Setkání se zvědavým nosálem

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRAZÍLII

PŘEDSTAVTE si, že se procházíte lesem. Najednou uvidíte skupinu nosálů, kteří míří rovnou k vám. Dostanete strach, protože nevíte, jestli na vás náhodou nechtějí zaútočit. Ale nemusíte se bát. Nosálové sice dokážou kousnout, ale v tuto chvíli je zajímá pouze váš batoh. Pořád totiž hledají něco k snědku. Pochutnají si prakticky na čemkoli — na červech, ještěrkách, pavoucích, myších, ovoci i ptačích vajíčkách.

Tato zvědavá zvířata jsou příbuzná mývalům, ale mají delší tělo a ocas a také dlouhý pohyblivý čumák. Měří až 66 centimetrů a stejně dlouhý mají i ocas. Vyskytují se v tropické Americe, od jihozápadní části Spojených států až po severní Argentinu.

Samci jsou samotáři, ale samice žijí ve skupinách, ve kterých jich bývá až dvacet. Každý rok v období rozmnožování se ke skupině připojí jeden samec. O sedm až osm týdnů později březí samice skupinu opustí a každá z nich si na stromě postaví hnízdo. Ve vrhu obvykle bývají tři nebo čtyři mláďata. Když je jim asi šest měsíců, samice se s nimi připojí ke své skupině. Mláďata připomínají chlupaté kuličky.

Když se nosálové potulují po lese, pořád větří a hrabou v zemi. Farmáři je rozhodně nemají rádi, protože nosálové znamenají pohromu pro kukuřičná pole a kurníky. Před lovci se tato bystrá zvířata umí dobře schovat na stromech. Znají však i jiné způsoby, jak uniknout. Když nosál uslyší výstřel nebo tlesknutí, padne na zem a dělá, že je mrtvý. Než se k němu lovec dostane, nosál je pryč.

Pokud se vypravíte do Brazílie, možná na nějakou skupinu nosálů narazíte. Není pravděpodobné, že by vám chtěli ublížit, takže se jich nemusíte bát. Určitě jim ale nebude vadit, když jim hodíte něco dobrého.