Přejít k článku

Přejít na obsah

Thajské horské kmeny

Thajské horské kmeny

Thajské horské kmeny

Tržiště ve městě Chiangmai na severu Thajska pulzuje životem. Stánky podél silnic jsou plné exotického zboží a všude je plno lidí. Zákazníci smlouvají s prodavači a snaží se překřičet hluk dopravy. Člověk se zde může setkat s lidmi z různých horských kmenů.

THAJSKO má 65 milionů obyvatel. Jsou mezi nimi i příslušníci 23 etnických menšin označovaných jako horské kmeny. Většina těchto kmenů obývá severní část Thajska. Je to oblast hor, řek a úrodných údolí, která se táhne až do Barmy a Laosu.

Většina horských kmenů přišla do Thajska v průběhu posledních 200 let. Karenové, největší z šesti hlavních kmenů, pocházejí z Barmy. Domovem kmenů Lachu, Lisu a Akha byly vysočiny v jihozápadní Číně v provincii Jünnan. Kmeny Hmong a Mien se do Thajska dostaly z centrální Číny. *

Kmeny se stěhovaly především proto, aby unikly válce, sociálním problémům nebo sporům o úrodnou půdu. * Severní Thajsko se pro ně stalo ideálním útočištěm, protože bylo odlehlé, hornaté a převážně neobydlené. Vláda této země navíc přistěhovalcům dovolovala, aby tu zůstali. Zakrátko na horských úbočích vzniklo mnoho vesnic. Jednotlivé horské kmeny se tu usadily a vytvářejí mozaiku kultur a jazyků.

Tradiční oděv a zajímavé zvyky

Každý horský kmen má svůj tradiční oděv. Například ženy z kmene Akha nosí krásné vysoké čapky, které jsou bohatě zdobené stříbrem, střapci, výšivkami a mincemi. Jiné pokrývky hlavy vypadají jako přilby z kovových plíšků a jsou na nich lesklé knoflíky, korálky a kuličky. Pro ženy z kmene Mien jsou charakteristické kalhoty se složitými výšivkami. Vyrobit takové kalhoty trvá až pět let. K tradičnímu oděvu tohoto kmene patří i turbany, dlouhé tuniky s červeným límcem z materiálu, který připomíná kožešinu, a tmavě modré šerpy.

Pro oděv žen jsou typické také třpytivé, cinkající ozdoby ze stříbra, díky nimž přihlížející nebo případný nápadník snadno pozná, jaké má žena společenské postavení a jak je bohatá. Další módní doplňky bývají vyrobeny ze skla, ze dřeva nebo z příze.

Většina horských kmenů je hrdá na své tradiční zvyky. Například mladí Karenové, když jdou na pohřeb, vezmou si své nejlepší oblečení. Důvodem je, že při těchto příležitostech se scházejí desítky mladých lidí, kteří taková setkání využívají k tomu, aby si našli manželského partnera. Po západu slunce se chlapci i dívky drží za ruce, pomalu chodí v kruhu kolem zemřelého a celou noc zpívají tradiční milostné písně.

Mladí Hmongové se zase seznamují při zvláštní hře, která je součástí oslav Nového roku. Chlapci a dívky vytvoří dvě řady a proti sobě vždy stojí dvojice, která k sobě cítí sympatie. Chlapec a dívka si na vzdálenost několika kroků hází měkkým plátěným míčkem. Když jeden z nich míček upustí, ať už záměrně nebo náhodou, musí druhému dát malou ozdobu. Později večer ji může získat zpět výměnou za písničku. Hezkým zpěvem je možné přilákat mnoho posluchačů, a navíc možná získat srdce toho druhého.

Měnící se poměry

V dřívějších dobách lidé z většiny horských kmenů získávali zemědělskou půdu k pěstování plodin a chovu dobytka tak, že káceli a vypalovali původní prales. To vedlo k velkým ekologickým škodám. Dnes mají k zemědělské činnosti zodpovědnější přístup a to přináší dobré výsledky.

Většina kmenů žijících v takzvaném Zlatém trojúhelníku, což je oblast na hranicích Thajska, Laosu a Barmy, v minulosti pěstovala opium. Avšak díky programům, které sponzoruje thajská královská rodina a mezinárodní humanitární organizace, se horské kmeny dnes věnují pěstování kávy, zeleniny, ovoce a květin. Mnozí jejich příslušníci také využívají rostoucího přílivu turistů a prodávají nejrůznější zboží včetně tradičních výrobků nebo poskytují různé služby.

Kvůli chudobě, špatným hygienickým podmínkám a negramotnosti však život mnohých obyvatel hor není vůbec lehký. K problémům přispívá i úbytek přírodních zdrojů, kulturní změny, rasové předsudky, drogy a alkohol. Právě před takovými těžkostmi horské kmeny v minulosti do Thajska uprchly. Kde je ale možné najít útočiště dnes?

Spolehlivé útočiště

Mnozí lidé z horských kmenů našli to nejlepší útočiště, jaké existuje — pravého Boha Jehovu. V Bibli, v Žalmu 34:8, je napsáno: „Ochutnejte a vizte, že Jehova je dobrý; šťastný je zdatný muž, který ho činí svým útočištěm.“ Jawlay, který je z kmene Lachu, vypráví: „Oženil jsem se, když mi bylo 19 let. Už v té době jsem byl závislý na alkoholu a na drogách. Bez nich jsem nedokázal pracovat, a když jsem nepracoval, neměl jsem peníze. Moje manželka Anothai se cítila opuštěná a nemilovaná. Pořád jsme se hádali.

Nějakou dobu potom, co se nám narodila dcera Suphawadee, začala Anothai studovat Bibli se svědky Jehovovými. Kdykoli k nám přišli, utekl jsem do lesa. Zakrátko se však chování mé manželky začalo měnit k lepšímu. Mluvila se mnou uctivě a víc se starala o domácnost. Když mi pak navrhla, abych taky studoval Bibli, souhlasil jsem.

To, co jsem se z Bible dozvídal, na mě silně působilo. Začal jsem měnit svou osobnost a s Boží pomocí jsem se nakonec zbavil i svých závislostí. Teď je celá naše rodina šťastná, protože jsme našli ten nejlepší způsob života. Radost máme i z toho, že o myšlenkách z Bible mluvíme s jinými lidmi z horských kmenů.“

Jawlayovo vyprávění je připomínkou slov z proroctví v biblické knize Zjevení. Píše se v ní, že v posledních dnech tohoto ničemného světa se bude „každému národu a kmenu a jazyku a lidu“ oznamovat ‚věčná dobrá zpráva‘. (Zjevení 14:6) Svědkové Jehovovi jsou rádi, že se na tom mohou podílet. To, že zaznívá dobrá zpráva, je projevem Boží lásky ke všem lidem včetně těch, kteří patří k thajským horským kmenům. (Jan 3:16)

[Poznámky pod čarou]

^ 4. odst. Některé kmeny jsou označovány několika názvy. Například kmen Mien je v různých zemích nazýván Lu Mien, Mian, Jao, Dao, Zao nebo Man.

^ 5. odst. Mnoho horských kmenů dodnes žije v Číně, Vietnamu, Laosu a Barmě. Velké komunity příslušníků horských kmenů vznikly v nedávné době v Austrálii, Francii, Spojených státech i dalších zemích.

[Rámeček a obrázek na straně 16]

DLOUHÉ KRKY?

Mnohé ženy z kmene Kajan jdou v otázce krásy až do krajnosti. * Na krku mají lesklou mosaznou spirálu, která může být vysoká téměř 40 centimetrů. První spirálu holčičky dostávají ve věku kolem pěti let. Vždy po několika letech dostanou spirálu vyšší a těžší, takže v dospělosti mají kolem krku spirálu tvořenou až 25 kruhy o celkové váze téměř 13 kilogramů. I když to vypadá, jako by kajanské ženy měly delší krk, je to jen zdání. Kovová spirála ve skutečnosti stlačuje klíční kosti a deformuje hrudní koš.

[Poznámka pod čarou]

^ 25. odst. Kajani přišli do Thajska z Barmy, kde jich dodnes žije asi 50 000. Tam se jim říká Padaung, což znamená „dlouhé krky“.

[Podpisek]

Hilltribe Museum, Chiang Mai

[Rámeček na straně 17]

LEGENDY O VELKÉ POTOPĚ

Kmeny Lisu a Hmong mají legendy o velké potopě. Podle jedné hmongské legendy „Pán oblohy“ varoval dva bratry, že brzy přijde potopa, jež postihne zemi. Staršímu z obou bratrů, který byl násilník, „Pán oblohy“ řekl, že si má postavit železnou loď. Mladší bratr byl laskavý a ten dostal pokyn ke stavbě dřevěné lodě. Do lodě měl vzít svou sestru a také samce a samici z každého druhu zvířat a dvě semena všech druhů rostlin.

Když nastala potopa, železná loď šla ke dnu, ale dřevěná plula po hladině. Zemi potom vysušil drak, který měl podobu duhy. Mladší bratr si vzal svou sestru za manželku a jejich potomci zalidnili zemi. Tato legenda se v určitých bodech podobá přesné zprávě o potopě, která je zapsána v Bibli v 1. Mojžíšově v 6. až 10. kapitole.

[Obrázek na straně 16 a 17]

Ženy v tradičních oděvech

[Podpisek]

Hilltribe Museum, Chiang Mai

[Obrázky na straně 17]

Jawlay s rodinou

[Podpisek obrázku na straně 15]

Oba obrázky: Hilltribe Museum, Chiang Mai