Co dává smysl vašemu životu?

KENNY měl zaměstnání u prestižní makléřské firmy, jezdil v drahém zahraničním automobilu a vlastnil ateliérový byt v bohaté čtvrti jednoho velkoměsta. Věnoval se sportovnímu parašutismu a opájelo ho vzrušení při letu volným pádem z výšky několika tisíc metrů. Přinášelo mu to bohatý, uspokojující život? Jak uvádí The Wall Street Journal, Kenny řekl: „Už jsem na světě 45 let a můj život vlastně nikam nevede. . . . Můj život nemá smysl.“

Elyn se chtěla stát vynikající bruslařkou, a proto usilovně trénovala. Konečně dosáhla svého cíle a získala slávu, po níž toužila. Radost z toho však neměla. Říkala si: „Kde je všechno to štěstí, na které jsem čekala? Cítím se hrozně osamělá. Vím, že stejně zestárnu, a třebaže jsem finančně zajištěná, bude můj život prázdný, pokud nemá ještě jiný smysl.“

Hideo, který byl známý tím, jak dovedně pracoval s barvami, žil jen pro svou uměleckou tvorbu. Svá díla neprodával; domníval  se totiž, že by se tím snížila jejich hodnota. Dožil se 98 let a ke konci života většinu svých uměleckých děl věnoval jednomu muzeu. Celý život zasvětil svým uměleckým cílům. Přesto nebyl spokojený. Myslel si totiž, že na to, aby své umění dovedl k dokonalosti, by potřeboval celou věčnost.

Někteří lidé se rozhodli věnovat velmi mnoho času a prostředků na pomoc druhým. K tomu se rozhodl například jeden muž, který patřil k vedoucím pracovníkům filmového provozu v Hollywoodu. Byl viceprezidentem jedné z největších filmových společností ve Spojených státech, a proto se často pohyboval mezi slavnými osobnostmi a bydlel v přepychové vilové čtvrti. Když byl na dovolené v Kambodži a seděl v jedné kavárně v Phnompenhu, přišla k němu nějaká dívka a prosila ho o peníze. Dal jí dolar a koupil pro ni limonádu. Dívka byla spokojená. Příští večer tam však byla znovu a opět žebrala. Ten muž si uvědomil, že taková povrchní pomoc nestačí, ale že je potřeba dělat mnohem víc.

Měl sice vysoké postavení, ale o rok později se rozhodl, že změní zaměstnání — přestal pracovat v zábavním průmyslu a vydal se do Kambodži pomáhat chudým. Založil učiliště, které poskytuje ubytování, stravování a vzdělávání. On sám však nepřetržitě bojuje s rozporuplnými pocity — má radost a uspokojení z výsledků, jichž dosahuje, a současně je znechucený a zoufalý z rostoucích problémů, které musí řešit.

Všichni tito čtyři lidé se domnívali, že vědí, pro co mají žít. Když však nakonec dospěli k cíli, o který usilovali, pocítili prázdnotu. Pro co žijete vy? Co ve svém životě dáváte na první místo? Jste si jisti, že později nebudete svého nynějšího způsobu života litovat?