Přejít k článku

Přejít na obsah

Lukáš — milovaný spolupracovník

Lukáš — milovaný spolupracovník

 Lukáš — milovaný spolupracovník

BYLO to v Římě roku 65 n. l. Lukáš věděl, jakému nebezpečí se vystavuje, když se hlásí k apoštolu Pavlovi jako ke svému příteli. Pavel totiž tehdy stál před soudem kvůli své víře. Zdálo se, že bude odsouzen k smrti. V této kritické době s ním však Lukáš byl — on jediný. (2. Timoteovi 4:6, 11)

Ti, kdo čtou Bibli, Lukášovo jméno dobře znají, protože evangelium, které napsal, je pojmenováno po něm. Lukáš doprovázel Pavla na dlouhých cestách, a Pavel o něm psal jako o ‚milovaném lékaři‘ a o ‚spolupracovníkovi‘. (Kolosanům 4:14; Filemonovi 24) Z Písma se o Lukášovi mnoho nedozvídáme a jeho jméno v něm najdeme jen třikrát. Ale když prozkoumáme, co se o Lukášovi zjistit dá, pravděpodobně si budeme tohoto věrného křesťana vážit stejně jako Pavel.

Pisatel biblických knih a misionář

Lukášovo evangelium a kniha Skutky apoštolů jsou adresovány Theofilovi a je z nich patrné, že oba tyto dokumenty sestavil pod Boží inspirací Lukáš. (Lukáš 1:3; Skutky 1:1) Lukáš netvrdí, že byl svědkem kazatelské služby Ježíše Krista. Naopak říká, že obdržel informace od očitých svědků a že „přesně vysledoval všechny věci od začátku“. (Lukáš 1:1–3) Lukáš se tedy pravděpodobně stal Kristovým následovníkem někdy po Letnicích roku 33 n. l.

Někteří znalci se domnívají, že Lukáš pocházel z Antiochie v Sýrii. Poukazují na to, že ve Skutcích jsou uvedeny podrobnosti o událostech, k nimž došlo v onom městě, a že jeden ze sedmi „osvědčených mužů“ je v této knize výslovně označen jako ‚proselyta z Antiochie‘, zatímco města, z nichž pocházelo těch ostatních šest mužů, nejsou blíže určena. Z toho ovšem nelze s jistotou usuzovat, že by Lukáš měl o Antiochii jako o své rodné město mimořádný zájem. (Skutky 6:3–6)

Kniha Skutky sice Lukášovo jméno neobsahuje, ale některé pasáže jsou uvedeny v první osobě množného čísla nebo jsou v nich použita zájmena „my“, „nás“, „námi“ a „naše“. Z toho je patrné, že některých událostí vylíčených v této knize se Lukáš sám účastnil. Když popisuje, jak Pavel a jeho společníci cestovali Malou Asií, říká: „Minuli tedy Mýsii a přišli do Troady.“ V Troadě měl Pavel vidění, v němž spatřil nějakého Makedonce, který ho snažně prosil: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám.“ Lukáš dodává: „Jakmile spatřil vidění, snažili jsme se vydat se do Makedonie.“ (Skutky 16:8–10) Z tohoto přechodu od třetí osoby množného čísla do první je patrné, že se v Troadě Lukáš připojil k Pavlovi a jeho společníkům. Kazatelskou činnost ve Filipech potom Lukáš popisuje v první osobě množného čísla a tím naznačuje, že se jí zúčastnil. Píše: „V sabatním dnu jsme vyšli za bránu vedle řeky, kde jsme si mysleli, že je místo modlitby;  a posadili jsme se a začali jsme mluvit k ženám, které se shromáždily.“ Díky tomu Lydie a všichni z její domácnosti přijali dobrou zprávu a byli pokřtěni. (Skutky 16:11–15)

Ve Filipech se setkali s odporem. Pavel zde totiž uzdravil jednu služku, která do té doby předpovídala pod vlivem „démona věštby“. Když její páni viděli, že přišli o zdroj zisku, chopili se Pavla a Sila, a ti potom byli zbiti a uvězněni. Lukáš zřejmě uvěznění unikl, protože zlý zážitek svých společníků popisuje ve třetí osobě. Když byli propuštěni, „[Pavel a Silas] povzbudili [bratry] a odešli“. Lukáš začíná znovu psát v první osobě teprve tehdy, když se Pavel později do Filip vrátil. (Skutky 16:16–40; 20:5, 6) Lukáš předtím ve Filipech možná zůstal, aby tam dohlížel na dílo.

Shromažďoval informace

Jak získal Lukáš materiál ke svému evangeliu a ke knize Skutky? Ve Skutcích jsou pasáže, v nichž Lukáš píše v první osobě a sám sebe tedy zahrnuje do děje. Z těchto pasáží vyplývá, že Pavla doprovázel z Filip do Jeruzaléma, kde byl Pavel opět uvězněn. Cestou Pavel se svými společníky strávil nějaký čas v Cesareji u evangelisty Filipa. (Skutky 20:6; 21:1–17) Od Filipa, který byl v čele kazatelského díla v Samaří, mohl Lukáš získat informace pro svou zprávu o počátcích misionářské činnosti na tomto území. (Skutky 8:4–25) Ale odkud měl další informace?

Během dvou let, která Pavel strávil ve vězení v Cesareji, měl Lukáš pravděpodobně dost příležitostí k výzkumu, který potřeboval pro psaní svého evangelia. Nedaleko byl Jeruzalém, kde mohl zkoumat záznamy o Ježíšově rodokmenu. Mnoho událostí z Ježíšova života a z jeho služby je zaznamenáno jedině v Lukášově evangeliu. Jeden znalec uvádí, že takových jedinečných pasáží našel dokonce 82.

O Janově narození se Lukáš mohl dozvědět od Alžběty, matky Jana Křtitele. Podrobnosti o Ježíšově narození a prvním období jeho života mohl získat od Ježíšovy matky Marie. (Lukáš 1:5–2:52) Petr, Jakub nebo Jan možná Lukášovi vyprávěli o zázračném úlovku ryb. (Lukáš 5:4–10) Jedině z Lukášova evangelia se dozvídáme o některých Ježíšových podobenstvích. Je to například podobenství o milosrdném Samaritánovi, o úzkých dveřích,  o ztracené drachmě, o marnotratném synovi a podobenství o boháči a Lazarovi. (Lukáš 10:29–37; 13:23, 24; 15:8–32; 16:19–31)

Lukáš se živě zajímal o lidi. Napsal záznam o tom, že Marie přinesla oběť očišťování, o tom, jak byl vzkříšen syn jedné vdovy, a o tom, jak jistá žena Ježíšovi pomazala nohy. Zmiňuje se o ženách, které Kristu sloužily, a vypráví o tom, že Marta a Marie Ježíše pohostily. Lukášovo evangelium popisuje, jak byla uzdravena úplně sehnutá žena a také muž, který měl vodnatelnost, a podává zprávu o očištění deseti malomocných. Od Lukáše se rovněž dozvídáme o Zacheovi, který byl malý, a proto vylezl na strom, aby viděl Ježíše. Lukáš také píše o tom, že jeden ze zločinců, kteří byli přibiti na kůly vedle Krista, činil pokání. (Lukáš 2:24; 7:11–17, 36–50; 8:2, 3; 10:38–42; 13:10–17; 14:1–6; 17:11–19; 19:1–10; 23:39–43)

Stojí za povšimnutí, že v Lukášově evangeliu je zmínka o tom, jak milosrdný Samaritán, o němž Ježíš vyprávěl v jednom ze svých podobenství, ošetřil zranění. Lékař Lukáš zřejmě nezapřel svůj odborný zájem, když zaznamenal, jak Ježíš popsal poskytnutou pomoc — víno bylo použito jako antiseptikum, olej jako prostředek zmírňující bolest a rány byly ovázány. (Lukáš 10:30–37)

Byl společníkem vězně

Lukáš se o apoštola Pavla staral. Když byl Pavel v Cesareji ve vazbě, římský prokurátor Felix dal pokyn, aby „nikomu z [Pavlových] lidí“ nebylo zakázáno Pavla „obsloužit“. (Skutky 24:23) Mezi těmito sloužícími byl pravděpodobně i Lukáš. Pavlovi nebylo po zdravotní stránce vždy nejlépe, a proto péče o něj možná patřila ke službám, které mu tento „milovaný lékař“ poskytoval. (Kolosanům 4:14; Galaťanům 4:13)

Když se Pavel odvolal k césarovi, římský prokurátor Festus poslal apoštola do Říma. Na dlouhé plavbě do Itálie Lukáš tohoto vězně oddaně doprovázel a zaznamenal živou zprávu o tom, jak jejich loď ztroskotala. (Skutky 24:27; 25:9–12; 27:1, 9–44) Když byl Pavel v domácím vězení v Římě, napsal několik inspirovaných dopisů a o Lukášovi se zmiňuje ve dvou z nich. (Skutky 28:30; Kolosanům 4:14; Filemonovi 24) Pravděpodobně během těchto dvou let napsal Lukáš knihu Skutky.

Pavlovo obydlí v Římě jistě překypovalo rušnou duchovní činností. Lukáš se tam mohl setkávat s některými jinými Pavlovými spolupracovníky — například s Tychikem, Aristarchem, Markem, Justem, Epafrem a Onesimem. (Kolosanům 4:7–14)

Když byl Pavel uvězněn podruhé a cítil, že se blíží jeho smrt, všichni ostatní ho opustili, ale věrný a statečný Lukáš byl stále po jeho boku. Zůstal s ním, ačkoli tím možná riskoval vlastní svobodu. Snad působil jako Pavlův písař, a v tom případě možná on zapsal jeho slova: „Jedině Lukáš je se mnou.“ Podle tradice byl Pavel krátce potom sťat. (2. Timoteovi 4:6–8, 11, 16)

Lukáš byl obětavý a skromný. Své vědomosti nestavěl na odiv ani se nesnažil být středem pozornosti. Jeho životní dráhou sice mohlo být jeho lékařské povolání, ale Lukáš se rozhodl, že bude podporovat zájmy Království. Jednejme tedy jako on. Nesobecky oznamujme dobrou zprávu a pokorně služme k Jehovově slávě. (Lukáš 12:31)

[Rámeček na straně 19]

KDO BYL THEOFILOS?

Lukáš adresoval své evangelium i Skutky apoštolů Theofilovi. V Lukášově evangeliu je tento muž osloven jako ‚nejznamenitější Theofilos‘. (Lukáš 1:3) Výrazem „nejznamenitější“ byli oslovováni významní, velmi bohatí jednotlivci a také vysocí úředníci římské státní správy. Podobně oslovil Pavel Festa, římského prokurátora Judeje. (Skutky 26:25)

Theofilos zřejmě slyšel dobrou zprávu o Ježíšovi a zajímal se o ni. Lukáš doufal, že díky záznamu tohoto evangelia bude Theofilos moci ‚úplně poznat jistotu o tom, o čem byl ústně vyučován‘. (Lukáš 1:4)

Richard Lenski, znalec řeckých spisů, zastává názor, že v době, kdy Lukáš Theofila oslovuje výrazem „nejznamenitější“, Theofilos pravděpodobně ještě nebyl věřícím. Lenski poukazuje na to, že „v celé křesťanské literatuře . . . žádný křesťanský bratr nikdy není oslovován takovým titulem, který se spojuje s význačným společenským postavením na zemi“. Když Lukáš později napsal knihu Skutky, nepoužil titul „nejznamenitější“, ale použil oslovení „Theofile“. (Skutky 1:1) Lenski dochází k závěru: „Když Lukáš psal Theofilovi své evangelium, tento význačný muž ještě nebyl křesťanem, ale o věci, jež se týkaly křesťanství, se velmi zajímal; když mu však Lukáš posílal Skutky, Theofilos už byl konvertitou.“