Do práce na tichomořské ostrovy!

 V ODLETOVÝCH halách na mezinárodních letištích v Brisbane a Sydney v Austrálii panoval větší ruch než obvykle. Skupina čtyřiceti šesti osob se chystala k odletu na slunnou Samou, kde se měli setkat se třiceti devíti dalšími lidmi z Nového Zélandu, Havaje a ze Spojených států. Měli velice neobvyklá zavazadla — bylo mezi nimi především nářadí, například kladiva, pily a vrtačky, což nejsou věci, které si lidé zpravidla berou s sebou, když cestují na nějaký krásný tichomořský ostrov. Důvod jejich cesty byl ovšem také zcela neobvyklý.

Cestovali na vlastní náklady a jako neplacení dobrovolní pracovníci se chystali strávit dva týdny prací na jednom stavebním projektu, nad nímž má dohled regionální projektová kancelář v australské odbočce svědků Jehovových. Program, který je financován z darů, zahrnuje výstavbu sálů Království, sjezdových sálů, misionářských domovů a budov odboček nebo překladatelských kanceláří pro rychle rostoucí sbory svědků Jehovových na tichomořských ostrovech. S některými z těchto pracovníků, kteří pracovali na stavbách sálů Království jako členové pracovních týmů ve své zemi, se nyní můžeme seznámit.

Max je pokrývačem a pochází z města Cowra v australském státě Nový Jižní Wales. Je ženatý a má pět dětí. Arnold je z Havaje. Mají s manželkou dva syny a Arnold je také průkopníkem neboli celodobým služebníkem. Stejně jako Max slouží také on ve svém domovském sboru jako starší. Je zřejmé, že důvodem, proč tito muži — kteří jsou typickými účastníky tohoto programu — jsou dobrovolnými pracovníky, není to, že by měli mnoho volného času. Oni a jejich rodiny si totiž uvědomují, že je třeba pomoci, a chtějí v té věci udělat, co mohou.

Mnohonárodnostní skupina pracovníků uspokojuje naléhavou potřebu

Jedním z míst, kde byla zapotřebí jejich zručnost a jejich služby, bylo Tuvalu, tichomořský stát, který má asi 10 500 obyvatel a rozkládá se na skupině devíti odlehlých korálových ostrovů blízko rovníku a severozápadní Samoy. Průměrná rozloha každého z těchto ostrůvků neboli atolů je asi dva a půl čtverečního kilometru. V roce 1994 tam bylo 61 svědků, a ti velmi nutně potřebovali nový sál Království a větší překladatelskou kancelář.

 Při projektování a výstavbě budov v této tropické části Tichého oceánu je třeba pamatovat na to, že budovy musí být odolné proti častým prudkým bouřím a cyklonům. Kvalitního stavebního materiálu však je na ostrovech jen málo. Jak tuto situaci vyřešit? Všechny komponenty — od střešní krytiny a podpěrných trámů až po nábytek a záclony, toaletní mísy a sprchové baterie, a dokonce i šrouby a hřebíky — byly zaslány v nákladních bednách z Austrálie.

Než tento materiál dorazil na místo svého určení, malá přípravná skupina pracovníků připravila staveniště a položila základy. Potom přijela mezinárodní skupina pracovníků a ti budovy postavili, natřeli a vybavili nábytkem.

Veškerá tato činnost na Tuvalu způsobila, že místní duchovní se rozzlobil a rozhlasem oznámil, že tam svědkové staví „babylónskou věž“. Jaká však byla skutečnost? „Když lidé, kteří stavěli biblickou babylónskou věž, zjistili, že si už navzájem nerozumějí, protože jim Bůh zmátl jazyk, museli se svého plánu vzdát a věž ponechali nedostavěnou,“ říká dobrovolný pracovník Graeme. (1. Mojžíšova 11:1–9) „Když lidé pracují pro Jehovu, je situace právě opačná. Ačkoli mluví různými jazyky a pocházejí z různého kulturního prostředí, projekty jsou vždy dokončeny.“ A stejně byl dokončen i tento projekt, a to za pouhé dva týdny. A slavnostního zasvěcení se účastnilo 163 osob, mezi nimiž byla i manželka ministerského předsedy.

Doug, který měl nad tímto projektem dohled, vypráví o tom, co prožili: „Byla radost pracovat s dobrovolníky z jiných zemí. Děláme věci odlišně, používáme odlišné názvosloví a dokonce i odlišné způsoby měření, ale nic z toho nevyvolalo žádné problémy.“ Takových projektů má Doug za sebou už celou řadu a dodává: „To je pro mě ujištěním, že s Jehovovou pomocí může Jehovův lid postavit budovu kdekoli na této zemi, na jakkoli odlehlém místě a v jakkoli obtížném terénu. Je pravda, že máme mnoho schopných lidí, ale síla, která to umožňuje, je Boží duch.“

Boží duch také podněcuje rodiny svědků Jehovových na těchto ostrovech, aby se staraly o stravování a ubytování, což pro některé z nich znamená skutečně oběť. A ti, kdo jejich pohostinnost přijímají, si toho velice váží. Ken z australského města Melbourne již předtím pracoval na podobném projektu ve Francouzské Polynésii. Říká: „Přišli jsme jako otroci, ale zacházeli s námi jako s králi.“ Kde to je možné, tam při stavebních pracích pomáhají i místní svědkové. Na Šalomounových ostrovech ženy míchaly beton, a to ručně. Sto mužů a žen vyšlo vysoko do hor, kde bylo mokro po deštích, a snesli dolů čtyřicet tun stavebního dříví. Také mládež přiložila ruku k dílu. Jeden pracovník z Nového Zélandu vypráví: „Vzpomínám si, jak na ostrově jeden tamější mladý  bratr nosil najednou dva až tři pytle cementu. A lopatou přehazoval štěrk celý den, v horku i v dešti.“

To, že se na práci podíleli i místní svědkové, bylo užitečné také v jiném směru. Ve zprávě z odbočky Watch Tower Society na Samoi se uvádí: „Místní bratři na ostrovech se naučili řemeslnické práce, které se jim budou hodit při stavbě sálů Království a při opravách a rekonstrukcích, když se odstraňují následky cyklonů. Může jim to také pomoci získat výdělek v obci, kde to je pro mnohé z nich obtížné.“

Stavební program je znamenitým svědectvím

Colin byl ve městě Honiara a viděl, jak se staví sjezdový sál pro Šalomounovy ostrovy. Zapůsobilo to na něho tak silně, že místním pidžinem napsal odbočce Watch Tower Society sdělení: „Všichni myslí jako jeden a nezlobí se, oni také jedna rodina.“ Krátce na to, když se vrátil do své vesnice na Aruligu, 40 kilometrů odtud, postavil tam se svou rodinou jejich vlastní sál Království. Do odbočky potom poslali další zprávu: „Náš sál Království, včetně řečnického pultu, je hotov, můžeme zde tedy konat některá shromáždění?“ Okamžitě to bylo zařízeno a shromáždění se tam pravidelně účastní víc než 60 osob.

Projekt na Tuvalu navštívil jeden poradce Evropské unie. „Předpokládám, že to slyšíte od každého“, řekl jednomu z pracovníků, „ale pro mě to je zkrátka zázrak!“ Jedna žena, která pracuje v telefonní ústředně, se zeptala jiné dobrovolné pracovnice, která tam přijela: „Jak to, že jste všichni tak šťastní? Vždyť tu je takové horko!“ Nikdy předtím neviděli křesťanství uplatňované tak prakticky a obětavě.

Přinesli oběti, a nelitují toho

„Kdo seje štědře, také štědře sklidí,“ říká Bible ve 2. Korinťanům 9:6. Když pracovníci, jejich rodiny a sbory pomáhají jiným svědkům v Tichomoří, stále při tom sejí štědře. „Náš sbor daroval obnos, který pokryl více než třetinu ceny mé letenky,“ říká Ross, starší z Kincumberu nedaleko Sydney, „a můj švagr, který přijel také, přidal ještě dalších 500 dolarů.“ Jiný pracovník získal peníze na cestu tím, že prodal auto. Další prodal kus pozemku. Kevin potřeboval navíc 900 dolarů, a proto se rozhodl prodat svých šestnáct dvouletých holubů. Prostřednictvím svého známého našel kupce, který mu za ně nabídl přesně 900 dolarů!

Danny a Cheryl dostali otázku: „Cena letenky a ušlá mzda vás přišly asi na 6 000 dolarů, stálo vám to tedy za to?“ „Ano! Mělo by to pro nás nezměrnou cenu, i kdyby to stálo dvojnásobek,“ odpověděli. Alan, který pochází z Nelsonu na Novém Zélandu, k tomu dodal: „To, co jsem zaplatil za cestu na Tuvalu, by mi stačilo na cestu do Evropy, a ještě by mi peníze zbyly. Ale dostal bych snad tolik požehnání a získal bych snad tolik přátel různého původu, a udělal bych tím něco ne pro sebe, ale pro druhé? Ne. A za to, co jsem našim bratrům žijícím na ostrovech dal, oni mi dali mnohem víc.“

Dalším klíčem k úspěchu tohoto programu je podpora, kterou poskytují rodiny. Některé manželky mohou své manžely doprovázet, a dokonce mohou pomáhat na staveništi, ale jiné musí pečovat o děti, které ještě chodí do školy, nebo se musí starat o rodinný podnik. „To, že byla manželka ochotna starat se sama o děti a o domácnost,“ řekl Clay, „byla daleko větší oběť než to, co jsem obětoval já.“ A všichni manželé, kteří nemohli vzít své manželky s sebou, by k tomu ze srdce řekli své „amen“.

Když byl dokončen projekt na Tuvalu, dobrovolní pracovníci stavěli sály Království, sjezdové sály, misionářské domovy a překladatelské kanceláře na ostrovech Fidži, Tonga, Papua-Nová Guinea, Nová Kaledonie a na jiných místech. Mnoho projektů, mezi nimi i projekty pro některá místa v jihovýchodní Asii, se zatím teprve připravuje. Bude dost pracovníků?

To zřejmě nebude žádný problém. „Každý, kdo se zde účastnil mezinárodních stavebních projektů, prosil, aby se na něho při dalším plánování pamatovalo,“ sděluje odbočka na Havaji. „Jakmile se vrátí domů, ihned začínají šetřit na další spolupráci.“ Jestliže se lidé věnují této práci tak nesobecky, a navíc jí Jehova žehná, mohl by takový program dopadnout jinak než úspěšně?

[Obrázek na straně 9]

Materiál na stavbu

[Obrázky na straně 9]

Skupina pracovníků na staveništi

[Obrázky na straně 10]

Když práce na projektech skončila, radovali jsme se z toho, co Boží duch vykonal