Přejít k článku

 Praktické rady pro rodinný život

Jak spolupracovat při řešení problémů

Jak spolupracovat při řešení problémů

On: „Kde jsou děvčata?“

Ona: „V obchodním centru. Šly si koupit něco nového na sebe.“

On: [Rozzlobí se a mluví zvýšeným hlasem.] „Co tím myslíš, že si šly koupit něco nového na sebe? Vždyť nové oblečení si kupovaly před měsícem.“

Ona: [Má pocit, že ji manžel obviňuje, cítí se dotčena a brání se.] „Ale je tam výprodej. A vůbec, ptaly se mě, jestli mohou jít. A já jsem jim to dovolila.“

On: [Ztrácí sebeovládání a křičí.] „Víš, že nesnáším, když se mě děvčata nezeptají a jdou utrácet peníze! Jak jsi jim to mohla jen tak dovolit, když jsme o tom spolu vůbec nemluvili?“

CO MYSLÍTE, jaké problémy potřebují tito manželé vyřešit? Je vidět, že manžel se snadno rozzlobí a pak se nedokáže ovládat. Navíc se však zdá, že tito manželé mají odlišný názor na to, co dětem dovolit. A zdá se, že mezi nimi vázne komunikace.

Žádné manželství není dokonalé. S nějakými problémy se setká každá manželská dvojice. Bez ohledu na to, zda jsou problémy velké nebo malé, manžel a manželka se musí naučit je řešit. Proč?

Z nevyřešených problémů se během času může stát přehrada, která bude bránit komunikaci. „Jsou sváry, které jsou jako závora u obytné věže,“ prohlásil moudrý král Šalomoun. (Přísloví 18:19) Co můžete dělat, aby při řešení problémů nebránila vaší komunikaci žádná ‚závora‘?

Jestliže je komunikace pro manželství totéž co krevní oběh pro lidské tělo, pak láska a úcta plní stejnou úlohu jako srdce a plíce. (Efezanům 5:33) Je-li třeba řešit nějaké problémy, bude láska podněcovat manžele k tomu, aby nevzpomínali na minulé chyby ani na citová zranění, která s nimi byla spojena, ale soustředili se na současný problém. (1. Korinťanům 13:4, 5; 1. Petra 4:8) Partneři, kteří si vzájemně prokazují úctu, umožní jeden druhému otevřeně se vyjádřit a budou se snažit nejen naslouchat, ale také postřehnout to, co zůstalo nevyřčeno.

Čtyři kroky k řešení problémů

Zamyslete se nad čtyřmi kroky, které zde budou uvedeny, a povšimněte si, jak vám biblické zásady mohou pomáhat, abyste problémy řešili s láskou a úctou.

1. Na rozhovor o problému si vyhraďte čas.

„Pro všechno je ustanovený čas, . . . čas být zticha a čas mluvit.“ (Kazatel 3:1, 7) Jak je   vidět z ostré výměny názorů, která zde byla citována, některé problémy mohou člověka silně rozrušit. Pokud se to stane, ovládněte se a ‚buďte zticha‘ — rozhovor přerušte dříve, než dojde k výbuchu. Váš vzájemný vztah můžete uchránit před velkými škodami, jestliže se budete řídit biblickou radou: „Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor.“ (Přísloví 17:14, Ekumenický překlad)

Je však také „čas mluvit“. Problémy jsou jako plevel — pokud se neodstraní, začnou bujet. Není řešením problém přehlížet a doufat, že nějak odezní sám. Pokud tedy rozhovor přerušíte, řekněte, kdy si o tom problému znovu promluvíte. Mělo by to být brzy. Takovým slibem svému partnerovi projevíte úctu a vám oběma to pomůže jednat v duchu biblické rady: „Ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ (Efezanům 4:26) Potom ovšem musíte svůj slib splnit.

VYZKOUŠEJTE: Stanovte si dobu, kdy budete pravidelně každý týden probírat rodinné problémy. Pokud si všimnete, že v určité denní době míváte sklon k hádce — například hned po příchodu z práce nebo před jídlem —, domluvte se, že v té době žádné problémy řešit nebudete. Vyberte si čas, kdy pravděpodobně budete oba uvolněnější.

2. Vyjádřete svůj názor upřímně a uctivě.

„Mluvte každý z vás pravdu se svým bližním.“ (Efezanům 4:25) Pokud jste v manželství, je pro vás tím nejbližším člověkem váš manžel nebo manželka. O svých pocitech tedy spolu mluvte upřímně a konkrétně. Margareta *, která je vdaná 26 let, říká: „Když jsme byli novomanželé a vznikl mezi námi nějaký problém, myslela jsem si, že manžel automaticky ví, jak se cítím. Zjistila jsem, že tato představa je nerealistická. Dnes se snažím vyjadřovat své myšlenky a pocity jasně.“

Pamatujte na to, že při rozhovoru o problému není vaším cílem zvítězit v bitvě nebo porazit nepřítele, ale pouze sdělit, co si myslíte. Má-li to splnit svůj účel, vysvětlete, co je podle vašeho názoru problémem, potom řekněte, kdy problém nastává, a pak vysvětlete, jak to na vás působí. Například pokud manželku mrzí, že její muž je nepořádný, mohla by uctivě říct: „Když přijdeš domů z práce [tedy kdy problém nastává] a necháš oblečení ležet na zemi [co je problémem], mám pocit, že si nevážíš toho, jak se starám o domácnost [vysvětlení, jak to na vás působí].“ Pak může taktně naznačit, jak by se to podle jejího názoru dalo řešit.

VYZKOUŠEJTE: Než budete se svým partnerem mluvit, poznamenejte si, v čem podle vašeho názoru problém tkví a jak byste ho chtěli řešit. Pomůže vám to ujasnit si, co mu chcete říct.

3. Naslouchejte svému partnerovi a berte v úvahu jeho pocity.

Učedník Jakub napsal, že každý křesťan by měl být „rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě“. (Jakub 1:19) Máloco v manželství vyvolává takovou rozmrzelost jako to, když máte dojem, že váš manželský partner nechápe, co si myslíte o nějakém problému. Buďte tedy rozhodnuti, že takový dojem ve svém manželském partnerovi nechcete nikdy vyvolat. (Matouš 7:12)

Wolfgang, který je ženatý už 35 let, říká: „Když mluvíme o problémech, cítím určité napětí, zejména pokud mám dojem, že manželka nechápe můj způsob uvažování.“ Dianna, která je vdaná 20 let, připouští: „Často si manželovi stěžuji, že když mluvíme o problémech, ve skutečnosti mi nenaslouchá.“ Jak můžete překonat tuto překážku?

Domnívat se, že víte, jak váš partner uvažuje nebo co pociťuje, by bylo opovážlivé. „Opovážlivostí člověk jen vyvolává zápas,“  říká Boží Slovo, „ale u těch, kdo se spolu radí, je moudrost.“ (Přísloví 13:10) Prokažte svému manželskému partnerovi úctu tím, že mu umožníte, aby vyjádřil svůj názor, aniž mu přitom budete skákat do řeči. Pak svými slovy zopakujte, co jste slyšeli. Tak se přesvědčíte, zda jste rozuměli dobře. Nedělejte to však sarkasticky ani útočně. Pokud jste něčemu nerozuměli správně, dovolte svému partnerovi, aby vás opravil. Nemluvte stále jen vy. V takovém rozhovoru mluvte střídavě, dokud se neshodnete, že oba rozumíte tomu, co si ten druhý o daném problému myslí a co cítí.

K tomu, abyste svému partnerovi pozorně naslouchali a uznali jeho názor, je ovšem třeba pokory a trpělivosti. Jestliže však svému manželskému druhovi projevíte úctu, bude pravděpodobnější, že on projeví úctu vám. (Matouš 7:2; Římanům 12:10)

VYZKOUŠEJTE: Když opakujete výrok svého partnera, jeho slova nepapouškujte. Snažte se s pochopením vyjádřit, co podle vašeho názoru řekl a co pociťuje. (1. Petra 3:8)

4. Shodněte se na řešení.

„Dva jsou lepší než jeden, protože mají dobrou odměnu za svou tvrdou práci. Vždyť kdyby snad jeden z nich upadl, druhý může svého společníka pozvednout.“ (Kazatel 4:9, 10) Pokud oba manželé nespolupracují a vzájemně se nepodporují, sotvakdy se manželské problémy vyřeší.

Je pravda, že vedením rodiny pověřil Jehova manžela. (1. Korinťanům 11:3; Efezanům 5:23) Ale vedení neznamená diktaturu. Moudrý manžel nebude činit rozhodnutí bez ohledu na názor své manželky. David, který je ženatý 20 let, říká: „Snažím se najít něco, na čem se s manželkou shodneme, a udělat rozhodnutí, které můžeme podporovat oba.“ Tanya, která je nyní vdaná 7 let, říká: „Nejde o to, kdo má pravdu. Někdy jen máme na řešení problémů různé názory. Zjistila jsem, že klíčem k úspěchu je pružnost a rozumnost.“

VYZKOUŠEJTE: Snažte se vytvořit atmosféru spolupráce tím, že si oba poznamenáte co nejvíce způsobů, jak by se váš problém dal řešit. Když vás už nic nenapadne, seznam projděte a rozhodněte se uskutečnit to řešení, na kterém se shodnete. Potom si stanovte určitou dobu v blízké budoucnosti, kdy zkontrolujete, zda jste řešení uplatnili a jak dalece bylo úspěšné.

Táhněte za jeden provaz

Ježíš přirovnal manželství ke jhu. (Matouš 19:6) Jho byla dřevěná tyč spojující dvě zvířata, která měla společně vykonávat určitou práci. Jestliže zvířata nespolupracovala, mnoho užitečného neudělala a jho jim odíralo krk. Jestliže spolupracovala, mohla táhnout těžký náklad nebo orat na poli.

Podobné to je, když manžel a manželka nespolupracují jako tým — manželské jho je pak dře. Jestliže se naproti tomu naučí „táhnout za jeden provaz“, mohou vyřešit téměř každý problém a vykonat mnoho dobrého. Jeden muž, který se jmenuje Kalala a je již dlouho šťastně ženatý, to všechno shrnuje slovy: „Už 25 let se nám s manželkou daří vzniklé problémy řešit tak, že spolu mluvíme upřímně, vžíváme se do situace toho druhého, modlíme se k Jehovovi o pomoc a uplatňujeme biblické zásady.“ Můžete to dělat také tak?

K ZAMYŠLENÍ

  •  Který problém bychom měli jako manželé prohovořit co nejdříve?
  • Jak se mohu přesvědčit, zda chápu, co si můj partner o tomto problému opravdu myslí?
  • Jaké problémy možná vyvolávám, jestliže vždycky trvám na tom, aby bylo po mém?

^ 17. odst. Některá jména byla změněna.