebedeových, a provozovali rybářskou živnost. S Petrem bydlela kromě jeho manželky také tchyně a jeho bratr Ondřej. Starat se o takovou rodinu jistě vyžadovalo mnoho tvrdé práce, energie a vynalézavosti. Představme si ty dlouhé vyčerpávající noci, kdy spouštěli síť nataženou mezi dvěma čluny a pak do člunu vytahovali všechny ryby, které se v ní zachytily. I ve dne byla jejich práce obtížná — museli ryby třídit a prodávat a také museli opravovat a čistit sítě.

Z Bible se dozvídáme, že Ondřej byl učedníkem Jana Křtitele. Když vyprávěl o Janově kázání, Petr mu určitě naslouchal s velkým zájmem. Jednoho dne Ondřej viděl, jak Jan ukazuje na Ježíše z Nazaretu a říká: „Podívejte se, Boží Beránek!“ Ondřej se okamžitě stal Ježíšovým následovníkem a nadšeně sdělil Petrovi strhující zprávu: Přišel Mesiáš! (Jan 1:35–40) Po vzpouře v Edenu, ke které došlo 4 000 let předtím, Jehova Bůh slíbil, že přijde někdo, kdo lidstvu dá skutečnou naději. (1. Mojžíšova 3:15) Právě s tímto Zachráncem — se samotným Mesiášem — se Ondřej setkal. Petr si ihned pospíšil, aby Ježíše také viděl.

Až do tohoto dne byl Petr znám jako Šimon neboli Symeon. Ježíš se však na něj podíval a řekl: „‚Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas‘ (což se překládá Petr).“ (Jan 1:42) „Kéfas“ je podstatné jméno obecné, které znamená „kámen“ nebo „skála“. Ježíšova slova byla zjevně prorocká. Ježíš věděl, že Petr bude nakonec jako skála — že svou stálostí, pevností a spolehlivostí bude mezi Kristovými následovníky působit dobrým vlivem. Myslel si to o sobě také sám Petr? Zdá se, že ne. I někteří dnešní čtenáři evangelií mají pocit, že Petr byl sotva jako skála. Docházejí k závěru, že byl spíše nestálý, vrtkavý a nedůsledný.

Petr jistě měl své chyby. Ježíš nad nimi nezavíral oči, ale — stejně jako jeho Otec Jehova — hledal v lidech to dobré. Viděl, že Petr má předpoklady pro další růst, a snažil se mu pomoci, aby své dobré vlastnosti rozvíjel. I v nás hledá Jehova a jeho Syn to dobré. Někdy je pro nás možná těžké uvěřit, že v nás něco dobrého mohou najít. Musíme však důvěřovat tomu, jak nás vidí Jehova, a musíme být ochotní nechat se školit a tvarovat jako Petr. (1. Jana 3:19, 20)

„Přestaň se bát“

Ježíš se poté vydal na kazatelskou cestu, při které ho Petr pravděpodobně nějakou dobu doprovázel. Je tedy možné, že byl při tom, když Ježíš provedl svůj první zázrak a na svatební hostině v Káně proměnil vodu ve víno. A co je ještě důležitější, Petr slyšel Ježíšovo úžasné poselství o Božím Království — poselství, které přinášelo naději. Přesto se od Ježíše oddělil a vrátil se ke své rybářské živnosti. Ale o několik měsíců později se s Ježíšem osobně setkal znovu a tenkrát ho Ježíš vyzval, aby jej následoval celodobě, tedy aby se to stalo Petrovým způsobem života.

Petr měl právě za sebou vyčerpávající celonoční práci. Znovu a znovu se svými společníky spouštěli rybářské sítě, ale vytahovali je prázdné. Petr jistě použil všechny své zkušenosti a vynalézavost a hledal ryby na různých místech na jezeře. Určitě byly chvíle, kdy si stejně jako mnozí jiní rybáři přál, aby mohl vidět pod hladinu a zjistit, kde hejna ryb jsou, nebo je nějak přimět, aby do sítí vpluly samy. Takové myšlenky samozřejmě jen prohloubily jeho zoufalství. Petr nelovil ryby pro zábavu. Na jeho úlovku byla závislá jeho rodina. Nakonec se na břeh vrátil s prázdnou. I přesto musel vyčistit sítě. Když za ním přišel Ježíš, měl tedy plné ruce práce.

Na Ježíše se tlačil zástup lidí, kteří viseli na každém jeho slovu. Ježíš tedy nastoupil do Petrova člunu a požádal Petra, aby odrazil kousek od země. Vyučoval zástup a jeho hlas se nad hladinou dobře nesl. Stejně jako lidé na břehu, i Petr mu soustředěně naslouchal. Poslouchat, jak Ježíš rozvíjí hlavní námět svého kázání — Boží Království —, Petra nikdy neomrzelo. Byla by to velká výsada, kdyby mohl Kristu pomáhat s šířením tohoto poselství naděje. Ale dalo by se to vůbec uskutečnit? Jak by vydělával na živobytí? Petr možná znovu přemýšlel o té dlouhé, bezvýsledné celonoční práci. (Lukáš 5:1–3)

Když Ježíš dokončil svou řeč, vybídl Petra: „Zajeď tam, kde je hloubka, a spusťte své sítě k lovu.“ Petra se zmocnily pochybnosti a odpověděl: „Učiteli, celou noc jsme se lopotili a nic jsme nechytili, ale na tvůj příkaz spustím sítě.“ Znovu spustit sítě bylo jistě to poslední, co by Petr chtěl udělat, zvláště teď, kdy ryby ani nehledají potravu. Přesto poslechl a pravděpodobně pokynul svým společníkům v druhém člunu, aby pluli za nimi. (Lukáš 5:4, 5)

Když Petr začal sítě vytahovat, zjistil, že jsou nečekaně těžké. Nemohl tomu uvěřit. Zabral větší silou a za chvíli viděl, jak se v sítích hemží obrovské množství ryb. Horečně tedy mával na muže v druhém člunu, aby jim pomohli. Brzy bylo jasné, že do jednoho člunu se celý úlovek nevejde. Nakonec naplnili oba čluny, ale ryb bylo stále příliš mnoho. Čluny se pod jejich tíhou dokonce začaly potápět. Petra přemohl úžas. Projevy Kristovy moci už sice v minulosti viděl, ale tento zážitek byl tak osobní. Vždyť to je muž, který dokonce dokáže přimět ryby k tomu, aby vpluly do sítě! Petra přemohl strach. Padnul na kolena a řekl: „Vzdal se ode mne, protože jsem hříšný muž, Pane.“ Jak by si vůbec mohl zasloužit být společníkem někoho, kdo může takovými způsoby používat moc samotného Boha? (Lukáš 5:6–9)

Ježíš mu laskavě řekl: „Přestaň se bát. Od nynějška budeš chytat živé lidi.“ (Lukáš 5:10, 11) Teď nebyl čas na pochybnosti nebo strach. Petrovy pochybnosti, zda se dokáže postarat o živobytí, nebyly podložené. A stejně tak nebyl namístě ani strach, který cítil kvůli svým chybám a nedostatkům. Ježíš měl důležitou práci — službu, která změní budoucnost lidstva. Sloužil Bohu, který „ve velkém měřítku odpustí“. (Izajáš 55:7) Jehova se také postará o jejich potřeby, a to jak fyzické, tak duchovní. (Matouš 6:33)

Petr na Ježíšovo pozvání reagoval rychle, stejně jako Jakub a Jan. „Dovezli . . . čluny zpátky k zemi a všechno zanechali a následovali ho.“ (Lukáš 5:11) Projevil víru v Ježíše a v toho, který jej vyslal. To bylo nejlepší rozhodnutí, jaké mohl udělat. Když dnes křesťané překonají své pochybnosti a strach, které jim brání chopit se služby Bohu, také tím projeví víru. Taková důvěra v Jehovu nikdy nevede ke zklamání. (Žalm 22:4, 5)

„Proč jsi zapochyboval?“

Vraťme se k té větrné noci, o které jsme se zmínili na začátku. Od Petrova setkání s Ježíšem uplynuly asi dva roky. Petr nyní vesluje po rozbouřeném Galilejském moři. Samozřejmě nevíme, jaké vzpomínky se mu honí hlavou. Je toho hodně, na co může vzpomínat. Ježíš uzdravil Petrovu tchyni. Přednesl Kázání na hoře. Svým učením a mocnými skutky znovu a znovu dokazoval, že je tím, koho Jehova vyvolil — Mesiášem. Plynuly měsíce a Petrovy nedostatky, například sklon náhle podlehnout strachu a pochybnostem, se jistě zmírnily. Ježíš dokonce vybral Petra jako jednoho ze svých dvanácti apoštolů. Strachu a pochybností se však Petr ještě nezbavil úplně. Brzy měl příležitost si to uvědomit.

Během čtvrté noční hlídky, někdy mezi třetí hodinou ranní a východem slunce, Petr náhle přestává veslovat a napřímí se. Tam v dálce na vlnách se něco pohybuje! Je to jen měsíční světlo rozptýlené na zpěněných vlnách? Ne, je to příliš stabilní, příliš vzpřímené. Je to člověk! Ano, je to muž a kráčí po hladině. Jak se k nim přibližuje, vypadá to, jako by chtěl projít přímo kolem nich. Učedníci jsou vyděšeni a myslí si, že je to nějaký přízrak. Ten muž jim říká: „Seberte odvahu, to jsem já; nemějte strach.“ Je to Ježíš! (Matouš 14:25–28)

Petr mu odpovídá: „Pane, jestliže jsi to ty, přikaž mi, abych k tobě přišel po vodách.“ Jeho první reakce je odvážná. Je tímto jedinečným zázrakem nadšený, a tak chce zažít něco, co jeho víru ještě víc posílí. Chce něco sám udělat. Ježíš ho laskavě vybídne, aby šel k němu. Petr přelézá bok člunu a spouští nohy na neklidnou mořskou hladinu. Představte si Petrovo nadšení, když zjišťuje, že ho voda udrží. Postaví se na ni a v úžasu jde směrem k Ježíšovi. Najednou však zareaguje úplně jinak. (Matouš 14:29)

Bylo zapotřebí, aby se Petr zaměřoval na Ježíše. Vždyť Ježíš používal Jehovovu moc a umožňoval Petrovi kráčet po hladině. A dělal to proto, že v něj Petr věřil. Něco však odvedlo Petrovu pozornost. Čteme o tom: „Když pohlédl na větrnou bouři, dostal strach.“ Petr se zadívá na vlny, které narážejí do člunu a vyhazují do větru vodní pěnu. Zmocňuje se ho panika. Možná si představuje, jak klesá pod hladinu a topí se. Čím víc se bojí, tím slabší je jeho víra. Muž, jehož jméno znamená skála, protože má předpoklady být pevný, kolísá ve víře a začíná klesat jako kámen. Je sice zdatný plavec, ale teď na to nespoléhá. Vykřikne: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš ho chytí za ruku a vytáhne ho. Pak — zatímco jsou stále ještě na hladině — dává Petrovi důležité poučení: „Ty malověrný, proč jsi zapochyboval?“ (Matouš 14:30, 31)

‚Zapochybovat‘, podlehnout pochybnostem — to jsou výstižná slova. Pochybnosti mohou být zničující. Pokud se jim poddáme, mohou nás postupně připravit o víru. Musíme se jim tedy ze všech sil bránit. Jak? Tím, že se zaměřujeme na správné věci. Pokud se zaobíráme tím, co nám dělá starosti, co nás skličuje a co nás od Jehovy a jeho Syna odvádí, naše pochybnosti budou sílit. Pokud se však zaměřujeme na Jehovu a jeho Syna, na to, co udělali, dělají a budou dělat pro ty, kdo je milují, pak udržíme zhoubné pochybnosti na uzdě.

Petr jde za Ježíšem zpátky do člunu a bouře se utišuje. Nad Galilejským mořem se rozhostí ticho. Společně s ostatními učedníky Petr prohlásí: „Ty jsi skutečně Boží Syn.“ (Matouš 14:33) Rozednívá se a Petrovo srdce překypuje vděčností. Překonal pochybnosti a strach. Než bude jako skála, jak to Ježíš předvídal, bude to určitě vyžadovat ještě hodně úsilí. Petr však byl rozhodnutý, že se nevzdá, že bude dělat pokroky. Jste k tomu rozhodnutí i vy? Pokud ano, pak určitě zjistíte, že Petrova víra je hodná napodobení.

[Obrázek na straně 22 a 23]

Ježíš viděl, že tento pokorný rybář má předpoklady pro další růst

[Obrázek na straně 23]

„Jsem hříšný muž, Pane“

[Obrázek na straně 24 a 25]

„Když pohlédl na větrnou bouři, dostal strach“