Znenadání bez práce

„Když jsem se dozvěděl, že mě propouštějí, byl jsem v šoku. Úplně to zničilo mou sebeúctu.“ Tony, Německo

„Měla jsem pocit, jako by mě zavalilo těžké břemeno. Jsem s dětmi sama, proto jsem si dělala starosti, jak jim zajistím obživu a jak zaplatím účty.“ Mary, Indie

„Když jsem přišel o práci, byl jsem velmi sklíčený a bál jsem se, že žádné místo nenajdu.“ Jaime, Mexiko

MILIONY lidí na celém světě jsou ve stejné situaci jako Tony, Mary a Jaime. Na přelomu tohoto století například v Evropě a ve střední Asii hledalo zaměstnání odhadem deset procent pracujících, tedy přibližně 23 milionů lidí. A v některých méně rozvinutých zemích je bez zaměstnání více než čtvrtina lidí v produktivním věku. Ve Spojených státech „zaniklo v průběhu posledních 28 měsíců téměř 2,6 milionu pracovních míst,“ uveřejnil v červenci 2003 list The New York Times.

V mnoha zemích se lidé při hledání zaměstnání potýkají s velkými překážkami. Trh práce je například každý rok zaplaven vlnou absolventů středních a vysokých škol. Navíc to, že někdo má diplom či doklad o odborném školení, není zárukou, že dostane místo ve svém oboru. Dnes je běžné, že lidé několikrát za život změní zaměstnání, a někteří dokonce i svou profesi.

Jestliže jste přišli o práci, co můžete udělat pro to, abyste šanci najít zaměstnání zvýšili? A když práci najdete, co můžete udělat pro to, abyste si ji udrželi?