Hurá na Vanuatu!
Hurá na Vanuatu!
OD NAŠEHO DOPISOVATELE NA NOVÉ KALEDONII
Žijete ve stresu? Potřebujete změnit prostředí? Pak si představte, že relaxujete na sluncem vyhřátém tropickém ostrově, plavete v tyrkysově modré vodě, procházíte se bujnými deštnými pralesy nebo se přátelíte s exotickými domorodci. Dá se takový ráj na zemi ještě nalézt? Ano, na odlehlém souostroví Vanuatu.
VANUATU leží v jihozápadním Tichomoří přibližně v polovině cesty mezi Austrálií a Fidži. Má tvar písmene Y a skládá se asi z 80 malých ostrovů. Geologové vysvětlují, že se na tomto místě srazily dvě obrovské litosférické desky zemské kůry a tak se vytvořily vysoké hory, které jsou z větší části pod vodou. Nejvyšší vrcholy se dostaly až nad mořskou hladinu a tím vznikly hornaté ostrovy Vanuatu. Vzájemným třením desek dochází na těchto ostrovech k mnoha zemětřesením a je zde také devět činných sopek. Odvážní turisté dokonce mohou zblízka pozorovat tekoucí lávu.
Na ostrovech jsou bujné deštné pralesy, v nichž rostou mohutné banyány s rozložitou korunou. V hustém podrostu najdeme více než 150 druhů orchidejí a 250 druhů kapradin. Křišťálově čisté moře plné barevných ryb a korálů je lemováno nádhernými plážemi a skalnatými útesy. Přijíždějí sem ekoturisté z celého světa a u ostrova Epi si mohou zaplavat společně s mírnými a hravými dugongy. *
Kanibalové a „kulty zboží“
Evropští mořeplavci poprvé připluli na Vanuatu v roce 1606. * Na ostrovech tehdy žily divoké domorodé kmeny a byl tam běžný kanibalismus. V lesích rostlo hodně santalových stromů, které byly zdrojem vonného dřeva velmi ceněného v Asii. Evropští obchodníci viděli možnost velkých zisků, a tak santalové lesy systematicky káceli. Potom začali vydělávat na domorodém obyvatelstvu.
Najímali je k práci na plantážích cukrové třtiny a bavlny, které byly na Samoi, na Fidži a v Austrálii. Původní záměr byl takový, že se domorodci dobrovolně zavážou ke třem letům práce. Ve skutečnosti to ale dopadlo tak, že většina z nich byla unesena. Když tento druh obchodu koncem 19. století vrcholil, více než polovina dospělých mužů z některých vanuatských ostrovů pracovala mimo svou domovinu. Většina z nich se nikdy nevrátila. Jen v Austrálii zemřelo téměř 10 000 ostrovanů, a to převážně následkem chorob.
Nemoci, které přivezli Evropané, však působily zkázu i přímo na Vanuatu. Místní obyvatelé měli jen velmi malou nebo vůbec žádnou obranyschopnost proti spalničkám, choleře, neštovicím a dalším nemocem. Jedna publikace uvádí, že „obyčejná rýma dokázala vyhladit celé populace“.
Misionáři křesťanstva přijeli na Vanuatu v roce 1839 a údajně byli hned servírováni k obědu jako hlavní chod. Stejný osud potkal mnoho jejich nástupců. Časem však protestantské církve i katolická církev zapustily na ostrovech kořeny. Dnes se k nějaké církvi hlásí přes 80 procent obyvatel Vanuatu. Publicista Paul Raffaele nicméně uvádí: „Mnozí místní lidé mají stále velkou úctu k vesnickým čarodějům. Při magických rituálech používají kameny, v nichž sídlí duchové, a mohou přilákat novou lásku, nechat ztloustnout prase nebo zabít nepřítele.“
Vanuatu je také domovem jednoho z nejdéle přetrvávajících „kultů zboží“. Během druhé světové války bylo přestupní stanicí pro půl milionu amerických vojáků, kteří mířili na tichomořská bojiště. Ostrované žasli nad ohromným bohatstvím neboli „zbožím“, které měli vojáci s sebou. Když válka skončila, Američané se sbalili a nepotřebnou výstroj a zásoby v hodnotě milionů dolarů hodili do moře. Pak vznikly náboženské skupiny označované jako „kulty zboží“, jejichž členové postavili přístavní mola a přistávací dráhy, vyrobili si napodobeniny vojenské výstroje a pochodovali jako vojáci, aby přilákali návštěvníky zpět. Ještě dnes se stovky vesničanů z ostrova Tanna modlí k Johnu Frumovi, „tajemnému americkému mesiášovi“, o kterém tvrdí, že se jednoho dne vrátí a přiveze jim mnoho drahého zboží.
Kulturní rozmanitost
Jazyky a zvyky tohoto ostrovního národa jsou neuvěřitelně rozmanité. Jedna turistická příručka uvádí: „Na Vanuatu údajně připadá na jednoho obyvatele více jazyků než v kterékoli jiné zemi na světě.“ V celém souostroví se mluví nejméně 105 jazyky a mnoha dialekty. Všichni obyvatelé ovládají jazyk bislama, který je společně s angličtinou a francouzštinou úředním jazykem Vanuatu.
Jedna věc je ale na všech ostrovech stejná — každou stránku života ovládají rituály. Dávný rituál plodnosti z ostrova Pentecost dokonce inspiroval k bungee jumpingu, adrenalinovému sportu, který se stal populárním po celém světě. Na tomto ostrově při každoroční oslavě sklizně batátů skáčou muži a chlapci z dřevěných věží vysokých 20 až 30 metrů. Před jistou smrtí je chrání pouze dlouhé liány, které mají přivázané ke kotníkům. Když se při skoku dotknou hlavou země, věří, že ji tím zúrodní, aby v dalším roce byla bohatá sklizeň.
Na ostrově Malekula se teprve v nedávných letech některé vesnice otevřely světu. Žijí zde kmeny, kterým se říká Velcí Nambové a Malí Nambové. Kdysi to byli nelítostní kanibalové, ale svou poslední oběť snědli údajně v roce 1974. Mívali také ve zvyku pevně ovazovat narozeným chlapcům hlavu, takže se jim vytvořila protáhlá lebka, což se považovalo za krásné. I s tímto zvykem však již dávno skončili. Dnes jsou Nambové mimořádně přátelští a s radostí se dělí s návštěvníky o své kulturní dědictví.
Lidé v ráji
Většina lidí přijíždí na Vanuatu na krátkou dovolenou, ale svědkové Jehovovi jsou tu už 70 let. Pomáhají místním obyvatelům poznat Boha. Úsilí, které v této „nejvzdálenější části země“ vyvíjejí, přináší znamenité ovoce. (Skutky 1:8) (Viz rámeček „Zbavil se závislosti na kawě“.) V roce 2006 bylo v této ostrovní zemi pět sborů svědků Jehovových, kteří strávili více než 80 000 hodin tím, že předávali druhým biblické poselství o přicházejícím pozemském ráji. (Izajáš 65:17–25) Tento ráj přinese lidem trvalé osvobození od tlaků a starostí dnešního života. (Zjevení 21:4)
[Poznámky pod čarou]
^ 5. odst. Dugongové jsou býložraví mořští savci, kteří mohou měřit až 3,4 metru a vážit přes 400 kilogramů.
^ 7. odst. Do roku 1980, kdy Vanuatu získalo nezávislost, se toto souostroví nazývalo Nové Hebridy.
[Rámeček a obrázek na straně 17]
ŠŤASTNÉ OSTROVY
V roce 2006 se Vanuatu dostalo na první místo celosvětového Indexu šťastné planety, do kterého je zařazeno 178 zemí. Sestavila jej britská organizace New Economics Foundation na základě údajů o tom, jak šťastní se cítí jejich obyvatelé, jakého věku se dožívají a jaký dopad na životní prostředí má jejich způsob života. List Vanuatu Daily Post uvedl: „[Vanuatu] se umístilo jako první, protože jeho obyvatelé jsou šťastní, dožívají se téměř sedmdesáti let a jen málo škodí naší planetě.“
[Obrázek]
Tradiční oděv
[Podpisek]
© Kirklandphotos.com
[Rámeček a obrázek na straně 17]
ZBAVIL SE ZÁVISLOSTI NA KAWĚ
Willie z ostrova Pentecost už od mládí hodně pil kawu. Je to velmi silný opojný nápoj vařený z rozdrcených kořenů pepřovníku. Willie každou noc chodil domů z baru opilý. Měl dluhy, které stále rostly. Často se choval násilně a bil svou manželku Idu. Jeho spolupracovník, který je svědek Jehovův, ho povzbudil, aby studoval Bibli. Willie souhlasil, ale Ida byla zpočátku proti. Manželovo chování se však zlepšilo, a tak změnila názor a začala studovat také. Oba dělali pěkné duchovní pokroky a časem Willie dokázal nad závislostí zvítězit. V roce 1999 byli s Idou pokřtěni a stali se svědky Jehovovými.
[Mapa na straně 15]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
NOVÝ ZÉLAND
AUSTRÁLIE
TICHÝ OCEÁN
FIDŽI
[Obrázek na straně 16]
K rituálu plodnosti patří i tyto velmi nebezpečné skoky
[Podpisek]
© Kirklandphotos.com
[Podpisek obrázku na straně 15]
© Kirklandphotos.com
[Podpisek obrázku na straně 15]
© Kirklandphotos.com
[Podpisek obrázku na straně 16]
© Kirklandphotos.com