Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč mnozí lidé nevěří, že náboženství může sjednotit lidstvo

Proč mnozí lidé nevěří, že náboženství může sjednotit lidstvo

 Proč mnozí lidé nevěří, že náboženství může sjednotit lidstvo

„MILOVAT svého bližního.“ (Matouš 22:39) K tomuto základnímu pravidlu chování se hlásí mnohá náboženství. Pokud by taková náboženství dokázala své stoupence naučit, aby milovali své bližní, byli by jejich členové stmeleni a sjednoceni. Jaká je však skutečnost? Mají náboženství sjednocující vliv? Při nedávném průzkumu v Německu byla kladena otázka: „Sjednocuje náboženství lidi, nebo je spíše rozděluje?“ Dvacet dva procent respondentů mělo pocit, že náboženství sjednocuje, zatímco padesát dva procent dotázaných se domnívalo, že má vliv rozdělující. Ve vaší zemi to lidé možná cítí velmi podobně.

Proč mnozí pochybují o tom, že by náboženství mohlo sjednotit lidstvo? Snad kvůli tomu, co se dělo v minulosti — místo aby náboženství lidi stmelovalo, často je rozeštvávalo. Někdy se pod pláštíkem náboženství páchala ta nejstrašnější zvěrstva. Uvažujme o několika příkladech jen z minulého století.

Vliv náboženství

V průběhu druhé světové války se dostali na Balkáně do krvavého konfliktu římskokatoličtí Chorvaté a pravoslavní Srbové. Obě skupiny se prohlašovaly za následovníky Ježíše, který své stoupence učil milovat bližní. Přesto tento konflikt vedl k „jednomu z nejděsivějších občanských masakrů v dějinách,“ jak to vyjádřil jeden historik. Svět byl zděšen počtem obětí, který přesáhl 500 000 mužů, žen a dětí.

V roce 1947 žilo na indickém subkontinentě asi 400 milionů obyvatel — přibližně pětina tehdejší světové populace. Jednalo se většinou o hindy, muslimy a sikhy. Po rozdělení Indie vznikl muslimský stát Pákistán. V řadě krvavých náboženských srážek, které v té době propukly, byly statisíce uprchlíků z obou zemí upáleny, zbity, mučeny nebo zastřeleny.

Uvedené příklady jsou samy o sobě dostatečně znepokojující, ale navíc se na přelomu století dostala do popředí hrozba terorismu.  Ten v dnešní době vyvolává ve světě neustálé napětí, přičemž mnohé teroristické skupiny mají vazby na náboženství. Lidé už v náboženství nevidí sjednocující prvek. Často je spíše spojováno s násilím a nejednotou. Nemůžeme se tedy divit, že německý časopis FOCUS přirovnal hlavní světová náboženství — buddhismus, křesťanstvo, konfuciánství, hinduismus, islám, judaismus a taoismus — ke střelnému prachu.

Vnitřní rozepře

Zatímco některá náboženství bojují mezi sebou, jiná jsou sužována vnitřními rozepřemi. V posledních letech jsou například církve křesťanstva rozštěpeny nekonečnými spory o naukových otázkách. Duchovenstvo i laici se ptají: Je dovoleno používat antikoncepci? A jak je to s potraty? Měly by být ženy ordinovány do duchovního úřadu? Jak by měla církev pohlížet na homosexualitu? Mělo by náboženství schvalovat války? Vzhledem k této nejednotě si mnozí kladou otázku: ‚Jak může náboženství sjednotit lidstvo, když nedokáže sjednotit ani vlastní stoupence?‘

Je zřejmé, že v úloze sjednocujícího činitele náboženství jako celek selhalo. Je však nejednota znakem všech náboženství? Existuje náboženství, které je odlišné a které může lidstvo sjednotit?

[Obrázek na straně 3]

Policisté zranění během srážky dvou náboženských skupin v Indii roku 1947

[Podpisek]

Foto Keystone/Getty Images