Přejít k článku

Přejít na obsah

Smíření vědy a náboženství

Smíření vědy a náboženství

 Smíření vědy a náboženství

„Věda a náboženství již nejsou považovány za neslučitelné.“ The Daily Telegraph, Londýn, 26. května 1999

VĚDA i náboženství ve své nejušlechtilejší formě se zabývají hledáním pravdy. Věda objevuje svět vznešeného pořádku — totiž vesmír obsahující zřetelné známky inteligentního plánu. A díky pravému náboženství dostávají tyto objevy hlubší význam. Pravé náboženství totiž učí, že za uspořádáním hmotného světa stojí Stvořitelova mysl.

„Zjistil jsem, že náboženství značně zvyšuje mé ocenění pro vědu,“ říká molekulární biolog Francis Collins. A pokračuje: „Když udělám nějaký objev týkající se lidského genomu, pociťuji bázeň smíšenou s úžasem nad tajemstvím života a říkám si ‚No ne! Tohle předtím věděl jenom Bůh‘. Je to nesmírně krásný a silný pocit, který mi pomáhá vážit si Boha a nacházet ve vědě ještě hlubší uspokojení.“

Co člověku pomůže, aby smířil vědu s náboženstvím?

Neustálé hledání

Uznejme určitá omezení: Hledání odpovědí na otázky o nekonečném vesmíru, prostoru a času pokračuje a konec tohoto pátrání je v nedohlednu. Biolog Lewis Thomas poznamenal: „Tento proces nikdy neskončí. Patříme totiž k biologickému druhu, který má neukojitelnou zvědavost, a proto stále zkoumáme, hledáme  a snažíme se věci pochopit. Tyto otázky však stejně nikdy nevyřešíme. Neumím si představit takový moment, kdy by každý s úlevou vydechl a řekl: ‚Nyní jsem pochopil všechno.‘ Toho nikdy nedosáhneme.“

Podobné je to s náboženskou pravdou, kterou nelze nikdy plně obsáhnout. Biblický pisatel Pavel prohlásil: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance ... Nyní poznávám částečně.“ (1. Korinťanům 13:12, Ekumenický překlad)

Částečné poznání jak vědeckých, tak náboženských otázek nám však nebrání dospět na základě faktů, které známe, k rozumným závěrům. Nemusíme mít přece podrobné znalosti o původu slunce, abychom si mohli být absolutně jisti, že zítra vyjde.

Nechme mluvit fakta: Při hledání odpovědí se musíme nechat vést správnými zásadami.  Pokud nebudeme trvat na dokladech splňujících ta nejvyšší měřítka, můžeme se ve svém hledání vědecké i náboženské pravdy snadno dostat na scestí. Realisticky vzato, nikdo z nás nemůže prozkoumat všechny vědecké poznatky a představy uložené v knihách, jež dnes naplňují velké knihovny. Naproti tomu Bible nám předkládá soubor duchovních nauk, které lze prozkoumat snadno. A Bible je dobře podložena známými fakty. *

Co se však týče poznání jako takového, je třeba vynaložit opravdové úsilí, má-li člověk rozlišit fakta od spekulací, realitu od podvodu — a to jak ve vědě, tak v náboženství. Biblický pisatel Pavel radí, že musíme zavrhnout ‚rozpory falešně zvaného „poznání“‘. (1. Timoteovi 6:20) Mají-li být věda a Bible usmířeny, musíme nechat mluvit pouze fakta, čímž se vyhneme dohadům a spekulacím. Musíme zkoumat, jak se jednotlivá fakta vzájemně podporují a doplňují.

Například když víme, že Bible používá výraz „den“ pro různá časová období, je nám jasné, že zpráva o šesti stvořitelských dnech v První knize Mojžíšově nemusí být v rozporu s vědeckými závěry, že stáří země je asi čtyři a půl miliardy let. Podle Bible existovala země už blíže neurčenou dobu před tím, než stvořitelské dny začaly. (Viz rámeček „Stvořitelské dny — Trvaly 24 hodin?“.) I kdyby věda své závěry změnila a uváděla jiné stáří naší planety, biblické výroky budou platit stále. Věda Bibli nevyvrací. Naopak, stejně jako  v mnoha jiných případech, poskytuje množství dalších informací o hmotném světě, a to jak současném, tak minulém.

Víra, ne lehkověrnost: Bible nám poskytuje poznání Boha a jeho záměru, které nelze získat z žádného jiného zdroje. Proč bychom jí měli důvěřovat? Sama Bible nás vybízí, abychom si její přesnost ověřili. Uvažujme o její historické hodnověrnosti, praktičnosti, upřímnosti jejích pisatelů a o její neporušenosti. Když zkoumáme přesnost Bible včetně jejích výroků týkajících se vědeckých principů v přírodě a posuzujeme ji — což je ještě přesvědčivější — podle spolehlivého splnění stovek proroctví během staletí až do dnešních dnů, můžeme získat pevnou víru, že Bible je Boží slovo. Víra v Bibli není lehkověrnost, nýbrž podložená důvěra v přesnost biblických výroků.

Respektujme vědu; uznávejme hodnotu náboženského přesvědčení: Svědkové Jehovovi vybízejí lidi s otevřenou myslí — bez ohledu na to, zda jsou zaměřeni vědecky nebo nábožensky —, aby se podíleli na upřímném hledání pravdy v obou těchto oblastech. Ve sborech svědků Jehovových se pěstuje zdravá úcta k vědě a k jejím prokázaným objevům, ale také hluboké přesvědčení, že náboženskou pravdu lze nalézt pouze v Bibli, která se otevřeně a na základě množství dokladů prohlašuje za Boží slovo. Apoštol Pavel prohlásil: „Když jste obdrželi Boží slovo, které jste slyšeli od nás, nepřijali jste je jako lidské slovo, ale právě jako to, čím po pravdě je, jako Boží slovo.“ (1. Tesaloničanům 2:13)

Pochopitelně, že i do náboženství, tak jako do vědy, pronikly škodlivé lži a zvyklosti. Proto existuje pravé a falešné náboženství. Mnozí lidé tedy opustili tradiční organizované náboženství a stali se členy křesťanského sboru svědků Jehovových. Byli zklamáni tím, že jejich dřívější náboženství nebylo ochotno dát přednost zjevené pravdě před lidskými tradicemi a mýty.

Navíc tito praví křesťané našli skutečný význam a smysl života, který je založený na důvěrném poznání Stvořitele, jak jej popisuje Bible, a na záměrech, které má s lidstvem a s planetou, na níž žijeme. Svědkové Jehovovi tudíž našli rozumné, biblicky podložené odpovědi na takové otázky jako: ‚Proč jsme zde?‘ a ‚Kam směřujeme?‘ Rádi se s vámi o toto porozumění podělí.

[Poznámka pod čarou]

^ 10. odst. Viz knihu Bible — Slovo Boží, nebo lidské?, kterou vydali svědkové Jehovovi.

[Rámeček na straně 10]

Stvořitelské dny — Trvaly 24 hodin?

Někteří fundamentalisté tvrdí, že kreacionismus vysvětluje předlidské dějiny lépe než evoluce. Prohlašují, že celé hmotné stvoření vzniklo asi před 6 000 až 10 000 lety, a to během pouhých šesti dnů o 24 hodinách. Tím však propagují nebiblické učení, kvůli němuž se mnoho lidí Bibli vysmívá.

Znamená biblický den vždy doslovných 24 hodin? První Mojžíšova 2:4 mluví o ‚dnu, kdy Jehova Bůh udělal zemi a nebe‘. Tento jeden den v sobě zahrnuje všech šest stvořitelských dnů z 1. kapitoly První knihy Mojžíšovy. Podle toho, jak je slovo den použito v Bibli, jde o určité časové období, které může trvat jedno tisíciletí, či dokonce mnoho tisíc let. Každý stvořitelský den, o němž se Bible zmiňuje, mohl trvat tisíce let. Navíc Země existovala již předtím, než stvořitelské dny začaly. (1. Mojžíšova 1:1) V tomto směru je tedy biblická zpráva v souladu s pravou vědou. (2. Petra 3:8)

Ke tvrzení, že stvořitelské dny trvaly pouze 24 hodin, molekulární biolog Francis Collins uvedl: „Názory seriózních lidí na víru byly kreacionismem poškozeny více než čímkoli jiným v novodobých dějinách.“

[Rámeček na straně 11]

Má věda vysokou morální úroveň?

Je pochopitelné, že mnoho vědecky zaměřených lidí odmítá náboženství kvůli tomu, že je brzdou vědeckého pokroku, a kvůli jeho hrozné minulosti, pokrytectví a krutosti. Profesor mikrobiologie John Postgate konstatuje: „Světová náboženství ... mají na svědomí hrozné lidské oběti, křížové výpravy, pogromy a inkvizici. Tato temná stránka náboženství je v dnešním světě nebezpečná. Na rozdíl od vědy totiž náboženství není neutrální.“

Postgate porovnává tuto temnou stránku s údajnou racionálností, objektivitou a kázní vědy a tvrdí, že „věda má vysokou morální úroveň“.

Opravdu má však věda vysokou morální úroveň? Odpověď zní — nemá. Sám Postgate připouští, že „mezi vědci panuje žárlivost, chamtivost, předsudky a závist“. Dodává, že „ve jménu výzkumu dokázali někteří vědci i vraždit, například v nacistickém Německu a v japonských trestních táborech“. A když redakce časopisu National Geographic pověřila jednoho reportéra, aby vypátral, jak se na stránky zmíněného časopisu dostal jistý podvod s fosíliemi, reportér podal „zprávu o falešné diskrétnosti a zneužité důvěře, o prudkém střetu osobností, sebevyvyšování, názorech založených na toužebném přání, o naivních domněnkách, lidské chybě, tvrdohlavosti, manipulaci, ostouzení, lhaní [a] korupci“.

A samozřejmě právě díky vědě má lidstvo hrozné válečné prostředky, jako například choroboplodné organismy použitelné jako zbraně, jedovaté plyny, řízené střely, „chytré“ bomby a jaderné pumy.

[Obrázek na straně 8 a 9]

Mlhovina Mravenec (Menzel 3), fotografie z Hubblova kosmického teleskopu

[Podpisek]

NASA, ESA a The Hubble Heritage Team (STScI/AURA)

[Obrázky na straně 9]

Věda objevuje svět plný zjevných známek inteligentního plánování

[Obrázek na straně 10]

Svědkové Jehovovi pěstují úctu k pravé vědě a mají víru v Bibli