Přejít k článku

Přejít na obsah

Džantar Mantar — Observatoř bez teleskopů

Džantar Mantar — Observatoř bez teleskopů

 Džantar Mantar — Observatoř bez teleskopů

Od našeho dopisovatele v Indii

NÁVŠTĚVNÍCI Džantar Mantaru v indickém hlavním městě Nové Dillí se na tento komplex dívají s obdivem. Někteří si ale říkají: ‚Opravdu to sloužilo jako observatoř?‘ Pokud jste zvyklí na současné hvězdárny s celou řadou nejmodernějších astronomických přístrojů, sotva vám budou tyto zvláštní stavby umístěné ve velkém parku připomínat observatoř. Džantar Mantar však byl počátkem 18. století skutečně vybudován za tímto účelem. Pozoruhodné je, že i bez dalekohledů a jiných přístrojů, které se v té době začaly používat v Evropě, tato observatoř poskytovala podrobné a poměrně přesné informace o nebeských tělesech.

Jménem Džantar Mantar jsou označovány tři z pěti observatoří, které nechal postavit rádžpútský vládce mahárádža Savaj Džaj Sinh II. Výraz „Džantar“ pochází ze sanskrtského  slova „jantra“, což znamená „nástroj“ nebo „přístroj“. „Mantar“ je odvozeno od slova „mantra“, které je také ze sanskrtu a znamená „formule“. Ke vzniku jména Džantar Mantar vedl místní zvyk přidávat pro zdůraznění podobně znějící slovo.

Na desce, která byla na jednu ze staveb Džantar Mantaru v Novém Dillí připevněna v roce 1910, je uvedeno, že observatoř byla postavena roku 1710. Výzkumy, které od té doby byly provedeny, však spíše naznačují, že dokončena byla v roce 1724. Jak si ukážeme, životopisné informace o Džaj Sinhovi podporují spíše toto pozdější datum. Přesto je tato observatoř považována za nejstarší svého druhu na světě. Nejprve se ale podívejme, jaké přístroje se zde používaly.

Stavby jako přístroje

V observatoři jsou čtyři přístroje vystavěné z malty a kamene. Tím nejdůležitějším, který nechal Džaj Sinh postavit, je Samrat jantra neboli Nejvyšší přístroj. Jsou to vlastně sluneční hodiny. Skládají se z obrovského zděného trojúhelníku o výšce 21,3 metru a základně 34,6 metru. Trojúhelník je široký 3,2 metru a jeho přepona měří 39 metrů. Je souběžná se zemskou osou a ukazuje směrem k severnímu nebeskému pólu. Na každé straně trojúhelníku neboli gnómu je kvadrant, tedy čtvrtkruh, na němž jsou vyznačeny hodiny, minuty a vteřiny. Jednoduché sluneční hodiny se používaly po staletí, ale Džaj Sinh z této pomůcky k určování času udělal přesný přístroj k měření úhlových vzdáleností a jiných souřadnic nebeských těles.

Další tři stavby této observatoře jsou Rama, Džajaprakaš a Misra jantra. Byly důmyslně postaveny tak, aby se jejich pomocí dala měřit úhlová vzdálenost, výška a azimut slunce a hvězd. Misra jantra dokonce ukazovala, kdy je poledne v různých městech po celém světě.

Všechny tyto přístroje s výjimkou Misra jantry vymyslel sám Džaj Sinh. Byly mnohem složitější a využitelnější než kterékoli jiné, jež v té době v Indii existovaly, a vedly k vytvoření přesných kalendářů a astronomických tabulek. Přístroje mají nádhernou architekturu a působí krásným dojmem. Poskytovaly cenné informace, dokud je dalekohledy a jiné vynálezy neposlaly do výslužby. Proč však Džaj Sinh, inteligentní a vzdělaný muž, nepoužíval při svém astronomickém bádání některé z přístrojů, jež byly dostupné v Evropě, například optický dalekohled? Odpověď je potřeba hledat v dějinách té doby a také v prostředí, v němž mahárádža vyrůstal.

‚Oddán studiu matematiky‘

Džaj Sinh se narodil kolem roku 1688 v indickém státě Rádžasthán. Jeho otec, mahárádža v Ámbéru, což bylo hlavní město  rádžpútského rodu Káčhváhů, byl ve službách Mughalů sídlících v Dillí. Mladému knížeti se dostalo vzdělání v hindštině, sanskrtu, perštině a arabštině a také v matematice, astronomii a válečnickém umění. Jeden obor však byl srdci knížete nejbližší. Jistý text, který pochází z té doby, říká: „Již od prvního rozbřesku své mysli, i během doby, kdy jeho mysl spěla ke zralosti, byl Savaj Džaj Sinh zcela oddán studiu matematických věd (astronomie).“

V roce 1700, ve věku 11 let, Džaj Sinh nastoupil po smrti svého otce na ámbérský trůn. Brzy byl mladý vladař povolán mughalským císařem, aby se dostavil na jeho dvůr v jižní Indii. Tam se Džaj Sinh setkal s Džagannáthou, vzdělaným matematikem a astronomem. Tento muž se později stal jeho hlavním poradcem. Vyhlídky na to, že mladý mahárádža dosáhne politických úspěchů, byly nejisté až do roku 1719, kdy začal vládnout Muhammad Šáh. Džaj Sinh byl povolán do hlavního města Dillí, aby se s novým mughalským vladařem setkal. Zdá se, že právě při této audienci v listopadu 1720 Džaj Sinh přednesl návrh postavit observatoř. Jeho projekt byl dokončen pravděpodobně v roce 1724.

Co mahárádžu ke stavbě observatoře podnítilo? Uvědomoval si, že kalendáře a astronomické tabulky, které byly v Indii k dispozici, byly žalostně nepřesné a že na poli astronomie se nedosahovalo žádného pokroku. Rozhodl se proto vypracovat nové tabulky, které by odpovídaly postavení viditelných nebeských těles. Měl také v úmyslu vytvořit přístroje pro astronomická pozorování, které by byly dostupné každému, kdo by se chtěl astronomii věnovat. Proto si Džaj Sinh opatřil rozsáhlou sbírku knih z Francie, Anglie, Portugalska a Německa. Na svém dvoře vítal učence z hinduistických, islámských i evropských astronomických škol. Dokonce poslal do Evropy vůbec první delegaci z Orientu. Jejím úkolem bylo shromáždit informace o astronomii a přinést i knihy a přístroje.

Východ a západ nedokázaly jít společnou cestou

Proč Džaj Sinh budoval astronomické stavby, přestože se v Evropě už používal dalekohled, mikrometr a nonius? A jak to, že podle všeho nebyl seznámen s heliocentrickými objevy Koperníka a Galilea?

Z části to muselo být způsobeno komunikační propastí mezi východní a západní civilizací. Ale to nebyla jediná příčina. Svůj podíl mělo i náboženské klima té doby. Bráhmanští učenci odmítli cestovat do Evropy, protože cesta do zámoří by je připravila o postavení v jejich kastě. Evropané, kteří Džaj Sinhovi pomáhali shromažďovat informace, byli především jezuitští učenci. Podle slov V. N. Šarmy, který o Džaj Sinhovi napsal biografii, měli jezuité i katoličtí laici pod hrozbou inkvizice zakázáno přijímat názory Galilea a dalších vědců, jež tvrdili, že země se otáčí kolem slunce. Církev to považovala za projev kacířství a ateismu. Není tedy divu, že Džaj Sinhovi vyslanci nezakoupili žádná díla od Koperníka a Galilea a ani nové přístroje, které se k podpoře heliocentrické teorie používaly.

Předmět neutuchajícího zájmu

Džaj Sinh žil v době, která byla těžce poznamenána náboženskou nesnášenlivostí a dogmatismem. Přesto se díky jeho vynikající práci zvětšilo poznání o pohybu nebeských těles, ale potom se rozvoj tohoto vědního oboru v Indii prakticky zastavil na celá desetiletí. Observatoř Džantar Mantar nicméně zůstává svědectvím o úsilí člověka, který ze srdce toužil po poznání.

Avšak již mnoho staletí před tím, než se Džaj Sinh začal zajímat o pohyb nebeských těles, i jiní přemýšliví lidé vzhlíželi k obloze a snažili se porozumět tajům vesmíru. A není pochyb o tom, že i nadále budou lidé ‚pozvedat oči‘ k nebesům ve snaze lépe poznat dílo Božích rukou. (Izajáš 40:26; Žalm 19:1)

[Nákres a obrázek na straně 18

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Samrat jantra jsou přesné sluneční hodiny. Stín velkého trojúhelníku dopadá na čtvrtkruhy (v bílém kroužku), kde byly vyznačeny časové úseky

[Nákres a obrázek na straně 18]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Džajaprakaš jantra je dutá polokoule, v níž jsou vyznačeny určité body. Na okraji polokoule byly čtyři kolíky, mezi nimiž byl napnut drátěný kříž

Rama jantra umožňuje pozorovateli, který stojí uvnitř, aby pomocí značek na stěnách nebo pomocí oken určoval polohu hvězd

[Nákres a obrázek na straně 18]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Misra jantra ukazovala, kdy v různých městech nastalo poledne

[Nákres a obrázek na straně 19]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Pozorování prostým okem je nejranější formou astronomie a Džaj Sinh je dovedl téměř k dokonalosti

K určení polohy hvězdy je zapotřebí znát její výšku (jak vysoko je nad obzorem) a azimut (jak je daleko na východ od skutečného severu)

Pomocí Samrat jantry mohli dva lidé určit a zaznamenat polohu hvězdy

[Podpisek]

Dole: Reprodukce z knihy SAWAI JAI SINGH AND HIS ASTRONOMY, vydané Motilal Banarsidass Publishers (P) Ltd., Jawahar Nagar Delhi, India

[Mapa na straně 19]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

INDIE

Nové Dillí

Mathura

Džajpur

Váránasí

Udždžain

Kromě observatoře v Novém Dillí vybudoval Džaj Sinh v Indii ještě další čtyři

[Podpisek obrázku na straně 18]

Portrét: S laskavým svolením Roop Kishore Goyal