Přejít k článku

Přejít na obsah

 OKÉNKO DO MINULOSTI

Aristoteles

Aristoteles

ARISTOTELES žil před víc než 2 300 lety a významně ovlivnil vědu a filozofii. O jeho spisy, které jsou přeložené do mnoha jazyků, se lidé zajímají až dodnes. Profesor historie James MacLachlan napsal, že „Aristotelův pohled na přírodu utvářel myšlení lidí v Evropě téměř 2 000 let“. Některé jeho názory měly vliv dokonce na katolické a protestantské nauky a také na islám.

Široké spektrum zájmů

Aristoteles psal o astronomii, biologii, etice, jazyku, logice, magnetismu, metafyzice, poezii, pohybu, politice, právu, psychologii, rétorice, spokojenosti, umění a také o duši, kterou považoval za smrtelnou. Nejvíc se ale proslavil svými poznatky v oblasti biologie a logiky.

Učenci ve starověkém Řecku se při vysvětlování světa kolem sebe spoléhali na svůj rozum a schopnost pozorovat a vyvozovat závěry. Věřili, že když začnou u toho, co považují za nezpochybnitelné, a budou o tom důkladně přemýšlet, dokážou dojít ke správným závěrům.

Díky této filozofii došli k řadě správných poznatků, například že v celém vesmíru je vidět určitý řád. Hlavním problémem ale bylo, že jejich pozorovací schopnosti byly omezené pouze na to, co dokázali vnímat svými smysly. Kvůli tomu už mnoho neobyčejně inteligentních lidí včetně Aristotela došlo ke špatným závěrům. Věřili například tomu, že hvězdy a planety obíhají kolem Země. V té době se to považovalo za něco naprosto jasného. V knize The Closing of the Western Mind se píše: „Názor Řeků, že  Země je středem vesmíru, byl zdánlivě v souladu jak s rozumem, tak se zkušenostmi.“

Kdyby tento chybný názor ovlivnil pouze vědu, nebyl by to tak velký problém. Dopadlo to ale jinak.

Aristoteles a katolická církev

Ve středověku se v takzvané křesťanské Evropě staly Aristotelovy názory obecně přijímanými pravdami. Římskokatoličtí teologové, zejména Tomáš Akvinský (asi 1224–1274), zařadili Aristotelovy spisy do svého učení. Proto se Aristotelova představa, že Země je nehybná a je středem vesmíru, stala katolickou naukou. Tento názor převzali také protestanští duchovní, například Kalvín nebo Luther, a prohlásili ho za biblický. (Viz rámeček „ Brali Bibli moc doslova“.)

Některé Aristotelovy názory se staly obecně přijímanými pravdami.

Spisovatel Charles Freeman řekl: „V určitých směrech pak bylo [Aristotelovo učení] a katolická víra v podstatě k nerozeznání.“ Někteří proto říkají, že Akvinský udělal z Aristotela katolíka. Ve skutečnosti ale „Akvinský konvertoval k aristotelismu,“ napsal Freeman. Dá se říct, že to do určité míry udělala celá církev. Když se proto astronom a matematik Galileo odvážil přijít s důkazy, že Země obíhá kolem Slunce, musel čelit inkvizici a byl donucen své tvrzení odvolat. * Paradoxně už sám Aristoteles chápal, že vědecké poznatky jdou stále kupředu a je potřeba je přezkoumávat. Škoda, že církve zaujaly jiný postoj!

^ 11. odst. Víc se dozvíte v článku „Galileův rozpor s církví“, který vyšel v Probuďte se! z 22. dubna 2003.