Právník zkoumá náboženství svědků Jehovových

„O SVĚDCÍCH JEHOVOVÝCH jsem toho věděl velmi málo,“ říká právník Les Civin, ředitel jedné advokátní kanceláře v Jižní Africe. Proč začal zkoumat to, čemu svědkové věří? A jaký obrázek si o jejich naukách udělal? Přečtěte si, co o tom řekl v rozhovoru pro časopis Probuďte se!

Z jakého náboženského prostředí pocházíte?

Vyrůstal jsem v židovské rodině. Moje manželka Carol, kterou jsem si vzal začátkem 70. let, však byla anglikánka. Náboženství ji nezajímalo a v té době na náš život nemělo v podstatě žádný vliv. Když ale bylo našemu synu Andrewovi osm let, manželka začala mít pocit, že bychom ho měli alespoň trochu vést k víře. Jeden rabín mi řekl, že pokud Carol konvertuje k judaismu, Andrew se automaticky stane židem a ve věku třinácti let bude moci podstoupit náboženský obřad bar micva, při němž jsou chlapci přijímáni mezi dospělé. A tak jsme začali chodit do synagogy na každotýdenní kurz pro konvertity.

Jak jste se seznámil se svědky Jehovovými?

Vždy když k nám svědkové přišli, rychle jsem je odbyl se slovy: „Jsem žid a neuznávám Nový zákon.“ Jednou se Carol zmínila, že její kamarádka patří ke svědkům a že velmi dobře zná Bibli. Navrhla, abychom se o Bibli začali víc zajímat. Neochotně jsem tedy souhlasil, že budeme se svědky studovat.

Jak jste k biblickému studiu přistupoval?

Byl jsem dost arogantní. Díky kurzu v synagoze pro mě znovu začaly být důležité židovské duchovní hodnoty a utvrdil jsem se v přesvědčení, že jsem členem vyvoleného národa. Myslel jsem si: Co mě asi tak tihle lidé můžou naučit? Svědkovi, který k nám přišel, jsem při prvním rozhovoru řekl: „Narodil jsem se jako žid, objevil jsem v sobě svou víru a jako žid také zemřu. Nic z toho, co mi povíte, mě nepřesvědčí, abych své vyznání změnil.“ Svědek mi dal vlídně najevo, že můj postoj respektuje. Každé pondělí a pátek večer jsme tedy chodili do židovského kurzu pro konvertity a v neděli dopoledne (pokud jsem se tomu nemohl vyhnout) jsme studovali se svědky. Na rozdíl od hodin v synagoze bylo studium s nimi bezplatné.

Používal jsem při něm svoji židovskou Bibli, protože jsem si myslel, že svědkové mají překlad, který přizpůsobili svým názorům.  Překvapilo mě ale, jak se obě Bible shodují. O to víc jsem se snažil dokázat, že svědkové nevědí, o čem mluví.

Po několika návštěvách synagogy mi Carol řekla, že rabín, který kurz vede, podle ní nezná Bibli dostatečně. Pověděla mi, že už na jeho hodiny chodit nebude a že se nezřekne Krista. Zdrtilo mě to natolik, že jsem uvažoval o rozvodu. Když však počáteční šok vyprchal, rozhodl jsem se pro jiné řešení — využít svých zkušeností právníka a dokázat Carol, že se ta „sekta pomatenců“ mýlí.

Povedlo se vám to?

Od jednoho rabína jsem dostal knihu, která měla dokázat, že mesiášská proroctví se nesplnila na Ježíšovi. Společně s Carol jsme ji studovali 18 měsíců. Také jsme se dále týden co týden scházeli se svědky. Ale s každým biblickým proroctvím, které jsme na základě rabínovy knihy prozkoumali, narůstalo mé znepokojení. Navzdory uvedeným argumentům totiž mesiášská proroctví shodně poukazovala na jednu osobu — Ježíše Krista. Rozhodující chvíle přišla, když jsme zkoumali proroctví v Danielovi 9:24–27, kde je předpovězeno, že Mesiáš se objeví v roce 29 n. l. * Svědek vytáhl meziřádkový překlad Bible v hebrejštině, kde byl pod každým slovem uveden odpovídající výraz v angličtině. Nejdřív jsem zkontroloval znění textu a ověřil správnost chronologie a pak jsem řekl: „No dobrá, proroctví poukazuje na rok 29 n. l. A co má být?“

„To je rok, kdy byl Ježíš pokřtěn,“ řekl svědek.

Ohromilo mě to. Také na mě silně zapůsobilo, jak jsou biblická proroctví přesná a jak dobře do sebe zapadají.

Jak na vaši změnu názorů reagovali přátelé?

Někteří z nich si o mě a manželku dělali velké starosti. Dokonce slíbili, že nás seznámí s lidmi, kteří nám mohou dokázat, že nám svědkové Jehovovi vymývají mozek. Naše přesvědčení ale bylo založeno na důkladném výzkumu a logických argumentech, takže o nějakém vymývání mozku nemohla být řeč.

Proč jste se rozhodl stát se svědkem?

S Carol, která už tehdy svědkem byla, jsem občas navštívil shromáždění v sále Království. * Zapůsobilo na mě, jak jsou svědkové přátelští a jakou lásku si navzájem projevují, i když mají různou barvu pleti. To jsem ve svém náboženství neviděl. Studoval jsem ještě další tři roky a pak jsem se dal pokřtít.

Jak své rozhodnutí zpětně hodnotíte?

Jsem hrdý na to, že jsem svědek Jehovův. Když si ale vzpomenu, jak jsem se pravdě z Bible bránil, říkám si, že si to duchovní bohatství, které mi Jehova dal, snad ani nezasloužím. Svého rozhodnutí nebudu nikdy litovat.

Co konkrétně vám přináší radost?

Je toho hodně. Jsem například velmi rád, že mohu v našem sboru sloužit jako starší neboli duchovní pastýř a učitel. Také vypomáhám právnímu oddělení odbočky svědků Jehovových v Jižní Africe. Za největší požehnání ale považuji to, že znám Jehovu a jeho Syna a rozumím skutečnému významu dnešní doby a dramatických událostí, které otřásají světem.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 11]

Silně [na mě] zapůsobilo, jak jsou biblická proroctví přesná a jak dobře do sebe zapadají.