Jak zvládnout koktání

„Jakmile začnu koktat, vždycky znervózním, a potom koktám ještě víc. Mám pocit, jako bych byl v nějaké hluboké jámě a nemohl se dostat ven. Když jsem jednou zašel za psycholožkou, poradila mi, že bych si měl najít přítelkyni. Sex mi prý zvedne sebevědomí. Asi nemusím dodávat, že už jsem tam znovu nešel. Chci jenom to, aby mě druzí brali takového, jaký jsem.“ (Rafael, 32 let)

PŘEDSTAVTE SI, že vás polije studený pot, už jen když máte v autobuse požádat o lístek, nebo že v řeči každou chvíli zadrhnete a stále opakujete první slabiku nějakého slova. Právě v takové situaci je po celém světě přibližně 60 milionů lidí, kteří koktají. Je to tedy asi každý stý člověk. * Tito lidé často zažívají posměch a diskriminaci. Okolí je dokonce může považovat za méně inteligentní, protože obtížná slova nahrazují jednoduššími, která se jim lépe vyslovují.

Co je příčinou koktavosti? Lze ji léčit? Existují nějaké metody, které mohou lidem s touto vadou řeči pomoci mluvit plynuleji? A co pro ně mohou udělat ostatní?

Co víme o příčinách

Někteří lidé ve starověku se domnívali, že koktání způsobují zlí duchové, které je třeba vyhnat. Ve středověku panoval názor, že příčinou koktavosti je jazyk. A „léčba“? Rozžhavené železo a koření! V pozdějších staletích chirurgové používali jiný postup — těm, kdo koktali, přeřezávali nervy a svaly jazyka, a dokonce jim odstraňovali mandle. Žádná z těchto drastických metod však nebyla účinná.

Současné výzkumy naznačují, že za koktavostí zřejmě nestojí jediná příčina, ale hned několik faktorů. Jedním z nich může být reakce na stres. Dalším faktorem mohou být genetické předpoklady — přibližně 60 procent lidí, kteří koktají, totiž mají v příbuzenstvu někoho, kdo trpí stejným problémem. Z výzkumů, při nichž se využívá snímkování mozku, lze navíc usuzovat, že mozek člověka, který koktá, zpracovává řeč odlišným způsobem. Dr. Nathan Lavid ve své knize Understanding Stuttering (Jak pochopit koktání) píše, že někteří „začnou mluvit dříve, než jim mozek sdělí, jak by daná slova měli vyslovit“. *

Navzdory dříve rozšířeným názorům tedy hlavní příčina koktání nemusí být nutně psychického rázu. „Jinými slovy, koktání se nelze zbavit silou vůle. Toho, kdo koktá, není možné ‚vyhecovat‘, aby mluvil plynně,“ uvádí kniha No Miracle Cures (Zázračná léčba neexistuje). U těch, kdo koktají, se však psychické problémy mohou rozvinout jako důsledek jejich omezení. Mohou mít například strach z určitých situací, jako je mluvení na veřejnosti nebo telefonování.

 Lze koktavost léčit?

Je zajímavé, že mnozí lidé, kteří koktají, dokážou prakticky bez zadrhávání zpívat, šeptat, povídat si sami pro sebe, mluvit k domácím mazlíčkům, sborově recitovat nebo někoho imitovat. Navíc u 80 procent dětí, které trpí koktavostí, tento problém vymizí sám od sebe. Ale co těch zbývajících 20 procent?

V dnešní době existují logopedické metody, které mohou těm, kdo koktají, pomoci k plynulejšímu vyjadřování. Patří k nim například uvolňování dolní čelisti, rtů a jazyka a nácvik bráničního dýchání. Pacienti se někdy učí i takzvaný „měkký hlasový začátek“. To znamená, že se krátce nadechnou do bránice a potom spolu s lehkým výdechem začínají mluvit. Logoped jim také může poradit, aby při řeči protahovali samohlásky a některé souhlásky. Díky tomu začnou mluvit plynuleji a postupně i rychleji.

Osvojit si tyto techniky někdy trvá pouhých několik hodin. Ale naučit se je úspěšně používat i ve stresových situacích může vyžadovat tisíce hodin praxe.

Kdy se má s terapií začít? Bylo by rozumné čekat, zda dítě přestane koktat samo od sebe? Ze statistik vyplývá, že pokud dítě koktá už pět let, šance, že se vyléčí bez odborné pomoci, je méně než 20procentní. Kniha No Miracle Cures uvádí: „Když je dítěti šest let, není pravděpodobné, že by přestalo koktat bez pomoci logopeda.“ Kniha proto dodává: „Je potřeba, aby se dětem, které koktají, logoped začal věnovat co nejdříve.“ Odhaduje se, že zmíněným 20 procentům dětí, které nepřestanou koktat samy od sebe, v 60 až 80 procentech případů pomůže právě logopedická terapie. *

Buďte realisté

Logoped Robert Quesal, který sám koktá, je přesvědčen, že pro většinu lidí trpících koktavostí není realistickým cílem mluvit za  všech okolností zcela plynule. Rafael, kterého jsme citovali v úvodu, se už sice dokáže vyjadřovat plynuleji, ale svého handicapu se úplně nezbavil. Říká: „Můj problém je patrnější, když musím číst či mluvit před více lidmi nebo když jsem ve společnosti nějaké přitažlivé dívky. Dřív jsem býval poměrně plachý, protože si ze mě druzí dělali legraci. Teď se ale učím být smířený s tím, jaký jsem, a nebrat se příliš vážně. Když se tedy zarazím o nějaké slovo, zasměju se tomu, uvolním se a mluvím dál.“

To, co řekl Rafael, je v souladu s vyjádřením jisté americké nadace, která se zaměřuje na prevenci a léčbu koktavosti a která uvedla: „Má-li se člověk s tímto problémem vypořádat, často mu spíš než horečná snaha pomůže, když z koktání přestane mít obavy.“

Mnoha lidem se i přes to, že bojují s koktáním, daří vést plnohodnotný život. Někteří z nich se dokonce proslavili, jako například fyzik sir Isaac Newton, britský státník Winston Churchill a americký herec James Stewart. Jiní rozvíjejí dovednosti, při nichž nemusí mluvit — hrají na nějaký hudební nástroj, malují nebo se učí znakový jazyk. Velkého úsilí, které lidé s tímto handicapem vynakládají, bychom si my ostatní měli vážit. Snažme se je tedy povzbuzovat a podporovat, jak jen můžeme.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 13]

JAK MŮŽETE POMOCI NĚKOMU, KDO KOKTÁ?

● Snažte se navodit uvolněnou, poklidnou atmosféru. Dnešní hektické, stresující životní tempo často problém koktavosti zhoršuje.

● Tomu, kdo koktá, neříkejte, aby zpomalil. Spíše mu pomozte tím, že budete sami mluvit pomalu. Trpělivě mu naslouchejte. Nepřerušujte ho. Nedokončujte za něj věty. Než odpovíte, chvilku vyčkejte.

● Dotyčného nekritizujte ani neopravujte. Zrakovým kontaktem, výrazem obličeje, gesty a vhodnými poznámkami dávejte najevo, že vás zajímá to, co říká, a ne jak to říká.

● Nebojte se o koktání mluvit. Přátelský úsměv a laskavý projev pochopení může člověku, který koktá, pomoci, aby se více uvolnil. Možná byste mohli říct něco ve smyslu: „Někdy není snadné vyjádřit to, co bychom chtěli.“

● Především ale dotyčnému dávejte najevo, že ho berete takového, jaký je.

[Rámeček a obrázek na straně 14]

„POSTUPNĚ JSEM KOKTAL STÁLE MÉNĚ“

Víctor s koktáním bojoval několik let. Bylo to v době, kdy prožíval vážné problémy v rodině. Nakonec však svůj handicap dokázal překonat i bez terapie. Jako jeden ze svědků Jehovových se zapojil do teokratické školy, která v jejich sborech probíhá každý týden. Přestože škola neslouží k léčbě vad řeči, pomáhá účastníkům zlepšit vyjadřovací schopnosti a získat větší jistotu.

Při výuce se používá učebnice nazvaná Využívej vzdělávání v teokratické škole. V rámečku „Jak se vyrovnat s koktáním“ se uvádí: „Je důležité, aby [ses] stále snažil. . . . Máš-li přednést nějaký proslov, dobře se připrav. Zcela se zaber do svého přednesu. . . . Jestliže začneš během řeči koktat, snaž se zachovat si klidný hlas a pokojný způsob vyjadřování. Uvolni svaly, které ovládají čelist. Používej krátké věty. Snaž se co nejvíce omezit užívání výplňkových výrazů, jako je například ‚ehm‘ nebo ‚tedy‘.“

Pomohla Víctorovi teokratická škola? On sám vzpomíná: „Plně jsem se soustředil na to, co chci říct, a ne jak to řeknu, a tak jsem často zapomněl, že vůbec nějaký problém mám. Své úkoly jsem si také hodně procvičoval. Postupně jsem koktal stále méně.“