Přejít k článku

Přejít na obsah

 OKÉNKO DO MINULOSTI

Desiderius Erasmus

Desiderius Erasmus

NĚJAKOU dobu považovali Desideria Erasma (asi 1469–1536 n. l.) jeho současníci za největšího evropského učence, ale později ho začali zatracovat jako zbabělce a kacíře. V období plném bouřlivých náboženských sporů se nebál ukázat na chyby a špatné jednání katolické církve, ale i těch, kdo ji chtěli reformovat. Dnes je pokládán za osobu, která výrazným způsobem zasáhla do historie náboženství v Evropě. Jak k tomu došlo?

JEHO NÁZORY

Díky tomu, že Erasmus ovládal řečtinu a latinu, mohl srovnat latinské překlady Bible, jako například Vulgátu, s ranými řeckými rukopisy Křesťanských řeckých písem (tuto část Bible lidé běžně nazývají Nový zákon). Došel při tom k přesvědčení, že znát Bibli je naprosto nezbytné. Začal proto zastávat názor, že by se měla překládat do tehdy používaných jazyků.

Erasmus usiloval o vnitřní obnovu katolické církve, protože křesťanství považoval za způsob života, který vyžaduje víc než jen mechanicky dodržovat nějaké rituály. Když pak začaly protesty reformátorů, kteří se dožadovali změn v římskokatolické církvi, stal se kvůli svým názorům pro církev podezřelou osobou.

Erasmus se nebál ukázat na chyby a špatné jednání katolické církve, ale i těch, kdo ji chtěli reformovat.

Ve svých spisech Erasmus satiricky komentoval zkaženost duchovních, jejich honosný životní styl a ctižádost papežů, kteří podporovali války. Stavěl se proti zkaženým kněžím, kteří se prostřednictvím církevních zvyků, jako byla zpověď, uctívání svatých, půsty nebo náboženské poutě, obohacovali na úkor věřících. Nesouhlasil ani s takovými církevními praktikami, jako byl prodej odpustků a povinný celibát.

 ŘECKÝ TEXT NOVÉHO ZÁKONA

V roce 1516 Erasmus uveřejnil první vydání Nového zákona v řečtině – bylo to úplně první zveřejněné tištěné vydání Křesťanských řeckých písem. Jeho součástí byly také poznámky a překlad textu do latiny. Ten se lišil od Vulgáty. Během let na textu dál pracoval, takže konečná podoba se od Vulgáty odchýlila ještě víc.

Erasmův Nový zákon v řečtině

Jedna z odlišností byla v 1. Jana 5:7. Do textu latinské Vulgáty byla totiž dodatečně vložena slova, která jsou známá jako comma ioanneum. Tento dodatek, který měl podpořit nebiblickou nauku o Trojici, zní: „V nebi, Otec, Slovo a svatý duch; a tito tři jsou jedno.“ Erasmus ho ale ze svých prvních dvou vydání Nového zákona vypustil, protože ho nenašel v žádném z dostupných řeckých rukopisů. Do třetího vydání ho ale na nátlak církve vložil.

Revidovaná vydání Erasmova Nového zákona v řečtině se stala základem pro lepší překlady této části Bible v jiných evropských jazycích. Martin Luther, William Tyndale, Antonio Brucioli a Francisco de Enzinas využili jeho dílo k překladu Řeckých písem do němčiny, angličtiny, italštiny a španělštiny.

Erasmus žil v době zásadních náboženských změn. Jeho Nový zákon v řečtině považovali protestantští reformátoři za dílo nesmírné hodnoty. Samotného Erasma někteří lidé pokládali za reformátora, ale jen dokud reformace nepropukla. V následných teologických debatách Erasmus zůstal neutrální – odmítl se postavit na jednu nebo druhou stranu. Zajímavý komentář o něm asi před sto lety napsal historik David Schaff. Erasmus podle něj „zemřel v osamění, aniž by někam patřil. Katolíci se k němu nehlásili a protestanti nemohli.“