Přejít k článku

Přejít na obsah

Když činíme učedníky, napodobujeme Velkého učitele

Když činíme učedníky, napodobujeme Velkého učitele

 Když činíme učedníky, napodobujme Velkého učitele

„Věnujte . . . pozornost tomu, jak nasloucháte.“ (LUKÁŠ 8:18)

1, 2. Proč bychom měli přemýšlet o tom, jaký měl Ježíš přístup k lidem?

VELKÝ UČITEL, Ježíš Kristus, svým následovníkům řekl: „Věnujte . . . pozornost tomu, jak nasloucháte.“ (Lukáš 8:16–18) Tato zásada se vztahuje i na naši křesťanskou službu. Věnovat pozornost duchovnímu poučování znamená, že ho uplatňujeme a stávají se z nás účinní hlasatelé Království. Dnes samozřejmě nemůžeme doslova slyšet Ježíšův hlas, ale můžeme číst o tom, co Ježíš říkal a dělal, protože je to napsáno v Písmu. Co nám tedy Písmo odhaluje o jeho přístupu k lidem, když sloužil na zemi?

2 Ježíš byl vynikajícím kazatelem dobré zprávy a výjimečným učitelem biblické pravdy. (Lukáš 8:1; Jan 8:28) Pomáhat druhým, aby se stali učedníky, zahrnuje jak kázání, tak i vyučování. Někteří křesťané jsou dobrými kazateli, ale je pro ně obtížné působivě vyučovat. Zatímco kázání zahrnuje ohlašovaní dobré zprávy, vyučování pravd o Jehovovi a jeho záměru obvykle vyžaduje, aby si učitel vytvořil k zájemci vztah. (Matouš 28:19, 20) To se nám může podařit, když budeme Velkého učitele, Ježíše Krista, napodobovat. (Jan 13:13)

3. K čemu povede to, když budeme při činění učedníků napodobovat Ježíše?

3 Pokud Ježíšovy vyučovací metody napodobujeme, jednáme v souladu s vybídkou apoštola Pavla: „Choďte dále v moudrosti vůči těm, kdo jsou vně, a vykupujte pro sebe příhodný čas. Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kolosanům 4:5, 6) Následovat Ježíšův příklad, když činíme učedníky, vyžaduje úsilí, ale díky tomu budeme vyučovat působivě,  protože budeme umět „každému odpovědět“ podle jeho potřeb.

Ježíš podněcoval druhé, aby se vyjadřovali

4. Z čeho víme, že Ježíš druhým pozorně naslouchal?

4 Už odmalička byl Ježíš zvyklý druhým naslouchat a ptát se na jejich názory. Když mu bylo 12 let, jeho rodiče ho našli v chrámu mezi učiteli, jak jim „naslouchá . . . a vyptává se jich“. (Lukáš 2:46) Ježíš nešel do chrámu proto, aby svými znalostmi uvedl učitele do rozpaků. Ačkoli jim kladl otázky, šel tam především proto, aby pozorně naslouchal. Přispělo to k tomu, že si získal přízeň u Boha i u lidí. (Lukáš 2:52)

5, 6. Na základě čeho víme, že Ježíš se zajímal o názory těch, které vyučoval?

5 Ježíš se zájmem naslouchal lidem i po svém křtu a pomazání za Mesiáše. Nebyl natolik pohlcen tím, co vyučoval, že by nebral v úvahu ty, kdo si ho přišli poslechnout. Často udělal v řeči přestávku, zeptal se jich na názor a naslouchal odpovědím. (Matouš 16:13–15) Po smrti Lazara řekl Ježíš jeho sestře Martě: „Žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře.“ Pak se jí zeptal: „Věříš tomu?“ Určitě jí věnoval pozornost, když mu odpověděla: „Ano, Pane; uvěřila jsem, že jsi Kristus, Boží Syn.“ (Jan 11:26, 27) Ježíš měl jistě radost, když slyšel, jak Marta takto vyjadřuje svou víru.

6 Když Ježíše mnozí učedníci opustili, zajímalo ho, jak se k tomu postaví jeho apoštolové. Zeptal se jich: „Nechcete snad také jít?“ Šimon Petr odpověděl: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ (Jan 6:66–69) Tato slova musela Ježíše opravdu potěšit. Když podobně vyjádří svou víru zájemci, jistě to udělá radost i nám.

Ježíš naslouchal s úctou

7. Proč mnozí Samaritáni uvěřili v Ježíše?

7 Ježíš dokázal účinně pomáhat druhým, aby se stali jeho učedníky, také proto, že měl o ně zájem a naslouchal jim s úctou. Jednou například vydával svědectví Samaritánce u Jákobova pramene poblíž Sycharu. Nemluvil však pořád, ale nechal vyjádřit i Samaritánku a naslouchal jí. Poznal, že se zajímá o uctívání Boha, a řekl jí, že Bůh hledá ty, kdo ho budou uctívat duchem a pravdou. Ježíš jednal se Samaritánkou uctivě a s osobním zájmem. Hned nato o něm začala mluvit s druhými, takže „mnozí Samaritáni z toho města v něj uvěřili kvůli slovu ženy“. (Jan 4:5–29, 39–42)

8. Jak vám to, že lidé rádi vyjadřují své názory, může pomoci zahájit rozhovor ve službě?

8 Lidé obvykle rádi vyjadřují své názory. Například obyvatelé starověkých Atén s potěšením mluvili o svých názorech nebo naslouchali něčemu novému. Vedlo to k tomu, že apoštol Pavel pronesl působivou řeč na Areopagu. (Skutky 17:18–34) Když dnes chceme zahájit rozhovor s obyvatelem domu, můžeme například říci: „Přišel jsem za vámi, protože mě zajímá, co si myslíte o [uveď nějaký námět].“ Poté bychom si měli vyslechnout jeho stanovisko, vyjádřit se k němu nebo položit doplňující otázku. Pak laskavě ukažme, co o dané věci říká Bible.

Ježíš věděl, co říci

9. Co Ježíš udělal před tím, než Kleofášovi a jeho společníkovi začal ‚plně otevírat Písma‘?

9 Ježíšovi se nikdy nestalo, že by nevěděl, co má říci. Nejenže lidem pozorně naslouchal, ale byl si často vědom i toho, o čem  přemýšlejí, a přesně věděl, co potřebují slyšet. (Matouš 9:4; 12:22–30; Lukáš 9:46, 47) Ukažme si to na příkladu. Krátce po Ježíšově vzkříšení šli dva jeho učedníci z Jeruzaléma do Emauz. Zpráva v evangeliu uvádí: „Když . . . rozmlouvali a hovořili, sám Ježíš přistoupil a začal jít s nimi; ale jejich očím bylo zabráněno, aby ho rozeznali. Řekl jim: ‚O jakých záležitostech spolu cestou debatujete?‘ A zastavili se se smutným obličejem. Jeden, jménem Kleofáš, mu odpověděl a řekl: ‚Bydlíš snad sám jako někdo cizí v Jeruzalémě, a tak neznáš věci, které se v něm v těchto dnech staly?‘ A řekl jim: ‚Jaké věci?‘“ Velký učitel naslouchal, když mu vysvětlovali, že Ježíš z Nazaretu vyučoval lidi, prováděl zázraky, byl popraven a nyní někteří říkali, že byl vzbuzen z mrtvých. Ježíš nechal Kleofáše a jeho společníka, aby se vyjádřili, a potom jim vysvětlil, čemu nerozuměli, a „plně [jim] otevíral Písma“. (Lukáš 24:13–27, 32)

10. Jak můžeme zjistit, co si lidé myslí o náboženských otázkách?

10 Než s někým začneme mluvit ve službě, obvykle o jeho názorech na náboženské otázky nic nevíme. Jak můžeme zjistit, co si myslí? Například tím, že řekneme: „Ptáme se lidí, co si myslí o modlitbě. Věříte tomu, že někdo opravdu modlitby vyslýchá?“ Odpověď může odhalit mnoho o tom, co si oslovený o daném námětu myslí, a také o tom, jaké je jeho náboženské přesvědčení. Pokud je věřící, dozvíme se o jeho názorech více, když se dále zeptáme: „Myslíte si, že Bůh vyslýchá všechny modlitby, nebo jenom některé?“ Takové otázky mohou vést k příjemnému rozhovoru. Až bude příležitost ukázat, co o tom říká Bible, měli bychom to udělat taktně a nenapadat to, čemu oslovený věří. Pokud se mu rozhovor líbil, pravděpodobně bude souhlasit s tím, abychom ho navštívili znovu. Ale co když položí otázku, na kterou nebudeme znát odpověď? Můžeme se podívat do naší literatury, připravit se a příště mu ukázat ‚důvod pro naději, která je v nás‘, ale měli bychom to dělat „s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15)

Ježíš vyučoval ty, kdo si to zasloužili

11. Co nám pomůže najít ty, kdo si zaslouží, abychom je vyučovali?

11 Dokonalý člověk Ježíš dokázal rozpoznat, kteří lidé si zasloužili, aby je vyučoval. Pro nás je mnohem obtížnější najít ty, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Skutky 13:48) Podobně obtížné to bylo i pro apoštoly, kterým Ježíš řekl: „Ať vstoupíte do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží.“ (Matouš 10:11) Stejně jako Ježíšovi apoštolové, i my musíme hledat lidi, kteří jsou ochotni naslouchat biblické pravdě a nechat se vyučovat. Takové lidi najdeme, když budeme  všem pozorně naslouchat a všímat si, jak reagují.

12. Jak můžeme dále pomáhat těm, kteří projevili zájem?

12 Po rozhovoru s člověkem, jenž projevil nějaký zájem o poselství o Království, je užitečné uvažovat o tom, které biblické myšlenky uspokojí jeho duchovní potřeby. K tomu, abychom takovému člověku mohli duchovně pomáhat, bude dobré, když si poznamenáme, co jsme se o něm během rozhovoru dozvěděli. Na opětovné návštěvě musíme pozorně naslouchat, abychom zjistili více o tom, čemu věří a jaké má postoje a okolnosti.

13. Jak můžeme poznat, co si druzí myslí o Bibli?

13 Jak můžeme podnítit lidi k tomu, aby nám řekli, co si myslí o Božím slově? V některých obvodech se osvědčilo položit tuto otázku: „Zdá se vám těžké porozumět Bibli?“ Odpověď často odhalí, jaký postoj má oslovený k duchovním věcem. Jiný způsob je přečíst vhodný biblický text a zeptat se: „Co si o tom myslíte?“ Podobně jako Ježíš, i my můžeme dovršit svou službu tím, že budeme klást promyšlené otázky. Je však na místě jedno varování.

Ježíš kladl účinné otázky

14. Jak můžeme projevit zájem o názory druhých, aniž bychom je zpovídali?

14 Když se zajímáme o názory druhých, neměli bychom je přitom uvádět do rozpaků. Napodobujme v tom Ježíše. Nevyptával se jako nějaký netaktní vyšetřovatel, ale používal otázky, které vedly k přemýšlení. Také lidem laskavě naslouchal a ti, kteří byli upřímní, se v jeho přítomnosti cítili dobře. (Matouš 11:28) Lidé všech společenských vrstev za ním rádi přicházeli a svěřovali se mu se svými problémy. (Marek 1:40; 5:35, 36; 10:13, 17, 46, 47) Mají-li se druzí volně vyjadřovat o tom, co si myslí o Bibli a o biblických naukách, nesmíme s nimi mluvit tak, jako bychom je vyslýchali.

15, 16. Jak můžeme vtáhnout lidi do rozhovoru o náboženských otázkách?

15 Osloveného můžeme vtáhnout do rozhovoru nejen tím, že klademe účinné otázky, ale také tím, že řekneme něco zajímavého a potom počkáme na jeho reakci. Ježíš například řekl Nikodémovi: „Pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ (Jan 3:3) Tato slova Nikodéma natolik zaujala, že chtěl vědět víc, a dychtivě Ježíšovi naslouchal. (Jan 3:4–20) Možná se nám podaří vést rozhovory podobným způsobem.

16 V dnešní době se objevuje mnoho nových náboženství, a to je námět, o kterém mluví lidé v takových částech světa, jako je například Afrika, východní Evropa a Latinská Amerika. Rozhovor je tam často možné zahájit těmito slovy: „Dělá mi starosti, že je dnes tolik náboženství. Věřím ale tomu, že všichni lidé budou brzy sjednoceni v jednom pravém náboženství. Líbilo by se vám to?“ Když řekneme něco zajímavého o tom, čemu věříme, možná to podnítí osloveného, aby vyjádřil, co si myslí. Na otázky se také snadněji odpovídá, když si lidé mohou vybrat ze dvou možností. (Matouš 17:25) Poté, co obyvatel domu odpoví na naši otázku, můžeme se k ní vyjádřit my a přečíst jeden nebo dva biblické verše. (Izajáš 11:9; Sefanjáš 3:9) Když oslovenému pozorně nasloucháme a bereme v úvahu jeho názor, budeme moci dobře zvolit námět na příště.

Ježíš naslouchal dětem

17. Z čeho je vidět, že se Ježíš zajímal o děti?

17 Ježíš se zajímal nejen o dospělé, ale také  o děti. Věděl, jaké hry spolu hrají a o čem se baví. Někdy je k sobě zavolal a povídal si s nimi. (Lukáš 7:31, 32; 18:15–17) Mnoho dětí také bylo v zástupech, které Ježíšovi naslouchaly. Když mladí chlapci hlasitě chválili Ježíše jako Mesiáše, všiml si toho a řekl, že to bylo v Písmu předpověděno. (Matouš 14:21; 15:38; 21:15, 16) Mnoho dětí dnes chce být Ježíšovými učedníky. Jak jim v tom můžeme pomáhat?

18, 19. Jak můžeme svému dítěti pomáhat k duchovnímu růstu?

18 Máme-li dítěti pomoci k duchovnímu růstu, musíme mu naslouchat. Musíme pochopit jeho názory a rozeznat, které z nich nejsou v souladu s Jehovovým myšlením. Bez ohledu na to, co dítě řekne, by naše první reakce měla být pozitivní. Pak na základě vhodných biblických textů můžeme dítěti pomoci, aby pochopilo, jak se na věci dívá Jehova.

19 Důležité jsou také otázky. Podobně jako dospělí, ani děti však nemají rády, když je někdo zpovídá. Spíše než abychom dítě zahltili množstvím obtížných otázek, můžeme stručně povyprávět něco o sobě. Podle situace bychom mohli třeba říci, jaké názory jsme měli v jeho věku my, a vysvětlit proč. Pak se můžeme zeptat: „Myslíš si to taky?“ Odpověď na takovou otázku může rozproudit užitečný a povzbudivý rozhovor založený na myšlenkách z Bible.

Stále napodobujme Velkého učitele

20, 21. Proč bychom měli být ve službě dobrými posluchači?

20 Ať už si povídáte se svým dítětem nebo s někým jiným, je důležité, abyste dobře naslouchali. Je to totiž projev lásky, pokory, úcty a laskavého zájmu. Dobře druhým naslouchat také vyžaduje věnovat pozornost tomu, co vyjadřují svými gesty a výrazem obličeje.

21 V kazatelské službě tedy lidem pozorně naslouchejme. Díky tomu pravděpodobně rozpoznáme, které biblické pravdy by je mohly obzvláště zajímat. Potom se jim snažme pomoci tím, že uplatníme Ježíšovy vyučovací metody. Tak získáme radost a uspokojení z toho, že napodobujeme Velkého učitele, Ježíše Krista.

Jak byste odpověděli?

• Jak Ježíš podněcoval druhé, aby vyjadřovali své názory?

• Proč Ježíš naslouchal lidem, které vyučoval?

• Jak můžeme ve službě používat otázky?

• Jak můžeme dětem pomáhat duchovně?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 28]

V kazatelské službě dobře naslouchejme

[Obrázek na straně 30]

Když dětem duchovně pomáháme, napodobujeme tím Ježíše