Přejít k článku

Přejít na obsah

Jste pro druhé osvěžením?

Jste pro druhé osvěžením?

 Jste pro druhé osvěžením?

V JIŽNÍM cípu pohoří Antilibanon se rozkládá hora Hermon, jejíž majestátní vrchol dosahuje nadmořské výšky 2 814 metrů. Vrchol Hermonu je po většinu roku pokryt sněhem, takže teplé vodní páry, které přes něj v noci přecházejí, se zde srážejí a vzniká rosa. Ta se snáší na jehličnaté i ovocné stromy rostoucí na nižších svazích a také na vinice ležící v údolí. Během dlouhých období sucha, jež bývala ve starověkém Izraeli, se tato osvěžující rosa stávala pro rostlinstvo hlavním zdrojem vláhy.

Jedna píseň, která byla napsána pod Boží inspirací, vyzdvihuje osvěžující jednotu Jehovových ctitelů a přirovnává ji k ‚rose Hermonu, která sestupuje na sionské hory‘. (Žalm 133:1, 3) Podobně jako hora Hermon poskytuje rosu, jež osvěžuje rostlinstvo, můžeme i my osvěžovat lidi, s nimiž se setkáváme. Jak bychom to mohli dělat?

Ježíš nám dal příklad

Ježíš Kristus hluboce působil na druhé. I krátké setkání s ním mohlo být velmi osvěžující. Například Marek ve svém evangeliu vypráví: „[Ježíš] bral děti do náruče a začal jim žehnat a vkládat na ně ruce.“ (Marek 10:16) Pro ty děti to muselo být velkým osvěžením.

Během posledního večera, který strávil na zemi jako člověk, Ježíš umyl svým učedníkům nohy. Jeho pokora jistě zapůsobila na jejich srdce. Tehdy jim řekl: „Dal jsem vám . . . vzor, abyste také vy činili, právě jak jsem já učinil vám.“ (Jan 13:1–17) Ano, také oni museli být pokorní. Apoštolové sice hned nepochopili, co tím míní, a později té noci se začali hádat, kdo z nich se zdá být největší, ale Ježíš se kvůli tomu nerozčiloval. Naopak jim to trpělivě vysvětloval. (Lukáš 22:24–27) Dokonce i „když mu [lidé] spílali, neoplácel spíláním“. Ani „když trpěl, nevyhrožoval, ale dále se odevzdával tomu, který soudí spravedlivě“. Ježíšův osvěžující příklad bychom měli napodobovat. (1. Petra 2:21, 23)

Ježíš řekl: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Matouš 11:29) Představme si, že by nás vyučoval Ježíš osobně. Když ho lidé z jeho domovského území slyšeli vyučovat v jejich synagoze, žasli a říkali: „Kde dostal ten člověk takovou moudrost a takové mocné skutky?“ (Matouš 13:54) Jestliže budeme číst o Ježíšově životě a službě, můžeme se mnoho dozvědět o tom, jak být osvěžením pro druhé. Ježíšova řeč byla vždy povzbudivá a vždy byl ochoten pomáhat. Zamysleme se nad tím, jak nám v tom dal příklad.

Ať je naše řeč vždy povzbudivá

Zbořit nějakou budovu je daleko snadnější než postavit novou. Tatáž zásada platí i v případě naší řeči — může deptat, ale může také povzbuzovat. Jako nedokonalí lidé máme všichni své chyby a nedostatky. Král Šalomoun prohlásil: „Není totiž na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší.“ (Kazatel 7:20) Rozpoznat u druhého člověka chyby a zdeptat ho ostrými  slovy je snadné. (Žalm 64:2–4) Jestliže však máme stále mluvit povzbudivě, musíme to umět.

Ježíš svými slovy druhé povzbuzoval. Poskytoval jim duchovní osvěžení tím, že jim oznamoval dobrou zprávu o Království. (Lukáš 8:1) Ty, kdo se stávali jeho učedníky, osvěžoval také tím, že jim zjevoval svého Otce. (Matouš 11:25–27). Není divu, že se lidé cítili k Ježíšovi přitahováni!

Naproti tomu znalci Zákona a farizeové se o potřeby druhých nestarali. Ježíš o nich prohlásil: „Mají rádi nejvýznamnější místo na večeřích a přední sedadla v synagógách.“ (Matouš 23:6) Na prosté lidi se dívali svrchu a říkali o nich: „Tento zástup, který nezná Zákon, jsou prokletí lidé.“ (Jan 7:49) Na takovém postoji rozhodně nebylo nic občerstvujícího.

Naše řeč je často projevem toho, jací jsme ve svém nitru a jak pohlížíme na druhé. Ježíš řekl: „Dobrý člověk vynáší dobré z dobrého pokladu svého srdce, ale ničemný člověk vynáší ničemné ze svého ničemného pokladu, neboť z hojnosti srdce mluví jeho ústa.“ (Lukáš 6:45) Co tedy můžeme dělat, aby naše řeč byla pro druhé osvěžující?

Mimo jiné, dříve než začneme mluvit, můžeme se na chvíli zastavit a přemýšlet. Přísloví 12:28 říkají: „Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět.“ Takovému rozjímání nemusíme věnovat mnoho času. S trochou prozíravosti obvykle můžeme odhadnout, jak budou naše slova působit na druhé. Můžeme si klást otázky: ‚Bude to, co se chystám říci, láskyplné? Je to pravdivé, anebo o tom vím jen z doslechu? Je to „slovo v pravý čas“? Bude to osvěžující a povzbuzující?‘ (Přísloví 15:23) Pokud dospějeme k závěru, že to je negativní nebo v dané chvíli nevhodné, rozhodně se snažme pustit to z hlavy. A co kdybychom raději řekli něco pozitivnějšího a vhodnějšího? Bezmyšlenkovitá slova jsou jako ‚bodání mečem‘, zatímco povzbudivé výroky jsou ‚uzdravením‘. (Přísloví 12:18)

Dále nám pomůže, jestliže se zaměříme na to, proč Bůh považuje naše spoluvěřící za drahocenné. Ježíš řekl: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ (Jan 6:44) Jehova vidí dobré vlastnosti v každém ze svých věrných služebníků, dokonce i v těch, kteří mají podle našeho názoru problematickou osobnost. Jestliže se vynasnažíme dobré vlastnosti našich spoluvěřících poznat, budeme mít důvod mluvit o nich pozitivně.

Pomáhejme druhým

Ježíš plně chápal těžkou situaci utlačovaných lidí. Ano, „když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:36) Ježíš však nejen že jejich politováníhodnou  situaci viděl, ale také něco dělal pro to, aby jim pomohl. Vybídl je: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ A také je ujistil: „Mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:28, 30)

Dnes žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1) Mnohé lidi zatěžuje „úzkost tohoto systému věcí“. (Matouš 13:22) Na jiné doléhá břemeno skličujících osobních okolností. (1. Tesaloničanům 5:14) Jak můžeme osvěžit ty, kdo to potřebují? Podobně jako Kristus jim můžeme pomoci ulehčit jejich náklad.

Někteří lidé se snaží ulevit si tím, že o svých problémech mluví. Když za námi přijde někdo sklíčený a potřebuje pomoc, věnujeme mu čas a bedlivě mu nasloucháme? K tomu, abychom dokázali s pochopením naslouchat, potřebujeme sebekázeň. Když nám takový člověk něco vypráví, musíme mu neustále soustředěně naslouchat. Nesmíme myslet na to, co mu odpovíme nebo jak by se dal jeho problém vyřešit. Jestliže mu pozorně nasloucháme, udržujeme s ním zrakový kontakt a také se na něj usmíváme, pokud je to ovšem vhodné, dáváme mu tím najevo, že nám na něm záleží.

V křesťanském sboru je mnoho příležitostí k tomu, abychom své spoluvěřící povzbuzovali. Když například přijdeme do sálu Království na shromáždění, můžeme vyhledat ty, kteří se potýkají se zdravotními problémy. Někdy stačí strávit s nimi chvíli před shromážděním nebo po něm a říci jim pár povzbudivých slov, a hned se budou cítit osvěženi. Také si můžeme všimnout, kdo chybí na našem sborovém studiu knihy. Snad bychom jim mohli zatelefonovat, zeptat se, jak se jim daří, nebo jim nabídnout pomoc. (Filipanům 2:4)

Křesťanští starší nesou ve sboru těžký náklad odpovědnosti. Jestliže s nimi spolupracujeme a pokorně plníme každý přidělený úkol, můžeme jim pomoci jejich náklad ulehčit. Boží slovo nás vybízí: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní, protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat; aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ (Hebrejcům 13:17) Ty, „kteří předsedají znamenitým způsobem“, můžeme svou ochotou opravdu osvěžit. (1. Timoteovi 5:17)

Povzbudivou řečí a prospěšnými skutky hojně pomáhejme druhým

Osvěžující rosa se skládá z nespočetných vodních kapiček, které se zlehounka snášejí zdánlivě odnikud. Podobné to je s osvěžením, jež bychom chtěli přinášet druhým. Pravděpodobně není výsledkem jediného šlechetného činu, ale spíše toho, že projevujeme křesťanské vlastnosti stále, a tak se jejich příznivé účinky sčítají.

„V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost,“ napsal apoštol Pavel. „Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Římanům 12:10) Uplatňujme tedy tyto Pavlovy rady. Svou řečí i svými skutky buďme pro druhé opravdu osvěžením.

[Obrázky na straně 16]

Rosa hory Hermonu — osvěžující zdroj vláhy pro rostlinstvo

[Obrázek na straně 17]

Vnímavý posluchač je pro druhé osvěžením