„Lidstvo hledá Boha“

Úvodník s tímto titulem se 25. září 2002 objevil v novinách Excelsior, které vycházejí v Mexico City. Napsal jej známý mexický učenec a spisovatel Carlo Coccioli. Jeho článek začínal těmito slovy:

„Právě jsem dočetl, vlastně znovu přečetl, nebo lépe řečeno po několikáté přečetl jednu neobyčejnou rudou knížku, ale ne tu, jež byla tak slavná za Mao Ce-tungovy éry. Tato knížka [Lidstvo hledá Boha] je daleko pozoruhodnější a na rozdíl od Mao Ce-tungovy ‚Rudé knížky‘, která časem ztratila svůj význam, toto dílo velmi pravděpodobně nikdy nezastará. Krátce řečeno, je to dar, který světu dali svědkové Jehovovi. Knížka je tak útlá, že se vám vejde do kapsy. Její obsah je však v porovnání s jinými literárními díly mimořádný. Kdyby se nalézala v knihovně, která má 90 000 dalších knih, pravděpodobně by se ukázalo, že je ze všech nejdůležitější.“

Carlo Coccioli potom vypráví o době svého mládí, kdy se rozhodoval, jakou životní dráhu si zvolí. Říká: „Na univerzitě jsem si vybral obor, který nejsilněji působil na můj intelekt a nejvíc zajímal mou duši, totiž náboženství, a to zvláště východní.“ Poznamenává, že jej studium náboženství fascinovalo a že na toto téma udělal během druhé světové války doktorát.

„Na základě své kvalifikace se cítím oprávněn říci o této rudé knížce, která se mi dostala do rukou, že na poli náboženství se jedná o fenomenální dílo úžasné hloubky a významu. . . . [Tato kniha] by měla být v každé domácnosti po ruce a lidé by si ji čas od času měli znovu přečíst. Neobsahuje žádnou náboženskou propagaci, ale naopak, je to hluboké kulturní dílo člověka, jehož nitro inklinuje ke zkoumání složitého tajemství Boha.“

V závěru článku pan Coccioli uvedl telefonní číslo na ženu z řad svědků, která mu knihu dala. Mnozí lidé jí potom volali a žádali ji o tuto knihu. Proto se odbočka svědků Jehovových v Mexiku stará o to, aby knihu Lidstvo hledá Boha dostal každý, kdo o ni má zájem. Jeden člověk, který požádal o 20 knih pro příbuzné a přátele, nyní studuje Bibli a dělá velmi pěkné pokroky.