Přejít k článku

Přejít na obsah

Zvířata — Mějme na ně vyrovnaný názor

Zvířata — Mějme na ně vyrovnaný názor

 Zvířata — Mějme na ně vyrovnaný názor

JAK jsme již uvedli, Bůh pověřil lidi, aby se starali o zemi i o všechna zvířata, která na ní žijí. Bible říká: „Všechno [Bůh lidem] položil pod nohy: drobný skot a voly, ty všechny, a také zvířata širého pole, nebeské ptáky a mořské ryby.“ (Žalm 8:6–8; 115:16)

Je proto důležité, jakým způsobem lidé plní závazek, který vůči zvířatům mají. Boží slovo prohlašuje: „Spravedlivý pečuje o duši svého domácího zvířete.“ (Přísloví 12:10) Zákony, které Bůh dal Izraeli, opakovaně zdůrazňovaly, že je potřeba zacházet se zvířaty ohleduplně. (5. Mojžíšova 22:4, 10; 25:4) Lidé si často dělají domácí mazlíčky ze zvířat, která Bible označuje jako domácí, a dokonce si ochočují i zvířata divoká. Ať vědomě či nevědomě tím plní svůj závazek vůči zvířatům. (1. Mojžíšova 1:24)

Je však potřeba zdůraznit, že Bible jasně poukazuje na rozdíl, který je mezi lidmi a zvířaty. ‚K Božímu obrazu a podobě‘ byli uděláni lidé, nikoli zvířata. (1. Mojžíšova 1:26) Zatímco zvířata byla vytvořena s omezenou délkou života, lidé měli vyhlídku na to, že budou žít na zemi navždy. (1. Mojžíšova 3:22, 23; Žalm 37:29) Ježíš Kristus řekl, že k tomu, abychom dosáhli ‚věčného života‘, musíme projevovat víru a přijímat poznání o Bohu, což jsou věci, které zvířata nedokážou. (Jan 3:36; 17:3) Bible navíc prohlašuje, že lidé, kteří nejsou hodni vzkříšení, jsou „jako nerozumná zvířata, která jsou přirozeně zrozena k tomu, aby byla chycena a zahubena“. (2. Petra 2:9–12)

Zvířata slouží k užitku člověka

Bůh stvořil zvířata kvůli lidem. Pomáhají nám s různými pracemi a také nám dělají společnost. Navíc vyvyšují Boha, protože jsou svědectvím o jeho lásce a moudrosti. Jistě nám přináší radost, když pozorujeme krásu zvířat a když se ze studia jejich úžasné instinktivní moudrosti můžeme více dozvědět o Stvořiteli. (Žalm 104:24; Přísloví 30:24–28; Římanům 1:20) Jeden takový příklad moudrosti můžeme vidět ve světě hmyzu. Včely mezi sebou pozoruhodně komunikují o tom, kde leží zdroje potravy, dokážou k nim najít cestu, a navíc stavějí složité plástve.

Zvířata slouží člověku také jako potrava. Původně dal Bůh lidem k jídlu pouze rostlinstvo. O více než 1 600 let později, tedy po potopě  v době Noema, však Bůh řekl: „Každý pohybující se živočich, který je naživu, ať vám slouží k jídlu. Jako v případě zeleného rostlinstva vám to opravdu všechno dávám.“ (1. Mojžíšova 1:29; 9:3) Bůh tak lidem dovolil, aby začali jíst zvířata. I když Bůh původně nezařadil maso do jídelníčku člověka, toto svolení mělo zřejmě sloužit lidem ku prospěchu.

Současné problémy se zvířaty

Zdá se, že v průběhu dějin lidé jen zřídka měli zvířata přímo v domě, a tak je to ve většině částí světa i dnes. Tam, kde se ale lidé začali stěhovat do měst a začalo se jim dobře dařit, stalo se zvykem mít čtyřnohé přátele doma. V rozvinutých zemích to však vede k určitým problémům.

Odhaduje se, že na světě je asi 500 milionů zvířat, která bychom mohli označit za domácí mazlíčky. Z tohoto počtu jich celých 40 procent žije ve Spojených státech. Kromě jiných zvířat tam doma chovají asi 59 milionů psů a 75 milionů koček. Ale v Londýně a Paříži připadá na jednu domácnost ještě více zvířat než v New Yorku.

Před několika lety si městská správa v Paříži pronajala asi 70 motorových skútrů, které se měly používat při odklízení psího trusu z chodníků. V Paříži tehdy žilo asi 250 000 psů, kteří denně produkovali přibližně 25 tun trusu. I s použitím skútrů se dařilo odklidit ani ne polovinu. Kvůli uklouznutí na psím trusu se stovky lidí každý rok zranily a skončily v nemocnici.

Také bývá problém s hlukem. Někteří majitelé psů tolerují svým čtyřnohým přátelům chování, které by nikdy netolerovali lidem. Podle internetové stránky The Pet Care Forum „se majitelé soustavně štěkajících psů zřejmě naučili tento hluk ignorovat“. Někteří například neudělají nic pro to, aby psa utišili, i když jim svým štěkáním brání v důležitém rozhovoru.

Jinou potíží může být to, že pes je sice klidný, když je jeho pán doma, ale jakmile odejde, pes se stává pro sousedy noční můrou. Je pravda, že majitelé mají své miláčky rádi i přes takové nedostatky, ale soused, který pracuje na směny, nebo maminka, která se snaží uspat své dítě, už tak tolerantní být nemusí. Znuděná zvířata navíc mohou ničit věci, mohou být vystresovaná, nebo se dokonce mohou začít chovat agresivně.

Dalším problémem, který se týká především chovu zvířat ve městě, může být tempo, jakým se rozmnožují. Odhaduje se, že ve Spojených státech přijde každý rok na svět 17 milionů psů a 30 milionů koček. Miliony z nich skončí v útulcích pro zvířata, kde je jich každý rok přibližně čtyři až šest milionů utraceno.

Proč se ale do útulků dostane tolik zvířat? Často je to proto, že láska ke zvířeti může mít krátké trvání. Z krásného štěňátka nebo roztomilého kotěte vyroste zvíře, které potřebuje stálou péči. Může se stát, že nikdo v rodině nemá čas nebo trpělivost si se zvířetem hrát  nebo je cvičit. Veterinářka dr. Newbyová říká: „Na rozdíl od rozšířeného názoru, studie z celého světa shodně ukazují, že polovina psů v útulcích nejsou opuštěná zvířata, ale přivedli je tam majitelé, kteří nedokázali zvládnout to, že jejich čtyřnohý přítel štěká, ničí všechno, na co přijde, nebo má zkrátka příliš mnoho energie.“

Jedna internetová stránka, která poskytuje informace o přemnožení domácích zvířat, shrnuje celou situaci takto: „Živí tvorové se stali předmětem na jedno použití. Jsou na mazlení, když jsou roztomilí, a na vyhození, když jsou nepohodlní. Taková bezohlednost ke zvířatům převládá v naší kultuře a ničí ji.“

Důležité faktory ke zvážení

Zvláště ve městě je potřeba pečlivě zvážit, zda si čtyřnohého společníka pořídit. Zvířata bývají čilá a aby se jim dobře dařilo, potřebují každodenní tělesnou aktivitu. Z „Národního průzkumu o lidech a domácích zvířatech“ v Austrálii vyplývá: „Procházky a jiné tělesné aktivity jsou pro psa fyzickým požadavkem a duševní stimulací. Psi, kteří nemají dostatek pohybu, se mohou stát těžko zvladatelnými.“ Mnozí majitelé psů jsou však po celodenní tvrdé práci příliš unavení na to, aby šli se psem na procházku a umožnili mu tak vydat všechnu nahromaděnou energii.

Ti, kdo uvažují, zda si nějaké zvíře pořídí, by si měli položit tyto otázky: Budu schopen věnovat svému zvířecímu společníkovi patřičnou pozornost? Povede můj způsob života k tomu, že po většinu dne bude čtyřnohý kamarád sám doma? Budu mít čas vzít jej na procházku nebo si s ním hrát? Pokud budu mít psa, který  bude potřebovat výcvik, budu schopen se o to postarat sám, nebo ho budu muset brát do nějakého výcvikového střediska? Zabere mi zvíře čas, který bych měl věnovat důležitějším věcem?

Dalším faktorem, který je potřeba vzít v úvahu, je to, že mít zvíře může být nákladná záležitost. Jeden průzkum mezi majiteli zvířat ukázal, že ve Spojených státech průměrné roční náklady na veterináře dosahují v případě psa 196 dolarů a v případě kočky 104 dolarů. V tom samozřejmě nejsou započítány náklady na krmivo a na jiné každodenní potřeby. Za domácí zvířata se navíc na některých místech platí poplatky.

Mít vyrovnaný postoj může být obtížné

Našemu Stvořiteli se jistě líbí, když se radujeme ze zvířat, která udělal, a když jim projevujeme láskyplný ohled. Určitě tedy budete souhlasit s tím, že by bylo nesprávné jednat se zvířaty krutě. Přesto lidé dovolují, aby se s takovými zvířaty, jako jsou býci, psi a kohouti, krutě zacházelo pro zábavu a byla zabíjena při zápasech. Je smutné, že ne vždy lidé jednají se zvířaty soucitně, jak to Bůh původně zamýšlel.

Někteří lidé jdou do jiného extrému a projevují o zvířata takovou starost, že jim dávají přednost před podstatnějšími záležitostmi. Pokud vztah ke zvířatům není řízen rozumem, může se dokonce stát, že život zvířete je pokládán za důležitější než život člověka. Když například došlo k požáru jedné veterinární nemocnice, někteří majitelé zvířat, která byla uvnitř, se údajně „snažili prorazit bezpečnostní kordon hasičů a křičeli, že chtějí zemřít se svými miláčky“.

Když milované zvíře zemře, může to pochopitelně být velmi smutná, a dokonce tragická událost. I v takovém případě je však dobré projevit vyrovnanost. Jak jsme již uvedli, na rozdíl od lidí zvířata nebyla vytvořena k Božímu obrazu a nebylo Božím záměrem, aby žila věčně. O tom, jak Bůh udělal lidi, Bible prohlašuje: „Lidem dal do srdce i touhu po věčnosti.“ (Kazatel 3:11, Ekumenický překlad) Nic takového však není řečeno o zvířatech.

Bible proto neříká, že je nesprávné zabít zvíře — vždyť zvířata jsou dnes běžným zdrojem potravy pro miliony lidí. Ale jak je to s usmrcením domácího mazlíčka, například když je nemocný a trpí? To může být těžké a bolestné rozhodnutí. Majitel však může dojít k závěru, že usmrtit zvíře rychlým a bezbolestným způsobem je lepší, než mu poskytnout nákladnou léčbu, která by jeho utrpení jen prodloužila a možná také znamenala velkou finanční zátěž pro rodinu.

Bůh velmi miluje lidi, a je proto přirozené, že my bychom měli milovat zvířata, která nám Bůh svěřil do péče, a mít s nimi soucit. Ty, kdo takový vztah ke zvířatům mají, často přitahuje nádherná vyhlídka na to, že se z nich budou moci radovat v podmínkách, jaké náš Stvořitel původně zamýšlel. Právě tímto námětem se bude zabývat závěrečný článek této úvodní série.

[Obrázek na straně 7]

Proč jsou v útulcích každý rok utraceny miliony zvířat?

[Podpisek]

© Hulton-Deutsch Collection/CORBIS

[Obrázky na straně 8 a 9]

Zvláště pro obyvatele měst mohou čtyřnozí přátelé znamenat větší zátěž, než si jejich páni původně mysleli

[Obrázek na straně 9]

Našemu Stvořiteli se líbí, když jednáme se zvířaty laskavě