Přejít k článku

Přejít na obsah

Starověké hliněné střepy potvrzují biblickou zprávu

Starověké hliněné střepy potvrzují biblickou zprávu

 Starověké hliněné střepy potvrzují biblickou zprávu

BIBLE je Boží inspirované Slovo. (2. Timoteovi 3:16) Její zprávy o lidech, místech a o náboženských a politických poměrech ve starověku jsou přesné. Na archeologických nálezech sice věrohodnost Písma rozhodně nezávisí, ale takové nálezy buď potvrzují, že biblické zprávě rozumíme, nebo nám ji objasňují.

Nejčastějšími nálezy při archeologických vykopávkách na místech starověkých sídlišť jsou hliněné střepy, neboli kusy rozbitých hliněných nádob. Těmto úlomkům hliněných nádob se také říká ostraka, podle řeckého slova, jež znamená „skořápka, střep“. Na mnoha místech na Středním východě, včetně Egypta a Mezopotámie, se ve starověku úlomky hliněných nádob používaly jako levný psací materiál. Na ostraka se například zaznamenávaly smlouvy, účty a zprávy o prodeji zboží, podobně jako se dnes k takovým záznamům používají listy papíru. Obvykle se psalo inkoustem, a texty na ostrakách měly různou délku — od jednoho slova až po několik desítek řádků nebo sloupců.

Při archeologických vykopávkách v Izraeli bylo nalezeno mnoho ostrak z biblických dob. Mimořádně zajímavé jsou tři sbírky, jež se datují do sedmého a osmého století př. n. l. Potvrzují totiž různé detaily historických informací, které jsou uvedeny v Bibli. Jsou to sbírky ostrak ze Samaří, z Aradu a z Lakiše. Podívejme se podrobněji na každou z těchto sbírek.

Ostraka ze Samaří

Samaří bylo hlavním městem severního desetikmenného království Izraele do roku 740 př. n. l., kdy město dobyli Asyřané. O tom, jak Samaří vzniklo, se dozvídáme z 1. Královské 16:23, 24, kde čteme: „Ve třicátém prvním roce judského krále Asy [947 př. n. l.] se Omri stal králem nad Izraelem . . . A přistoupil k tomu, aby zakoupil horu Samaří od Šemera za dva talenty stříbra a začal na hoře stavět, a město, jež vystavěl, nazval . . . Samaří.“ Toto město existovalo ještě v římských dobách, kdy bylo jeho jméno změněno na Sebasté. A jako město nakonec zaniklo v šestém století n. l.

Tým archeologů, který prováděl v roce 1910 vykopávky ve starověkém Samaří, nalezl sbírku ostrak, jež byla časově zařazena do osmého století př. n. l. Text obsahuje záznamy o dodávkách oleje a vína, jež došly do Samaří z blízkého okolí. Kniha Ancient Inscriptions—Voices From the Biblical World (Starověké nápisy Hlasy z biblického světa) o tom říká: „Těch 63 ostrak, jež byla nalezena roku 1910, . . . [je] právem považováno za jeden z nejdůležitějších zachovaných souborů epigrafického [psaného] materiálu ze starověkého Izraele. Jejich důležitost nespočívá v tom, o čem pojednávají, ale spíše v tom, že podávají rozsáhlý seznam izraelských osobních jmen, jmen rodů a zeměpisných označení.“ Jak tato jména slouží k potvrzení různých podrobností biblického záznamu?

Když Izraelité dobyli Zaslíbenou zemi a rozdělili ji mezi kmeny, Samaří leželo v území, které bylo přiděleno kmenu Manasse. Podle záznamu v knize Jozue 17:1–6 byly jednotlivé kusy země v této oblasti přiděleny  deseti rodům z kmene Manasse, totiž rodům pocházejícím od jeho vnuka Gileada. Byly to rody Abi-ezera, Cheleka, Asriela, Šekema a Šemidy. Šestý muž, Chefer, neměl vnuky, ale měl pět vnuček — Machlu, Nou, Choglu, Milku a Tircu — a každá z nich dostala určitou část území. (4. Mojžíšova 27:1–7)

Na samařských ostrakách se zachovalo sedm z těchto rodových jmen — celkem pět jmen Gileadových synů a jména dvou Cheferových vnuček, Chogly a Noy. NIV Archaeological Study Bible uvádí: „Rodová jména zachovaná na samařských ostrakách jsou mimobiblickým pojítkem mezi rody kmene Manasse a územím, na němž se podle biblické zprávy usadily.“ Tato stránka raných dějin izraelských kmenů, jak ji popisuje Bible, je tedy potvrzena zmíněnými ostraky.

Je zřejmé, že samařskými ostraky je také potvrzen biblický popis náboženské situace Izraelitů. V době, kdy byla tato ostraka psána, Izraelité spojovali uctívání Jehovy s uctíváním kananejského boha Baala. Ozeášovo proroctví, jež bylo rovněž napsáno v osmém století př. n. l., předpovědělo, že přijde doba, kdy Izrael bude činit pokání a nebude už Jehovu nazývat „Můj baal“ neboli „Můj majitel“, ale „Můj manžel“. (Ozeáš 2:16, 17, poznámka pod čarou) Na samařských ostrakách byla nalezena některá osobní jména, jež například znamenají „Baal je můj otec“, „Baal zpívá“, „Baal je silný“ nebo „Baal si pamatuje“. Na každých jedenáct jmen obsahujících nějakou formu jména Jehova připadá sedm jmen, jež obsahují výraz „Baal“.

Ostraka z Aradu

Arad bylo starověké město ležící dost daleko na jih od Jeruzaléma, v polopouštní oblasti Negeb. Při archeologických vykopávkách zde byly objeveny pozůstatky šesti izraelských pevností, jež byly vybudovány postupně, a to od doby krále Šalomouna (1037–998 př. n. l.) až do roku 607 př. n. l., kdy Babylóňané zničili Jeruzalém. Při vykopávkách v Aradu byl nalezen největší soubor ostrak z biblických dob. Je to více než dvě stě střepů, na nichž jsou zápisy v hebrejštině, aramejštině a v jiných jazycích.

Některými aradskými ostraky jsou potvrzeny biblické informace o kněžských rodinách. Na jednom z těchto střepů je například zmínka o ‚Korachových synech‘, o nichž se mluví ve 2. Mojžíšově 6:24 a ve 4. Mojžíšově 26:11. Nadpisy žalmů 42, 44–49, 84, 85, 87 a 88 výslovně připisují tyto žalmy ‚Korachovým synům‘. Na aradských ostrakách jsou také zmínky o jiných kněžských rodinách, totiž o rodině Pašchura a Meremota. (1. Paralipomenon 9:12; Ezra 8:33)

Podívejme se na jiný příklad. V rozvalinách pevnosti, která je datována do období těsně před tím, než Babylóňané zničili Jeruzalém, byl při vykopávkách nalezen hliněný střep se zprávou adresovanou veliteli této pevnosti. Publikace The Context of Scripture uvádí, že text mimo jiné říká: „Mému pánu Eljašibovi: Kéž Jahve [Jehova] pečuje o tvé blaho. . . . Pokud jde o záležitost, o které jsi mi dal příkaz, všechno je nyní v pořádku: [on] přebývá v Jahvově chrámu.“ Mnozí znalci se domnívají, že  zmínka o chrámu se týká jeruzalémského chrámu, který byl původně vybudován v době krále Šalomouna.

Ostraka z Lakiše

Starověké opevněné město Lakiš leželo asi 44 kilometrů jihozápadně od Jeruzaléma. V roce 1930 byla při vykopávkách nalezena hromada ostrak, z nichž nejméně dvanáct jsou dopisy, o kterých odborníci říkají, že jsou „mimořádně důležité . . ., protože objasňují politickou situaci a všeobecné vzrušení, jež panovalo v době, kdy se Juda připravovala na neodvratný útok [babylónského krále] Nebukadnecara“.

Z těchto dopisů je nejdůležitější korespondence mezi jedním nižším důstojníkem a Jaošem, pravděpodobně vojenským velitelem v Lakiši. Jazyk těchto dopisů se podobá jazyku, kterým psal tehdejší prorok Jeremjáš. Podívejme se, jak dva z těchto dopisů podporují biblický záznam o tomto kritickém období.

Jeremjáše 34:7 prorok popisuje dobu, kdy „vojenské síly babylónského krále bojovaly proti Jeruzalému a proti všem judským městům, která zůstala, proti Lakiši a proti Azece; vždyť z judských měst zůstala právě ta opevněná města“. Zdá se, že pisatel jednoho dopisu popisuje tytéž události. Píše: „Vyhlížíme [ohňové] signály z Lakiše . . ., neboť nevidíme Azequ.“ Podle názoru mnoha vědců je z toho patrné, že Azequ neboli Azeku už Babylóňané dobyli a že potom byl na řadě Lakiš. V tomto textu je zajímavá podrobnost, totiž zmínka o ‚ohňových signálech‘. Na tento způsob komunikace poukazuje také Jeremjáš 6:1.

Podle názoru znalců další dopis z Lakiše odpovídá tomu, co Jeremjáš a Ezekiel říkají o snaze judského krále získat ve vzpouře proti Babylónu podporu Egypta. (Jeremjáš 37:5–8; 46:25, 26; Ezekiel 17:15–17) V tomto lakišském dopise je uvedeno: „Tvůj sluha dostal tuto informaci: Velitel vojsk Konjahu, syn Elnatana, se odebral na jih, aby vstoupil do Egypta.“ Znalci obvykle vysvětlují tento čin jako snahu získat od Egypta vojenskou pomoc.

Ostraka z Lakiše také uvádějí několik jmen, která najdeme v knize Jeremjáš. Jsou to jména Nerijáš, Jaazanjáš, Gemarjáš, Elnatan a Hošajáš. (Jeremjáš 32:12; 35:3; 36:10, 12; 42:1) Nelze sice s jistotou tvrdit, že se tato jména vztahují na tytéž osoby, ale vzhledem k tomu, že Jeremjáš tehdy žil, je tato podoba pozoruhodná.

Společný rys

Sbírky ostrak ze Samaří, Aradu a Lakiše potvrzují mnoho detailů uvedených v Bibli. Jsou to například rodinná jména, zeměpisná označení a údaje, jež souvisejí s tehdejší náboženskou a politickou situací. Existuje však jeden důležitý rys, který je všem těmto třem sbírkám společný.

Dopisy nalezené ve sbírkách z Aradu a Lakiše obsahují výroky podobné tomuto: „Kéž Jehova žádá tvůj pokoj.“ V sedmi z lakišských zpráv je celkem jedenáctkrát uvedeno Boží jméno. Kromě toho mnohá hebrejská osobní jména, jež se vyskytují ve všech třech sbírkách, obsahují zkrácenou podobu jména Jehova. Tato ostraka tedy potvrzují, že tehdy Izraelité běžně používali Boží jméno.

[Obrázek na straně 13]

Střep z rozvalin Aradu určený muži, který se jmenoval Eljašib

[Podpisek]

Foto © Israel Museum, Jeruzalém; s laskavým svolením Israel Antiquities Authority

[Obrázek na straně 14]

Lakišský dopis, v němž je uvedeno Boží jméno

[Podpisek]

Foto s laskavým svolením British Museum