Přejít k článku

Přejít na obsah

Návštěva „Ohnivé hory“

Návštěva „Ohnivé hory“

Návštěva „Ohnivé hory“

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

NA SVĚTĚ je pouze několik míst, odkud se vám naskýtá úchvatný pohled na tutéž sopku a přitom se můžete nacházet na venkově, na pobřeží nebo ve městě. Pokud je tím městem Catania, potom je tou sopkou Etna. Měří téměř 3 300 metrů, takže je nejvyšší činnou sopkou v Evropě. Etna leží přibližně v polovině východního pobřeží Sicílie.

Dlouho sledovaná sopka

Arabové, kteří dlouhou dobu nad Sicílií vládli, nazývali sopku „Ohnivá hora“. A Etna dbala na to, aby nebylo pochyb, že si toto pojmenování zaslouží — z hlubin svého kráteru pravidelně vyvrhovala žhavou lávu. Dva nejstarší písemné záznamy o činnosti Etny pocházejí od Pindara a Aischyla, kteří popsali erupci z roku 475 př. n. l. Nejednou hora připravila nevídanou podívanou, když proud lávy klikatě stékal po jejím úbočí jako ohnivý had a končil až v moři. To se stalo v roce 396 př. n. l., 1329 n. l. a 1669 n. l. Právě erupce z roku 1669 je považována za nejslavnější v „moderních“ dějinách sopky. Lávový proud široký asi dva kilometry a dlouhý 25 kilometrů se tehdy přelil přes hradby Catanie, pohltil domy, v nichž žilo více než 27 000 lidí, a z části zaplnil přístav.

Ve 20. století došlo k mnoha erupcím Etny, což je nepochybně svědectvím o tom, že aktivita vulkánu sílí. Nejsilnější erupce nastala v roce 1928, kdy byla zničena vesnice Mascali. I v posledních letech láva a popel opakovaně působí problémy místním lidem a jsou pro ně příčinou starostí.

Jak vypadá „Grande Mamma“

Někteří odborníci zastávají názor, že samotný kužel Etny se začal vytvářet nejdříve před 170 000 lety, kdy došlo k výlevu magmatu neboli roztavené horniny. Na úbočí hlavního kužele sopky je dnes přibližně 250 takzvaných parazitických neboli adventivních kráterů, které jsou produktem různých fází sopečné činnosti. Tyto krátery působí dojmem dětí shromážděných kolem maminky, a proto místní obyvatelé dali sopce přezdívku „Grande Mamma“, což v překladu znamená „velká máma“.

Pokud si k Etně uděláte výlet autem nebo využijete možnost malebné okružní jízdy vlakem, naskytne se vám úchvatný pohled na různé části hory. Uvidíte například kužely Monti Rossi (Červené pahorky) poblíž Nicolosi, krátery Monti Silvestri a velkou proláklinu Valle del Bove (Volské údolí), která je vidět z městeček Giarre a Zafferana.

Geologické dějiny této sopky zatím nejsou zcela objasněny, ale sahají do daleké minulosti. Podmořské a pobřežní výlevy magmatu zformovaly mořský břeh, který se nachází severně od Catanie. Jedna jeho část se jmenuje Riviera dei Ciclopi neboli Pobřeží kyklópů a vyznačuje se černými lávovými útesy. Přímo naproti útesu u městečka Aci Trezza vystupují z moře bizarní skalní útvary zvané Faraglioni.

Neobvyklé pouto

Pravděpodobně vás napadne, zda se lidé žijící na úpatí Etny obávají toho, že se sopka může kdykoli probudit k činnosti. Když je Etna v klidu, Etňané, jak se říká místním obyvatelům, zapomínají na to, že sopka vůbec existuje. Slavný francouzský spisovatel Guy de Maupassant ve své knize Voyage en Sicile (Cesta na Sicílii) napsal: „Obluda je klidná. Spí támhle v dálce.“ Pokud ze sopky začne stoupat hustý dým, Etňané se na ni krátce podívají. Avšak pokud je uprostřed noci probudí hřmot a oni zjistí, že na balkony a ulice se snáší popel nebo že se jim dostává do očí a do nosu, pak je situace jiná. V takové chvíli je moudré, aby Etňané dali najevo, že před sopkou mají uctivou bázeň. Platí to zvláště tehdy, když se na jejím svahu objeví rudá láva, která pomalu, ale jistě stéká dolů a pohlcuje všechno, co jí stojí v cestě.

Lidé, kteří v této oblasti žijí, nicméně pokládají Etnu za „přátelského obra“. Konec konců, i když sopka již způsobila značné škody — zničila úrodu, poškodila města a v nedávné době také turistická zařízení —, o život připravila jen velmi málo lidí. Po obdobích ničivé aktivity, kdy sopka smete to, co lidé vytvořili, se místní obyvatelé pustí do práce a všechno vybudují znovu.

Italský básník Giacomo Leopardi výstižně popsal lidi, kteří na úpatí Etny žijí a pracují. Přirovnal je ke kručince, což je keř, který často roste ve vulkanické půdě. Má krásné, zářivě žluté květy a neohroženě stojí, dokud jej nezalije láva. Jakmile však erupce skončí a láva vychladne, kručinka znovu vyroste a vykvete, silná, statečná a nezlomná.

Etna se mění

Vulkanologové se ale domnívají, že tento „přátelský obr“ se začíná měnit. V minulosti se erupce Etny nevyznačovaly silnými explozemi, avšak o jejím současném charakteru časopis Focus napsal: „Pokládali jsme ji za aktivní, ale nikoli za nebezpečnou sopku. Teď se však na ni díváme s rostoucím znepokojením.“ Francouzští a italští vědci varují, že Etna „se pomalu mění z efuzivní sopky, tedy ze sopky s pomalým lávovým výlevem a slabou erupcí plynů, na explozivní sopku“. Paola Del Carlová, výzkumná pracovnice pobočky Národního geofyzikálního a vulkanologického institutu v Catanii, uvedla, že „během posledních 30 let se efuzivní i explozivní činnost [sopky] výrazně zvýšila a je těžké předvídat, co se stane v budoucnosti“.

Velkolepá podívaná

Přestože Etna vyvolává strach i respekt, nabízí také velkolepou podívanou. V zimě je zahalena bílým hávem, v létě má na sobě temně hnědý šat. Někdy je tichou dominantou sicilského pobřeží, jindy otřásá zemí, rozechvívá srdce a prozařuje noc svým ohněm. Při tom všem svědčí o moci Toho, kdo ji vytvořil. (Žalm 65:6; 95:3, 4) Pokud se vám někdy poštěstí navštívit Sicílii, rozhodně na Etnu nezapomeňte. Už z dálky uvidíte, jak nad ní stoupá charakteristický oblak kouře. Místní obyvatelé říkají: „Nebojte se, když ji uslyšíte hřmět. Je to jen způsob, jak Etna říká ‚dobrý den‘.“

[Mapa na straně 15]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ITÁLIE

SICÍLIE

Etna

[Obrázek na straně 14]

Etna na obrázku z roku 1843

[Podpisek]

Culver Pictures

[Obrázek na straně 15]

26. července 2001

[Obrázek na straně 15]

28. července 2001, v pozadí je město Catania

[Obrázek na straně 15]

30. října 2002

[Obrázek na straně 15]

12. září 2004

[Obrázek na straně 16]

Bizarní skalní útvary zvané Faraglioni

[Obrázek na straně 17]

Místní lidé Etně říkají „přátelský obr“

[Podpisky obrázku na straně 15]

Všechny fotografie: © Tom Pfieffer; mapa: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Podpisky obrázku na straně 16]

Pozadí: © WOLFGANG KAEHLER 2005, www.wkaehlerphoto.com; Faraglioni: Dennis Thompson/Unicorn Stock Photos