Přejít k článku

Přejít na obsah

Svitky od Mrtvého moře — Co se zjistilo?

Svitky od Mrtvého moře — Co se zjistilo?

 Svitky od Mrtvého moře — Co se zjistilo?

Kámen, který před více než padesáti lety hodil beduínský pastýř do jedné jeskyně, vedl k objevu, který bývá označován za největší archeologický objev dvacátého století. Beduín slyšel, jak kámen roztříštil hliněnou nádobu. Ten muž jeskyni prozkoumal a našel první část pokladu, který se stal známým pod označením svitky od Mrtvého moře.

TYTO svitky se staly středem pozornosti i předmětem sporů, a to jak ve vědeckých kruzích, tak ve sdělovacích prostředcích. Mezi veřejností jsou rozšířeny zmatené názory a zkreslené informace. Rozkřikly se pověsti o rozsáhlé kamufláži, která vznikla z obavy, že svitky odhalují skutečnosti, jež by mohly podkopat víru křesťanů stejně jako víru Židů. Jaký je však skutečný význam těchto svitků? Můžeme nyní, po více než padesáti letech, vědět, co se zjistilo?

Co jsou svitky od Mrtvého moře?

Svitky od Mrtvého moře jsou starověké židovské rukopisy, z nichž většina je napsána hebrejsky, některé aramejsky a několik jich je napsáno řecky. Mnohé z těchto svitků a zlomků se datují do doby před narozením Ježíše, a jsou tedy staré přes 2 000 let. K prvním svitkům, které byly od beduínů získány, patřilo sedm rozsáhlých rukopisů, přičemž všechny byly v různé míře poškozeny. Když bylo prozkoumáno více jeskyní, byly nalezeny další svitky a ještě tisíce zlomků jiných svitků. V letech 1947–1956 byly v blízkosti Kumránu u Mrtvého moře objeveny svitky celkem v jedenácti jeskyních.

 Všechny roztříděné svitky a zlomky představují asi 800 rukopisů. Asi čtvrtina z nich, neboli něco přes 200 rukopisů, jsou opisy částí hebrejského textu Bible. Další rukopisy představují starověké nebiblické židovské spisy, jak apokryfy, tak pseudoepigrafy. *

Některé ze svitků, jež vyvolaly mezi učenci velké vzrušení, obsahují spisy do té doby neznámé. Jsou mezi nimi výklady týkající se židovského zákona, určité předpisy pro komunitu sekty, která žila v Kumránu, liturgické básně a modlitby a také eschatologická díla, z nichž jsou patrné názory na splňování biblických proroctví a na poslední dny. Jsou zde také jedinečné biblické komentáře, nejstarší předchůdci novodobých průběžných komentářů, které v biblickém textu komentují verš za veršem.

Kdo svitky od Mrtvého moře napsal?

Různé metody datování starověkých písemností svědčí o tom, že tyto svitky byly buď opsány nebo sestaveny mezi třetím stoletím př. n. l. a prvním stoletím n. l. Někteří učenci se domnívali, že tyto svitky ukryli v jeskyních Židé z Jeruzaléma, a to před zničením chrámu v roce 70 n. l. Většina znalců, kteří tyto svitky zkoumají, však dochází k závěru, že obsah svitků samotných této myšlence neodpovídá. Z obsahu mnohých svitků jsou patrné názory a zvyky, které byly v rozporu s názory náboženských představitelů v Jeruzalémě. Tyto svitky jsou svědectvím o komunitě, která byla přesvědčena o tom, že kněze a chrámovou službu v Jeruzalémě Bůh zavrhl a že uctívání, kterému se v pustině věnuje jejich skupina, považuje Bůh za jakousi náhradní chrámovou službu. Zdá se nepravděpodobné, že by náboženští představitelé jeruzalémského chrámu ukrývali sbírku obsahující takové svitky.

V Kumránu sice mohla být skupina opisovačů, ale mnohé z těchto svitků byly pravděpodobně shromážděny jinde a do Kumránu je přinesli věřící. Svitky od Mrtvého moře jsou v určitém smyslu rozsáhlou knihovní sbírkou. Stejně jako v každé knihovně mohou i v této knihovní sbírce být spisy obsahující nejrůznější myšlenky, které nemusí nutně odpovídat náboženským názorům jejích čtenářů. Ale texty, které jsou ve větším počtu exemplářů, spíše svědčí o vyhraněných zájmech a názorech této skupiny.

Byli obyvatelé Kumránu esejci?

Jestliže tyto svitky byly kumránskou knihovnou, kdo byli ti lidé, kteří v Kumránu žili? Profesor Eleazar Sukenik, který v roce 1947 získal tři svitky pro Hebrejskou univerzitu v Jeruzalémě, byl první, kdo vyjádřil názor, že tyto svitky patřily komunitě esejců.

Esejci tvořili židovskou sektu, o níž se zmiňují spisovatelé žijící v prvním století, a to Josephus, Filón Alexandrijský a Plinius Starší. O tom, jak vlastně tato sekta vznikla, existují pouze dohady, ale zdá se, že se esejci objevili v bouřlivém období po makabejském povstání ve druhém století př. n. l. * Josephus podal zprávu, že v tom období esejci existovali, a podrobně vysvětlil, v čem se jejich náboženské názory lišily od názorů farizeů a saduceů. Plinius se zmínil o tom, že komunita esejců žila u Mrtvého moře mezi Jerichem a En-gedi.

Profesor James VanderKam, znalec svitků od Mrtvého moře, vyjadřuje názor, že „esejci, kteří žili v Kumránu, tvořili jen malou část většího esejského hnutí“, jež mělo podle Josepha asi čtyři tisíce členů. Obraz, který vysvítá z kumránských textů, sice popisu esejců neodpovídá dokonale, ale přece se zdá, že se na ně hodí lépe než na kteroukoli jinou známou židovskou skupinu té doby.

Podle názoru některých znalců začalo v Kumránu křesťanství. Ale náboženské názory  kumránské sekty se od názorů prvních křesťanů v mnoha ohledech nápadně liší. Kumránské spisy obsahují extrémně přísné předpisy týkající se dodržování Sabatu a téměř chorobné zaujetí pro obřadní čistotu. (Matouš 15:1–20; Lukáš 6:1–11) Podobně se jeví i to, že se esejci stranili lidí, věřili v osud a v nesmrtelnost duše, zdůrazňovali celibát a chovali mystické představy, že se podílejí s anděly na jejich uctívání. Z toho je patrné, že jejich názory byly v rozporu s učením Ježíše a prvních křesťanů. (Matouš 5:14–16; Jan 11:23, 24; Kolosanům 2:18; 1. Timoteovi 4:1–3)

Žádná kamufláž, žádné zatajené svitky

V průběhu let po objevení svitků od Mrtvého moře byly vydány různé publikace, v nichž byly první nálezy pohotově zpřístupněny odborníkům po celém světě. Naproti tomu tisíce zlomků z jedné jeskyně, která byla známa jako jeskyně číslo 4, byly daleko problematičtější. Měl je ve svých rukou malý mezinárodní tým učenců, který byl vytvořen ve východní části Jeruzaléma (jež tehdy patřila Jordánsku), v Palestinském archeologickém muzeu. Do tohoto týmu nebyli přijati žádní židovští ani izraelští učenci.

Tento tým se držel zásady, že svitky zpřístupní teprve po uveřejnění oficiálních výsledků svého výzkumu. Tým si udržoval pouze stanovený omezený počet odborníků. Když některý člen týmu zemřel, byl nahrazen pouze jedním jiným vědcem. Vzhledem k rozsahu práce měl být tým daleko větší a v některých případech bylo třeba větších odborných znalostí starověké hebrejštiny a aramejštiny. James VanderKam o tom řekl: „Desetitisíce zlomků bylo víc, než kolik mohlo zpracovat osm znalců, i kdyby byli sebevíce zkušení.“

V roce 1967, po šestidenní válce, přešla východní část Jeruzaléma pod správu Izraele, ale v metodě práce výzkumného týmu, který zpracovával svitky, nebyla provedena žádná změna. Zveřejnění svitků z jeskyně číslo 4 se stále odkládalo, roky se prodloužily na celá desetiletí, a mnoho vědců proti tomu protestovalo. Profesor Geza Vermes z Oxfordské univerzity prohlásil, že to je v pravém smyslu slova vědecký skandál dvacátého století. Začaly se šířit pověsti, že svitky obsahují nějaké informace, jež by měly nepříznivý vliv na křesťanství, a že katolická církev tyto informace záměrně skrývá.

Po roce 1980 byl konečně tým rozšířen na dvacet odborníků. Potom, v roce 1990, pod vedením nově jmenovaného hlavního redaktora Emanuela Tova z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, byl tým dále rozšířen, takže v něm pracovalo přes padesát vědců. Byl stanoven přesný časový plán, podle kterého měly být postupně uveřejněny všechny vědecky zpracované verze zbývajících svitků.

Ke skutečnému průlomu došlo nečekaně v roce 1991. Nejdříve byla uveřejněna kniha nazvaná A Preliminary Edition of the Unpublished Dead Sea Scrolls (Předběžná verze nepublikovaných svitků od Mrtvého moře). Tato verze byla sestavena za použití počítače, a to na základě týmové konkordance. Potom Huntingtonova knihovna v San Marinu v Kalifornii oznámila, že dá kterémukoli odborníkovi k dispozici svůj kompletní soubor fotografií svitků. Zanedlouho se fotografie dříve nezveřejněných svitků staly snadno dostupnými v publikaci A Facsimile Edition of the Dead Sea Scrolls (Faksimile svitků od Mrtvého moře).

V minulém desetiletí tedy již byly všechny svitky od Mrtvého moře k dispozici a mohly být zkoumány. Výzkum odhaluje, že nedošlo k žádné kamufláži, a žádné svitky nebyly utajeny. Svitky jsou publikovány v konečné oficiální verzi a teprve nyní se může začít s jejich úplnou analýzou. Zrodila se nová generace znalců, kteří svitky zkoumají. Proč je však tento výzkum důležitý pro badatele Bible?

[Poznámky pod čarou]

^ 6. odst. Apokryfy (doslova „skryté“) a pseudoepigrafy (doslova „nepravě připsané spisy“) jsou židovské spisy ze třetího století př. n. l. až prvního století n. l. Římskokatolická církev přijímá apokryfy jako součást kánonu inspirované Bible, ale Židé i protestanti tyto knihy odmítají. Pseudoepigrafy mají často formu rozšířených biblických příběhů napsaných jménem některé známé biblické postavy.

^ 13. odst. Viz článek „Kdo byli Makabejci?“ ve Strážné věži z 15. listopadu 1998, strany 21–24.

[Obrázek na straně 3]

V těchto a v dalších jeskyních blízko Mrtvého moře byly nalezeny starověké svitky

[Podpisek obrázku na straně 3]

Zlomek svitku: strany 3, 4 a 6: s laskavým svolením Israel Antiquities Authority

[Podpisek obrázku na straně 5]

S laskavým svolením Svatyně knihy, Israel Museum, Jeruzalém