JOSEF nakládá na hřbet osla další zavazadlo a poplácá ho po boku. Představte si, jak se rozhlíží po nočním Betlémě a přemýšlí o dlouhé cestě, kterou má jeho rodina před sebou. Egypt — cizí lidé, cizí jazyk, cizí zvyky! Jak se dokážou přizpůsobit tak velké změně?

Pro Josefa nebylo snadné sdělit své milované ženě Marii tu špatnou zprávu, ale přesto to udělal. Řekl jí, že měl sen, ve kterém mu anděl předal varování od Boha: Král Herodes chce zabít jejich synka! Nezbývá jim než ihned odejít. (Matouš 2:13, 14) Marii to velmi rozrušilo. Jak může někdo jejímu nevinnému a bezbrannému dítěti usilovat o život? Marie s Josefem to nedokážou pochopit. Mají ale důvěru v Jehovovo vedení, a tak se připravují na cestu.

Betlém spí a nikdo z jeho obyvatel netuší, co se odehrává. Josef s Marií a Ježíšem ho za tmy nepozorovaně opouštějí. Míří na jih, a zatímco začíná svítat, Josef nejspíš uvažuje o tom, co je čeká. Jak může jako obyčejný tesař ochránit svou rodinu před tak mocným nepřítelem? Dokáže se o manželku a dítě postarat? Bude schopen s vytrvalostí plnit závažný úkol, který mu Jehova Bůh dal, totiž pečovat o toto jedinečné dítě a vychovávat ho? Josef to nebude mít jednoduché. Budeme nyní přemýšlet o tom, jak se svého úkolu zhostil, a uvidíme, proč by měli dnešní otcové — a my všichni — napodobovat jeho víru.

Josef svou rodinu chránil

O řadu měsíců dřív, když byl Josef ještě ve svém domovském městě Nazaretu, se jeho život navždy změnil. Byl zasnoubený s Marií, dcerou Heliho, kterou znal jako nevinnou a zbožnou dívku. Pak se ale dozvěděl, že je těhotná! Aby ji uchránil před veřejnou hanbou, chtěl se s ní tajně rozvést. * Avšak ve snu se mu objevil anděl a vysvětlil mu, že Marie otěhotněla prostřednictvím Jehovova svatého ducha. Řekl, že její syn „zachrání svůj lid od jejich hříchů“. A zároveň Josefa ujistil: „Neboj se vzít si domů Marii, svou manželku.“ (Matouš 1:18–21)

Josef uposlechl. Tento čestný muž přijal mimořádně závažný úkol. Měl poskytnout výchovu a péči synovi, který nebyl jeho, ale byl nesmírně drahocenný v Božích očích. Později, když bylo císařským výnosem nařízeno sčítání lidu, Josef vzal svou těhotnou manželku do Betléma, aby se tam nechali zapsat. A právě v Betlémě se dítě narodilo. *

Josef s rodinou se pak nevrátili do Nazaretu, ale v Betlémě, který ležel jen několik kilometrů od Jeruzaléma, už zůstali. Byli chudí, ale Josef dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby Marie s Ježíšem netrpěli nouzí. Brzy si našli skromné bydlení. Později, když  už Ježíš nebyl novorozenětem, ale malým, možná ročním dítětem, se jejich život opět náhle změnil.

Navštívila je skupina astrologů z východu, pravděpodobně z dalekého Babylónu. Následovali hvězdu, která je dovedla k domu Josefa a Marie, a hledali dítě, které se mělo stát králem Židů. Ti muži se chovali velmi uctivě a přinesli s sebou dary, aniž by něco vyžadovali. Pro Josefa a Marii muselo být zvláštní, když znenadání získali takové cenné věci jako „zlato a vonnou pryskyřici a myrhu“.

Avšak ať už o tom astrologové věděli, nebo ne, vystavili malého Ježíše obrovskému nebezpečí. Hvězda, kterou viděli, je nevedla přímo do Betléma, ale nejdřív do Jeruzaléma. O tom, že hledají dítě, které se má stát králem Židů, tam řekli krutému králi Herodovi. Vyvolali tím jeho žárlivost a hněv. (Viz článek „Co zajímá naše čtenáře — Kdo poslal betlémskou hvězdu?“ na straně 29.)

Naštěstí zasáhl někdo mocnější, než byl Herodes. Astrologové měli v úmyslu se vrátit k Herodovi a povědět mu, kde přesně hledané dítě našli, ale do událostí se vložil Jehova. Prostřednictvím snu dal astrologům pokyn, aby šli domů jinou cestou. (Matouš 2:1–12)

Krátce poté, co astrologové odešli, dostal Josef od Jehovova anděla toto varování: „Vstaň, vezmi malé dítě a jeho matku a uprchni do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nedám zprávu; Herodes se totiž chystá pátrat po malém dítěti, aby je zahubil.“ (Matouš 2:13) Jak už bylo zmíněno v úvodu, Josef okamžitě poslechl. Bezpečnost dítěte pro něj byla důležitější než cokoli jiného, a proto vzal svou rodinu do Egypta. Díky drahým darům, které dostali od pohanských astrologů, měli na pobyt v cizině dostatek prostředků.

Apokryfní mýty a legendy později cestu do Egypta přikrášlily. Popisovaly, že malý Ježíš putování zázračně zkrátil, zneškodnil lupiče, a dokonce způsobil, že se k jeho matce sklonily datlové palmy a nabídly jí své plody. * Ve skutečnosti to byla dlouhá, namáhavá výprava do neznáma.

Rodiče se mohou od Josefa mnoho naučit. Ochotně přerušil práci a vzdal se pohodlí proto, aby svou rodinu ochránil před nebezpečím. Je zjevné, že ji považoval za posvátné  dědictví od Jehovy. Dnešní rodiče vychovávají děti v nebezpečném světě, který může mladé lidi mnoha způsoby ohrozit a zkazit, nebo kde mohou dokonce přijít o život. Matky a otcové, kteří jednají stejně rozhodně jako Josef a snaží se své děti před takovými vlivy chránit, si zaslouží naši úctu.

O svou rodinu pečoval

Zdá se, že Josefova rodina nezůstala v Egyptě dlouho. Anděl Josefa zakrátko informoval o Herodově smrti a on se s rodinou vydal zpět do vlasti. Starověké proroctví předpovědělo, že Jehova zavolá „svého syna z Egypta“. (Matouš 2:15) Josef přispěl k tomu, že se proroctví splnilo. Kde se ale nyní s rodinou usadí?

Josef byl opatrný. Měl oprávněný strach z Herodova nástupce Archelaa, který byl podobně jako Herodes krutý a neváhal vraždit. V souladu s Božím pokynem odvedl Josef svou rodinu na sever, daleko od Jeruzaléma a všech jeho intrik, do svého domovského města Nazaretu v Galileji. Tam se s Marií usadili. (Matouš 2:19–23)

Vedli jednoduchý, ale nikoli snadný život. Bible mluví o Josefovi jako o tesaři. Použité slovo poukazuje na člověka, který rozmanitým způsobem pracoval se dřevem, například kácel stromy, tahal je na místo, kde mohlo dřevo vyschnout, a pak ho používal při stavbě domů, lodí a lávek a také z něho vyráběl vozíky, kola, jha a různé zemědělské nářadí. (Matouš 13:55) Byla to těžká fyzická práce. V biblických dobách tesař často provozoval svou živnost poblíž svého skromného domu nebo v přilehlé dílně.

Josef pracoval se širokou škálou nástrojů, z nichž některé pravděpodobně zdědil po svém otci. Zřejmě používal úhelník, olovnici, křídovou šňůru, sekyru, pilu, teslici, kladivo, palici, dláta, vrtačku poháněnou střídavým pohybem luku, různé klihy a možná i hřebíky, ačkoli byly drahé.

Představte si Ježíše, jak jako malý chlapec pozoruje svého adoptivního otce při práci. Zvídavýma očima sleduje každý Josefův pohyb a nepochybně obdivuje sílu jeho svalnatých paží, široká ramena, šikovné ruce a to, jak dobře rozumí svému řemeslu. Josef mu asi ukazoval, jak se provádějí některé jednoduché úkony jako broušení hrubého povrchu dřeva pomocí sušené rybí kůže. A pravděpodobně Ježíše učil, jaké vlastnosti mají různé druhy dřeva, například dřevo sykomory, dubu nebo olivovníku.

Ježíš zároveň věděl, že ty silné ruce, které porážejí stromy, tesají trámy a palicí stloukají spoje, dokážou jemně pohladit a utěšit jeho, maminku i sourozence. Ano, rodina Josefa a Marie se rozrůstala a nakonec měli kromě Ježíše nejméně šest dalších dětí. (Matouš 13:55, 56) Josef musel velmi tvrdě pracovat, aby je všechny uživil.

 Chápal však, že jeho nejdůležitější odpovědností je starat se o duchovní potřeby rodiny. Proto trávil čas tím, že své děti učil o Jehovovi Bohu a jeho zákonech. S Marií je pravidelně brali do místní synagogy, kde byl čten a vysvětlován Zákon. Po návratu domů Ježíš nejspíš míval spoustu otázek a Josef se snažil jeho duchovní hlad uspokojit. Také bral svou rodinu na náboženské svátky do Jeruzaléma. Když chodili na každoroční svátek Pasach, museli si na asi stokilometrovou cestu, na vlastní svátek a na návrat vyhradit zhruba dva týdny.

Dnešní křesťané, kteří jsou hlavou rodiny, jednají podobně. Věnují se dětem a pomáhají jim vytvářet si vztah k Bohu. Považují to za důležitější než veškerou ostatní péči, kterou dětem poskytují, včetně hmotného zaopatření. Vynakládají značné úsilí na to, aby své děti brali na velká i malá křesťanská shromáždění. Stejně jako Josef totiž vědí, že je to to nejlepší, co jim mohou dát.

„V duševní tísni“

Když bylo Ježíšovi 12 let, Josef s rodinou šli jako obvykle do Jeruzaléma na Pasach. V tomto svátečním období velké rodiny cestovaly společně svěží jarní krajinou. Když procházeli hornatým územím a přibližovali se k majestátnímu Jeruzalému, mnozí zpívali známé žalmy, kterým se říkalo Písně výstupů. (Žalm 120–134) Město naplnily statisíce lidí. Po svátku se rodiny vydávaly na cestu domů. Josef a Marie se asi museli postarat o mnoho věcí a předpokládali, že Ježíš jde s někým jiným, možná s příbuznými. Až ve chvíli, kdy už za sebou měli den cesty, si uvědomili hroznou věc — Ježíš se ztratil! (Lukáš 2:41–44)

Rozrušení se vraceli zpět do Jeruzaléma a cestou po Ježíšovi všude pátrali. Představte si, jak se jim teď město muselo zdát prázdné a cizí, když procházeli jeho ulicemi a volali svého syna. Kde by mohl být? Co se asi Josefovi honilo hlavou, když už hledali třetí  den? Měl pocit, že naprosto selhal, pokud jde o posvátný úkol, který mu Jehova svěřil? Nakonec s Marií vešli do chrámu. Procházeli jeho areál, až se dostali do místnosti, kde bylo shromážděno mnoho učenců zběhlých v Zákoně. A mezi nimi seděl mladý Ježíš! Představte si, jakou úlevu museli rodiče pocítit. (Lukáš 2:45, 46)

Ježíš učencům naslouchal a dychtivě jim kladl otázky. Ti žasli, jaké má porozumění a jak jim odpovídá. Marie s Josefem však v tu chvíli jejich nadšení nesdíleli. O tom, co říkal Josef, se zpráva nezmiňuje, ale Mariina slova vyjádřila pocity jich obou: „Dítě, proč jsi s námi takhle zacházelo? Hle, tvůj otec a já tě hledáme v duševní tísni.“ (Lukáš 2:47, 48)

Boží Slovo zde v několika málo větách načrtává realistický obraz rodičovství. Může být stresující, a to i v případě, že je dítě dokonalé. Otcové a matky mohou v dnešním nebezpečném světě prožívat velkou duševní tíseň. Může jim ale být útěchou vědomí, že Bůh ve svém Slově náročnost jejich úlohy uznává.

Ježíš však byl v bezpečí. Zůstal na místě, kde se cítil být nejblíž svému nebeskému Otci, Jehovovi, a s potěšením vstřebával všechno, co se o něm mohl dozvědět. Proto se svých rodičů ve vší upřímnosti zeptal: „Proč jste mě museli jít hledat? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ (Lukáš 2:49)

Čím víc Josef o těchto slovech uvažoval, tím víc ho asi naplňovala hrdostí. Vždyť vynakládal tolik úsilí na to, aby jeho adoptivní syn získal k Jehovovi Bohu takový vztah. Ježíš měl tedy už v raném věku jasnou představu o tom, jak jedná láskyplný otec. A tu si vytvořil především díky Josefovi.

Jestliže jste otcem, uvědomujete si, že máte závažnou odpovědnost pomáhat svým dětem, aby si pod slovem „otec“ představily někoho, kdo je miluje a chrání? Pokud máte nevlastní nebo adoptované děti, pamatujte na Josefův příklad a zacházejte s každým z nich jako s jedinečným a drahocenným. Pomáhejte jim, aby měly důvěrný vztah ke svému nebeskému Otci, Jehovovi Bohu.

Svůj úkol věrně splnil

O dalším Josefově životě je v Bibli jen několik málo nepřímých zmínek, ale stojí za  to se nad nimi zamyslet. Čteme, že Ježíš byl svým rodičům „dále . . . podřízen“. A zpráva pokračuje, že „dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí“. (Lukáš 2:51, 52) Co se z těchto slov dozvídáme o Josefovi? Několik věcí. Nadále zodpovědně vedl svou domácnost, což je vidět z toho, že jeho dokonalý syn respektoval jeho autoritu a podřizoval se mu.

Josef měl jistě významnou úlohu také v tom, že Ježíš získával moudrost. Mezi Židy se v té době tradovalo přísloví, jež tvrdilo, že skutečně moudrými se mohou stát jen muži, kteří jsou zámožní a mají díky tomu hodně volného času, zatímco manuálně pracující lidé, jako tesaři, rolníci a kováři, „neukazují znalost práva a spravedlnosti a v příslovích nejsou zběhlí“. Ježíšův život jasně dokládá, že toto přísloví nebylo pravdivé. Jeho adoptivní otec byl sice obyčejný tesař, ale jistě ho při nespočetných příležitostech o Jehovově právu a spravedlnosti působivě poučoval.

Josef se o Ježíše dobře staral, takže z něj vyrostl silný a vyrovnaný muž. Kromě toho svého syna učil řemeslu. Ježíš byl znám nejenom jako tesařův syn, ale také jako „ten tesař“. (Marek 6:3) Josef mu tedy své zkušenosti úspěšně předal. Moudří rodiče napodobují Josefa tak, že své děti učí praktickým dovednostem a pomáhají jim, aby se o sebe dovedly v životě dobře postarat.

Když se v biblické zprávě dostáváme do doby, kdy je Ježíš ve svých 30 letech pokřtěn, Josef se v ní už neobjevuje. Vše nasvědčuje tomu, že když Ježíš začal veřejně kázat, byla Marie vdovou. (Viz rámeček „Kdy Josef zemřel?“ na straně 27.) Josef nám však zanechal cenný odkaz — byl vynikajícím příkladem otce, který chránil svou rodinu, staral se o ni a dělal to věrně až do konce svého života. Každý otec, každá hlava rodiny, a nakonec každý křesťan udělá dobře, když bude Josefovu víru napodobovat.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 27]

Kdy Josef zemřel?

Víme jistě, že Josef ještě žil, když bylo Ježíšovi 12 let. Mnozí židovští chlapci se ve věku 12 let začínali učit otcovo řemeslo a v 15 letech se stávali učni. Josef žil zjevně dostatečně dlouho na to, aby Ježíše vyučil tesařem. Byl ale naživu, když Ježíš ve svých asi 30 letech začal svou kazatelskou službu? Zdá se, že ne. Bible se zmiňuje o tom, že v té době žila Ježíšova matka, bratři a sestry, ale ne o tom, že by žil Josef. Ježíš byl jednou nazván „synem Marie“, ne synem Josefa. (Marek 6:3) O Marii se také mluví jako o ženě, která se rozhodovala a jednala samostatně, aniž by se radila s manželem. (Jan 2:1–5) To by bylo v biblických dobách nezvyklé, kdyby nebyla vdovou. Navíc, když Ježíš umíral, svěřil svou matku do péče apoštolu Janovi. (Jan 19:26, 27) Pokud by byl Josef ještě naživu, nebylo by to nutné. Josef tedy velmi pravděpodobně zemřel, když byl Ježíš ještě poměrně mladý. Ježíš jako nejstarší syn nepochybně převzal tesařskou dílnu a do doby, než byl pokřtěn, se staral o rodinu.

[Obrázek na straně 24]

Josef jednal rozhodně a obětavě, aby své dítě ochránil

[Obrázek na straně 25]

Josef tvrdě pracoval, aby uživil svou rodinu

[Obrázek na straně 26]

Josef pravidelně bral svou rodinu do chrámu v Jeruzalémě

[Obrázek na straně 28]

Josef svého syna učil tesařskému řemeslu