Přejít k článku

Přejít na obsah

Kánoe — Ideální dopravní prostředek

Kánoe — Ideální dopravní prostředek

Kánoe — Ideální dopravní prostředek

FRANCOUZSKÝ cestovatel Samuel de Champlain přeplul Atlantský oceán s cílem prozkoumat území dnešní Kanady. Při plavbě proti proudu řeky Svatého Vavřince však brzy narazil na velkou překážku. V místech, kde se v současnosti nachází Montreal, mu v cestě bránily peřeje Lachine. Roku 1603 si do deníku napsal, že jakýkoli pokus peřejemi proplout je odsouzen k nezdaru. Okolní lesy byly navíc tak neprostupné, že de Champlain a jeho muži nemohli pokračovat ani pěšky. Jak si s tím poradili?

Rozhodli se, že po vzoru domorodých obyvatel využijí kánoe. De Champlain zaznamenal: „Na kánoi můžete tímto územím cestovat snadno a rychle, a to jak po malých říčkách, tak po velkých tocích.“

Ideální dopravní prostředek

Kanadská jezera a řeky byly skvělými „dálnicemi“ a kánoe sloužily jako dokonalý dopravní prostředek. Indiáni na nich přepravovali zboží a využívali je také při průzkumných výpravách a při lovu. Vzhled kánoí a jejich výroba se samozřejmě lišily — záleželo na tom, k čemu se měly používat a z jakých materiálů se dělaly. Například obyvatelé západního pobřeží Kanady vyráběli kánoe z kmenů zeravu obrovského. Kmen nejprve vydlabali a pak ho naplnili vodou a horkými kameny. Dřevo tak změklo a dalo se snadněji tvarovat. Některé z těchto kánoí uvezly až dvě tuny nákladu a dokázaly rychle a bezpečně plout i na moři. Využívaly se proto při lovu velkých mořských savců včetně velryb.

Zřejmě nejslavnějším typem severoamerické kánoe byla kánoe z březové kůry. Zejména díky látce zvané betulin je březová kůra trvanlivá a nepropouští vodu. Je také velmi pružná a pevná. Výrobce kánoí David Gidmark uvádí: „Kánoe z březové kůry může proplout i peřejemi, které by kánoi ze dřeva a plátna vážně poškodily.“

K výrobě těchto kánoí se používalo i dřevo z různých stromů, například z břízy a zeravu, a také smrkové kořínky a pryskyřice. Všechny zmíněné materiály bylo možné získat v lese, a proto se kánoe daly poměrně jednoduše opravovat. Tato plavidla byla navíc relativně lehká, takže bylo snadné je přenášet kolem nebezpečných peřejí a dalších překážek. Kánoe také nezatěžovaly životní prostředí — když se některá z nich přestala používat, ztrouchnivěla stejně jako padlý strom.

Je pozoruhodné, jak se tato plavidla vyráběla. V 19. století měl jeden muž možnost stavbu kánoe sledovat a uvedl, že Indiáni „nepoužívají hřebíky ani vruty, ale jednotlivé díly pouze sešívají a svazují. Švy, stehy i uzly jsou dokonale souměrné, úhledné a pevné.“

Než se v Kanadě objevila železnice, byla kánoe v mnoha oblastech tím nejrychlejším a nejspolehlivějším dopravním prostředkem. Ani nástup železnice však neznamenal, že by lidé ze dne na den přestali tato plavidla používat. Často totiž cestovali jak vlakem, tak na kánoi.

Kánoe byly pro původní obyvatele Severní Ameriky natolik důležité, že ovlivnily i jejich kulturu a náboženské představy. Podle některých legend to byly právě kánoe, ne biblická archa, které určitým lidem zachránily život při velké potopě.

Dnešní kanoistika

Jízda na kánoi je v Kanadě populární až dodnes, ale spíše už jen jako druh rekreace. Břízy, z nichž by se dala získat kůra pro výrobu kvalitních kánoí, jsou žel stále vzácnější. Snadno dostupné jsou však jiné materiály, jako je hliník, plátno, dřevo a skelný laminát.

Slavný kanoista Bill Mason vidí v jízdě na kánoi ještě něco víc. Říká: „Plavit se po starých vodních cestách je skvělý způsob, jak znovu navázat ztracený vztah s přírodou a s [Tím], kdo ji před dávnou dobou vytvořil.“ S tímto názorem by jistě mnozí lidé upřímně souhlasili.

[Rámeček a obrázek na straně 11]

KAJAK

Kajaky začali stavět Inuité žijící v oblasti Kanady, kde nejsou žádné lesy. Vyráběli je proto z kůží tuleňů a sobů, z kostí a také ze dřeva vyplaveného na pobřeží Severního ledového oceánu. Nepropustnost materiálu zajišťovali pomocí zvířecího tuku.

Nejvýraznější rozdíl mezi kajakem a typickou kánoí spočívá v tom, že kajak má zakrytou horní část, což zaručuje určitou ochranu před přírodními živly. Kajak se také díky tomu může otočit dnem vzhůru a zase zpátky, aniž by nabral příliš mnoho vody. Dnešní kajaky se většinou vyrábějí ze skelného laminátu a dalších syntetických materiálů.

[Podpisek obrázku na straně 10]

Library of Congress