Výchova dítěte ve školním věku

„Do svých pěti let žije dítě v útulném prostředí rodiny a je snadnější mu vštěpovat dobré vlastnosti. Jakmile ale začne chodit do školy, je vystaveno prostředí, ve kterém se věci dělají jinak a kde se také jinak mluví.“ (Valter, Itálie)

JAK DÍTĚ roste, zkoumá svět, ve kterém žije a jehož hranice se neustále posouvají. Poznává čím dál víc lidí — kamarády, spolužáky a další příbuzné. Jak v úvodu poznamenal Valter, skončila doba, kdy jste na něj jako rodiče měli vliv především vy. Proto je důležité, abyste během této doby pomohli dítěti pochopit hodnotu poslušnosti a dobrého chování. Také mu musíte vštěpovat měřítka pro to, co je dobré a špatné.

To se dítě samozřejmě nenaučí hned ani automaticky. Pravděpodobně bude potřeba ho ‚kárat, napomínat, vybízet, s veškerou trpělivostí a uměním vyučovat‘. (2. Timoteovi 4:2) Ohledně Božích zákonů bylo rodičům v izraelském národě dáno toto přikázání: „Budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7) Podle tohoto verše je důležité, aby rodiče pochopili, že výchova je nepřetržitý proces.

Výchova dítěte má řadu aspektů. Několik z nich si rozebereme.

Čas naslouchat

Bible říká, že je „čas mluvit“, ale také čas, abychom naslouchali. (Kazatel 3:7) Jak můžete své dítě naučit, aby dávalo pozor, když mluví někdo jiný, včetně vás? Jedním způsobem je, že v tom sami budete dávat dobrý příklad. Nasloucháte pozorně, když mluví ostatní, tedy i vaše dítě?

Jelikož se děti nechají snadno rozptýlit, při snaze komunikovat s nimi se budete muset vyzbrojit velkou dávkou trpělivosti. Každé dítě je jiné, a tak buďte vnímaví a zjistěte, jaký způsob komunikace se nejvíc hodí pro to vaše. Například David z Británie říká: „Nechám dceru, aby zopakovala svými slovy, co jsem právě řekl. Výsledkem je, že jak roste, naslouchá čím dál pozorněji.“

Když Ježíš vyučoval své učedníky, vybídl je: „Věnujte . . . pozornost tomu, jak nasloucháte.“ (Lukáš 8:18) Jestliže tuto radu potřebovali dospělí, oč více ji potřebují děti.

„Velkoryse jeden druhému odpouštějte“

V Bibli čteme: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke  stížnosti.“ (Kolosanům 3:13) Jak můžete dítěti pomáhat, aby se učilo odpouštět?

I v tomto případě platí to, co platí o schopnosti naslouchat — musíte dávat dobrý příklad. Dítě by mělo vidět, že při jednání s druhými jste připravení odpouštět. O to usiluje i Marina z Ruska. „Snažíme se dát dětem dobrý příklad v tom, že druhým odpouštíme, že umíme ustoupit a že nejsme urážliví. Když udělám chybu, dětem se omluvím. Chci je naučit, aby s druhými jednaly stejně.“

Umět řešit neshody a odpouštět je potřeba i v dospělosti. Už teď proto dítě veďte k tomu, aby bylo k ostatním ohleduplné a dokázalo přijmout odpovědnost za své chyby. Předáte mu tak hodnotný dar, který mu velmi dobře poslouží v dalších letech.

„Ukažte, že jste vděční“

V dnešních ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘ mnozí lidé ‚milují sami sebe‘. (2. Timoteovi 3:1, 2) Využijte proto dobu, kdy je vaše dítě malé, abyste ho naučili projevovat vděčnost. Vybízel k tomu i apoštol Pavel. Napsal: „Ukažte, že jste vděční.“ (Kolosanům 3:15)

I když je dítě ještě malé, může myslet na druhé a dobře se k nim chovat. Jak ho to naučit? Dr. Kyle Pruett v časopise Parents vysvětluje: „Nejlepším způsobem, jak dítě naučit, aby bylo vděčné, je neúnavně tuto vlastnost projevovat doma.“ Potom dodává: „To znamená, že budete často říkat, jak moc si vážíte pomoci druhých a jejich projevů pozornosti . . . Chce to vytrvalé úsilí.“

Tuto radu se snaží uplatňovat i Richard z Británie. „S manželkou dětem ukazujeme, jak poděkovat těm, kdo k nám byli laskaví, ať už to jsou učitelé nebo prarodiče. Pokaždé, když nás nějaká rodina pozve na jídlo, napíšeme děkovnou kartičku a všechny děti se na ni podepíšou nebo tam namalují obrázek.“ Když se vaše dítě naučí být pozorné a vděčné, pomůže mu to, aby si v budoucnu vytvářelo blízká a trvalá přátelství.

„Nezadržuj ukázňování“

Jak dítě roste, musí se naučit, že každé jednání má určité následky. Už malé děti se zodpovídají nějaké autoritě, a to nejen doma, ale i ve škole a ve společnosti vůbec. Jak můžete svému dítěti pomoci, aby pochopilo zásadu, že člověk sklidí to, co zaseje? (Galaťanům 6:7)

V Bibli je tato rada: „Nezadržuj ukázňování.“ (Přísloví 23:13) Pokud jste dali jasně najevo, že za určité špatné jednání přijde konkrétní trest, neváhejte se podle toho zachovat. „Důslednost je zcela zásadní,“ říká Norma z Argentiny. „Pokud jsou rodiče nedůslední, dávají tak dítěti příležitost, aby s nimi manipulovalo, jak se mu zlíbí.“

Když se rodiče předem ujistí, že dítě chápe, jaké následky bude jeho neposlušnost mít, ušetří si nekonečné dohadování, které by jinak následovalo. Děti pravděpodobně nebudou mít takový sklon se bouřit, pokud vědí, jaká jsou pravidla a co se stane, když je  poruší, a pokud je jim jasné, že o stanoveném trestu se nebude diskutovat.

Je pochopitelné, že aby vaše ukázňování bylo účinné, nemůžete dítě trestat ve vzteku. V Bibli je řečeno: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč.“ (Efezanům 4:31) Své dítě byste nikdy neměli trestat hrubě ani ho fyzicky nebo citově týrat.

Jak se však můžete ovládnout, když vám s dítětem dojde trpělivost? „To není vždy jednoduché,“ přiznává Peter z Nového Zélandu, „ale je důležité, aby dítě vědělo, že ukáznění je důsledkem jeho chování, a ne toho, že se rodič nedokáže ovládat.“

Peter s manželkou si přejí, aby jejich děti chápaly, že usměrňování přináší dlouhodobý užitek. „I když provedou něco opravdu hrozného,“ říká Peter, „nerozebíráme tolik, co teď udělaly špatně, ale ukazujeme jim, jak se příště mohou zachovat správně.“

„Ať se vaše rozumnost stane známou“

O tom, jak bude usměrňovat svůj lid, Bůh řekl: „Budu [tě] muset ve vhodné míře trestat.“ (Jeremjáš 46:28) Ty nejlepší výsledky se dostaví, když budete dítě ukázňovat spravedlivě a když trest bude úměrný jeho nesprávnému chování. Apoštol Pavel křesťanům napsal: „Ať se vaše rozumnost stane známou.“ (Filipanům 4:5)

K této rozumnosti patří to, že budete dítě ukázňovat tak, aby si zachovalo svou důstojnost. Santi z Itálie k tomu řekl: „Syna ani dceru nikdy neponižuji. Snažím se odhalit příčinu špatného chování a na tu se zaměřit. Pokud je to možné, netrestám své děti před jinými lidmi, dokonce ani jedno před druhým. Nedělám si legraci z jejich chyb, a to ani na veřejnosti, ani doma.“

Také Richard, kterého jsme již citovali, vidí, že je moudré mít k dětem takový přístup. „Ukáznění by nemělo přijít jako jeden velký trest za množství různých prohřešků. A když jste své dítě ukáznili, už o jeho špatném chování dál nemluvte a jeho chyby mu nepřipomínejte.“

Výchova dětí je těžká práce spojená s oběťmi, ale přináší bohatou odměnu. To zjistila i Jelena z Ruska. Říká: „Našla jsem si práci na částečný úvazek, abych mohla více času trávit se svým synem. Vyžaduje to úsilí a také to znamená určitou finanční ztrátu. Když ale vidím, kolik radosti s klukem zažíváme a jak nás to sbližuje, vím, že to za ty oběti stojí.“

[Obrázek na straně 11]

Děti se mohou naučit myslet na druhé

[Obrázek na straně 12]

Ukázňujte dítě tak, aby si zachovalo důstojnost