Narodil jsem se v malém městě v Polsku, nedaleko německých hranic. Okolo byly statky a lesy, takže jsem vyrůstal v klidném prostředí. Rodiče mě s láskou vedli k tomu, abych byl slušný člověk, dobře se učil a usiloval o kariéru.

Problémy začaly, když jsem šel studovat práva na univerzitu ve Vratislavi. Byl jsem daleko od rodičů a našel jsem si špatné přátele. Vždycky jsem měl rád fotbal, ale pod vlivem nových kamarádů se ze mě stal vášnivý fanoušek. Můj nejoblíbenější tým byl z Varšavy. O víkendech jsem jezdil na jejich zápasy, ať už hráli kdekoli. Při takových akcích se hodně pilo, braly se drogy a občas docházelo ke rvačkám s fanoušky druhého týmu. I když jsem věděl, že zatčení by mohlo zničit moji právnickou kariéru, bral jsem to jako únik od každodenního stresu.

S kamarády jsme rádi chodili do klubů a na diskotéky. Často jsme se zapletli do pouličních rvaček. Několikrát mě zatkli, ale vždycky se mi povedlo vyhnout se vážným problémům, někdy pomocí úplatku. Myslel jsem si, že žiju naplno. Někde hluboko v sobě jsem ale cítil, že to, co dělám, je špatné. Chtěl jsem ulehčit svému svědomí, a tak jsem chodil každou neděli do kostela.

V roce 2004 u mě zaklepali svědkové Jehovovi. Souhlasil jsem, že si s nimi budu pravidelně povídat o Bibli. Jak jsem se dozvídal víc o tom, co znamená být pravým křesťanem, začalo mě trápit svědomí. Věděl jsem, že bych se neměl opíjet, brát drogy a přátelit se s lidmi, kteří nežijí podle Bible. Uvědomoval jsem si, že je taky potřeba, abych změnil svou agresivní povahu. Ale i když jsem chápal, že se musím změnit, nic jsem se sebou nedělal.

Zásadní obrat přišel jednu noc, kdy jsem se pustil do rvačky s osmi muži. Pamatuju si, jak jsem ležel na ulici a oni mě bili a kopali do hlavy. Myslel jsem si, že umřu. Začal jsem se modlit: „Jehovo, omlouvám se, že jsem Bibli nebral vážně. Když to přežiju, slibuju, že ji budu se svědky studovat a dám svůj život  do pořádku.“ K mému překvapení jsem přežil. A svůj slib jsem dodržel.

V roce 2006 jsem se přestěhoval do Anglie. Chtěl jsem si vydělat dost peněz, abych se mohl vrátit do Polska a získat vyšší právnické vzdělání. Jak jsem ale pokračoval ve studiu Bible, hluboce na mě zapůsobil jeden verš. Apoštol Pavel v něm říká: „Vždyť všechno opravdu také považuji za ztrátu kvůli vynikající hodnotě poznání Krista Ježíše, svého Pána. Kvůli němu jsem strpěl ztrátu všeho a považuji to za množství smetí, abych získal Krista.“ (Filipanům 3:8) Stejně jako já i Pavel měl právnické vzdělání a byl dřív násilník. (Skutky 8:3) Ale uvědomil si, že v životě může dělat něco lepšího – sloužit Bohu a ze všech sil napodobovat Ježíše. Když jsem o Pavlově životě přemýšlel, pochopil jsem, že ani lukrativní zaměstnání, ani násilí nevedou ke štěstí. Řekl jsem si, že když se mohl změnit Pavel, zvládnu to i já. A tak jsem se rozhodl zůstat v Anglii a ke studiu práv se nevrátit.

Čím víc jsem se toho o Jehovovi dozvídal, tím mi byl bližší. Hodně na mě zapůsobilo, že těm, kdo se upřímně chtějí změnit, Jehova odpouští. (Skutky 2:38) Přemýšlel jsem o slovech z 1. Jana 4:16, kde se píše, že „Bůh je láska“. Díky tomu jsem začal chápat, proč Bůh nenávidí násilí.

Taky na mě udělalo dojem, jak se svědkové chovají. Všímal jsem si, že se snaží žít podle vysokých morálních měřítek. Chtěl jsem do této šťastné rodiny bratrů a sester patřit. Potom co jsem si musel některé věci vybojovat a udělal hodně změn, jsem se v roce 2008 dal pokřtít.

Bible mě od základu změnila. Byl jsem ctižádostivý a násilnický, bral jsem drogy, opíjel se a byl jsem velký fanoušek fotbalu. Teď sloužím Bohu a rád mluvím s druhými o Bibli. Pořád mám rád fotbal, ale jsem rozhodnutý mít ho v životě na správném místě.

Jsem šťastně ženatý. Mám krásnou manželku Esther a společně sloužíme Jehovovi. Jsme moc rádi, že můžeme seznamovat s Biblí polsky mluvící lidi v severozápadní Anglii. Poprvé v životě cítím, že jsem opravdu spokojený. Mám čisté svědomí a konečně žiju naplno.