Žalmy 22:1–31

  • Zoufalství se mění ve chválu

    • „Můj Bože, proč jsi mě opustil?“ (1)

    • „O mé oblečení hází los“ (18)

    • Chválit Boha ve sboru (22, 25)

    • Celá země se bude klanět Bohu (27)

Pro dirigenta: na „Laň úsvitu“.* Davidův žalm. 22  Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?+ Proč jsi tak daleko a nezachraňuješ mě,když křičím v mukách?+  2  Můj Bože, ve dne volám, ani v noci nemlčím,+a ty neodpovídáš.  3  Ale ty jsi svatý,+obklopený* chválami Izraele.  4  Tobě důvěřovali naši otcové,+důvěřovali, a ty jsi je osvobozoval.+  5  K tobě volali, a byli zachráněni,tobě důvěřovali, a nezklamali se.*+  6  Ale já jsem červ, ne muž,lidé mnou opovrhují,* národ mnou pohrdá.+  7  Všichni, kdo mě vidí, se mi smějí,+posměšně potřásají hlavou a pošklebují se:+  8  „Spoléhal se na Jehovu. Ať ho osvobodí! Ať ho zachrání, když ho má tak rád!“+  9  Ty jsi ten, kdo mě vytáhl z lůna,+ten, kdo mi dal pocit bezpečí na prsou matky. 10  Od narození mě svěřili do tvé péče,*od matčina lůna jsi mým Bohem. 11  Nezůstávej ode mě daleko, protože těžkosti jsou blízko+a jiného pomocníka nemám.+ 12  Obklopilo mě mnoho mladých býků,+silní bašanští býci mě obkličují.+ 13  Otevírají na mě tlamu+jako řvoucí lev, který trhá svou kořist.+ 14  Jsem vylitý jako voda,všechny kosti mám vykloubené. Mé srdce je jako vosk,+hluboko ve mně taje.+ 15  Má síla vyschla jako hliněný střep+a jazyk se mi lepí k patru,+ukládáš mě do prachu smrti.+ 16  Obklopili mě totiž psi,+obkličují mě jako banda zločinců.+ Jako lev jdou po mých rukou a nohou.+ 17  Můžu spočítat všechny své kosti.+ Oni se dívají, sledují mě. 18  Můj oděv si rozdělují mezi seboua o mé oblečení hází los.+ 19  Ale ty, Jehovo, nezůstávej daleko.+ Ty jsi má síla, pospěš mi na pomoc.+ 20  Zachraň mě před mečem,můj vzácný život* před tlapami* psů,+ 21  zachraň mě ze lví tlamy+ a před rohy divokých býků. Odpověz a zachraň mě! 22  Budu oznamovat tvé jméno svým bratrům,+budu tě chválit uprostřed sboru.+ 23  Vy, kdo se bojíte Jehovy, chvalte ho! Oslavujte ho, všichni Jákobovi potomci!*+ Stůjte před ním v posvátné úctě, všichni Izraelovi potomci.* 24  Když viděl, jak utlačovaný trpí, nepohrdal tím ani to nepřehlížel,+neskryl před ním svou tvář.+ Když k němu volal o pomoc, vyslyšel ho.+ 25  Budu tě chválit ve velkém sboru,+před těmi, kdo se tě bojí, splním své slavnostní sliby. 26  Mírní budou jíst a nasytí se,+ti, kdo hledají Jehovu, ho budou chválit.+ Ať váš život trvá* věčně. 27  Všechny končiny země si vzpomenou na Jehovu a obrátí se k němu. Všechny rodiny národů se před tebou budou klanět.+ 28  Královská moc totiž patří Jehovovi,+on vládne nad národy. 29  Všichni bohatí* na zemi budou jíst a klanět se,pokleknou před ním všichni, kdo sestupují do prachu. Nikdo z nich si nemůže zachovat život. 30  Jejich potomci* mu budou sloužit,generace, která přijde, uslyší o Jehovovi. 31  Přijdou a budou vyprávět o jeho spravedlnosti. Lidu, který se teprve narodí, budou vyprávět, co vykonal.

Poznámky

^ Možná nápěv nebo hudební styl.
^ Nebo „sídlíš mezi, sídlíš na“.
^ Nebo „nebyli zahanbeni“.
^ Nebo „mě haní“.
^ Dosl. „uvrhli na tebe“.
^ Dosl. „můj jediný“, vztahuje se na jeho život.
^ Dosl. „rukou“.
^ Dosl. „semeno“.
^ Dosl. „semeno“.
^ Dosl. „vaše srdce žije“.
^ Dosl. „tuční“.
^ Dosl. „semeno“.