Zeměměřičství včera a dnes

EGYPŤANÉ jim říkali „natahovači provazu“. Kdo byli tito lidé? Patřili ke starověkému cechu, jehož úkolem bylo kvůli daním každý rok po záplavách znovu vyměřovat pozemky v okolí řeky Nilu. Tito muži byli předchůdci novodobých odborníků nazývaných zeměměřiči.

V současné době můžete zeměměřiče často vidět u silnic nebo na stavbách. Možná si však kladete otázku: ‚Co přesně je zeměměřičství?‘

Kniha Science and Technology Illustrated (Věda a technika v obrazech) píše: „Zeměměřičství se zabývá dvěma oblastmi: (1) má za úkol změřit to, co již existuje, zaznamenat, kde to leží, a z těchto údajů pak vytvořit mapu nebo popis; a (2) má naopak podle takového plánu či popisu vytyčit mezníky nebo základy stavby. Zeměměřičství určuje neboli vyznačuje polohu míst na povrchu země, pod jejím povrchem, či dokonce nad ním.“

Dějiny zeměměřičství

Prvním vymezeným pozemkem byla patrně zahrada Eden. Bible dále ukazuje, že v Izraeli působili zeměměřiči, kteří vymezovali hranice pozemků a vlastnictví. Přísloví 22:28 říkají: „Neposouvej zpátky dávnou mez, kterou udělali tvoji praotcové.“ Římané měli dokonce boha jménem Terminus, který dohlížel na hranice a jehož symbolem byl kámen.

Mnohé dosud existující římské akvadukty a silnice potvrzují, že starověcí Římané měli v oblasti zeměměřičství obdivuhodné znalosti. Navzdory omezenému vybavení starověcí zeměměřiči dosahovali skvělých výsledků. Řecký astronom, matematik a geograf Eratosthenés přibližně v roce 200 př. n. l. vypočítal délku zemského obvodu.

Asi v roce 62 n. l. Hérón Alexandrijský ve své knize Dioptra názorně vysvětlil, jak lze geometrii — vědu doslovně nazývanou „měření země“ — uplatnit v zeměměřičství. A na základě metody, kterou stanovil Hipparchos, pak Claudios Ptolemaios v letech 140 až 160 n. l. určil zeměpisnou šířku a délku asi 8 000 míst v tehdy známém světě.

V 18. století astronomové čtyř generací rodiny Cassini úspěšně řídili první celostátní odborné zmapování Francie a vytvořili mapu La Carte de Cassini. Kniha The Shape of the World (Podoba světa) vysvětluje, že „Francie byla první zemí, která začala využívat vědní obor nazývaný kartografie, další byla Británie a těsně za ní Rakousko a Německo. V prvních desetiletích devatenáctého století se celostátní mapování rozběhlo i ve zbývajících zemích Evropy.“ Nezůstalo však jen u Evropy — roku 1817 začalo významné trigonometrické měření, jehož cílem bylo zmapovat celou Indii. Toto měření řídil George Everest, po němž dostala své další jméno nejvyšší hora světa.

Některé podmínky, v nichž tito dávní zeměměřiči pracovali,  rozhodně nebyly ideální. Zpráva Historical Records of the Survey of India (Historické záznamy zaměřování Indie) z roku 1861 odhaluje, že skupinu, která tento průzkum v Indii prováděla, postihla horečka a že do Anglie se údajně vrátil pouze jeden ze sedmdesáti jejích členů. Další zeměměřiči byli napadáni divokými zvířaty nebo trpěli krutým hladem. Byla to však práce venku na čerstvém vzduchu, která byla spojená s určitou mírou nezávislosti, a proto byla velmi lákavá.

Jedna skupina Indů, jimž se říkalo učení bráhmani, získala v dějinách zvláštní proslulost díky své obdivuhodné práci v Nepálu a Tibetu. Cizincům byl na základě výnosů a smluv zakázán vstup do těchto zemí, a zeměměřiči se tedy proto, aby se tam dostali, převlékali za buddhistické lamy. V rámci příprav na svou tajnou práci se každý z nich naučil chodit tak, aby na vzdálenost jedné míle (1,6 kilometru) ušel přesně 2 000 kroků. K počítání svých kroků a k výpočtu vzdáleností obvykle používali růženec se 100 kuličkami z chlebové střídky.

Zeměměřičstvím se zabývali také mnozí významní lidé, například bývalí američtí prezidenti — Washington, Jefferson a Lincoln. Dokonce Lincolnovy úspěchy v politice někteří lidé připisují jeho zeměměřičské činnosti, díky níž se dostal do blízkého kontaktu se svými krajany.

Dnešní zeměměřičství

Zeměměřičské práce, které se dnes provádějí v našem okolí, je možné rozdělit do tří kategorií. Především se jedná o zákonem stanovené katastrální měření, které souvisí s vytyčením předepsaných hranic pozemku. Když je nutné rozparcelovat pozemek na stavbu domů nebo když vláda požaduje vytyčení nových ulic, silnic nebo dálnic, bývají k tomu přizváni zeměměřiči, kteří rozparcelují pozemek a nakreslí zákonem požadované plány.

Další oblast zeměměřičské činnosti se nazývá topografické měření. To znamená změření rozlohy, tvaru a sklonu pozemku, určení jeho polohy v terénu a také určení polohy silnic, plotů, stromů, existujících budov, inženýrských sítí a podobně. Přesné zaměření těchto objektů na pozemku a v jeho okolí pak slouží stavebním inženýrům, architektům, statikům a dalším odborníkům. Tyto informace jim umožňují nakreslit plány, které budou přesně odpovídat skutečnosti, a v některých případech také začlenit existující objekty do svých projekčních návrhů.

Jakmile jsou připraveny konstrukční výkresy, stavební povolení, plány a všechny ostatní věci tak, aby stavba mohla začít, ještě je nutné přesně vyznačit místo, kde by objekt měl stát. V tomto stadiu mnohdy kolemjdoucí uvidí, jak se provádí třetí kategorie zeměměřičských prací, vytyčování stavby. Zeměměřiči pomáhají stavbařům tím, že všechny důležité body vyznačují vytyčovacími kolíky, určité body spojují ocelovými pásky nebo provázkem a že umísťují výškové značky, aby zajistili, že všechny inženýrské sítě, komunikace a jiné náležitosti budou přesně tam, kde podle toho, jak jsou zakresleny v plánech, mají být.

Zeměměřičská činnost prováděná v malém měřítku, při níž se zaměřuje do vzdálenosti asi  15 kilometrů, se nazývá rovinné zaměřování. Pokud se však provádí ve velkém rozsahu, vyžaduje geodetické měření, při němž se bere v úvahu zakřivení zemského povrchu. Toto měření obvykle musí být v souladu se státním souřadnicovým systémem, který souvisí s poledníky a rovnoběžkami. * Práce tohoto druhu se musí provádět s nesmírně velkou přesností.

V novodobém zeměměřičství začaly hrát důležitou úlohu také družice speciálně upravené pro provoz globálních navigačních systémů. Pomocí přenosných přístrojů mohou zeměměřiči rychle a velmi přesně zjistit polohu určených míst na zemském povrchu. K dalším oblastem zeměměřičství, které možná běžně neznáme, patří fotogrammetrické mapování, dále také fotografování terénu zvláštními kamerami připevněnými na družicích, a mapování hydrografické, tedy zkoumání pobřežních čar a zjišťování hloubky a profilu dna řek, jezer, oceánů a jiných vodních ploch.

V čem je pro nás důležité

Například most Golden Gate v Kalifornii, který byl uveden do provozu v roce 1937, byl v roce 1991 znovu vyměřen a byla zaznamenána jeho přesná poloha. Kdyby teď nastalo zemětřesení a most se pohnul, bylo by možné spočítat jeho otřesy a podniknout kroky k nápravě, aby se zajistila stabilita stavby a bezpečnost jejích uživatelů. Podobně, ale v menším rozsahu, zaměstnalo zeměměřiče také jedno lyžařské středisko ve Vermontu, které chtělo zvýšit bezpečnost na sjezdovkách a vytvořit podmínky pro vrcholové lyžování.

Na základě údajů získaných pomocí družicového zaměřování se mimo jiné budou v Číně sledovat změny v zemské kůře, a to s nadějí, že bude možné zmírnit účinky zemětřesení na obyvatelstvo. * Kromě toho, ať jde o dům, v němž bydlíte, silnice, po nichž jezdíte, kancelář, kde pracujete, nebo školu, do které chodíte, nic z toho se při stavbě pravděpodobně neobešlo bez zeměměřiče.

Zeměměřiči ovlivňují náš život zcela konkrétním způsobem. Snaží se vnést do našeho složitého světa smysl a řád, bez ohledu na to, zda při svých měřeních používají provazy, nebo satelity. A dokud budeme stavět a dál poznávat svět nad povrchem země i pod ním, budeme zeměměřiče nepochybně stále potřebovat. Až je tedy příště uvidíte pracovat podél silnice, budete jejich náročné povolání znát již trochu lépe.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 22]

Přesné přístroje

Elektronický dálkoměr — Vypočítává vzdálenosti tím, že vysílá svazek paprsků nebo pulsní signál, který se do něj odrazem vrací, a to pomocí zvláštních zrcadel umístěných v místě, jehož vzdálenost se má zjistit.

Teodolity a totální stanice — Teodolit (vlevo) slouží k měření úhlů a je vybaven mikroskopem, který pomocí soustavy čoček, vnitřních zrcadel a hranolů zobrazuje měřené hodnoty úhlů značně zvětšené. Některé přesnější teodolity mohou zobrazovat úhly o velikosti úhlové vteřiny, což odpovídá kruhu rozdělenému na 1 296 000 stejnoměrných dílků. Totální stanice (vpravo) také dokážou elektronicky měřit a zaznamenávat údaje nashromážděné v terénu, k nimž patří velikosti úhlů, vzdálenosti a charakteristické znaky objektů. Tyto informace je potom možné vzít do kanceláře a přenést do počítače, pomocí něhož se provedou výpočty a náčrtky.

[Obrázek na straně 21]

Starobylý nivelační přístroj

[Obrázek na straně 21]

Předchůdci novodobých zeměměřičů byli egyptští „natahovači provazu“

[Podpisek]

Borromeo/Art Resource, NY