Amate — Mexický papyrus

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V MEXIKU

OBYVATELÉ Mexika mají bohatou a velmi zajímavou historii. K cenným kulturním památkám, které se podařilo uchovat z dávných dob, patří testimonios — rukopisy neboli kodexy, jež byly psány obrázkovým písmem. Díky těmto kodexům je možné dozvědět se o historii, vědě, náboženství, chronologii i o každodenním životě vyspělých civilizací Mezoameriky, ke kterým patřili Aztékové a Mayové. Velmi schopní tlacuilos neboli písaři zaznamenali dějiny těchto národů na různé druhy materiálu.

Některé kodexy byly vyrobeny z pruhů látky, jeleních kůží nebo papíru z vláken agáve. Hlavním materiálem, na který se psalo, však byl amate. Tento výraz je odvozen od slova amatl, které pochází z jazyka nahuatl a znamená papír. Amate se získává z kůry fíkovníků, stromů z čeledi morušovitých. Dílo Enciclopedia  de México uvádí, že „mnoho druhů z čeledi Ficus se od sebe dá rozeznat jen těžko a je třeba důkladně prozkoumat kmen, listy, květy a plody“. Je tedy zřejmé, že zdrojem amate může být několik druhů fíkovníků.

Výroba amate

V 16. století se španělští dobyvatelé snažili výrobu amate zastavit. Proč? Domnívali se, že úzce souvisela s předkolumbovskými náboženskými rituály, které katolická církev zakázala. Španělský mnich Diego Durán ve svém díle Historia de las Indias de Nueva España e Islas de la Tierra Firme (Dějiny novošpanělských Indií a ostrovů Terra Firma) poukázal na to, že domorodci „sestavili velmi obsáhlé dějiny svých předků. Ty by nám mnohé osvětlily, nebýti horlivosti ignorantské, kteráž je pro nás zničila. Byli zde totiž někteří ignoranti, kteří myslíce, že jsou to modly, je spálili, ač to vlastně byly dějiny hodné pamatování.“

Tyto pokusy o vymýcení výroby papíru amate však nakonec naštěstí selhaly, a tak se tato tradice uchovala až do dnešní doby. V horách v severní části státu Puebla se amate vyrábí například v San Pablitu u městečka Pahuatlán. V časopise Arqueología Mexicana (Mexická archeologie) je uveden výrok Francisca Hernándeze, který byl lékařem krále Filipa II. Tento lékař popsal pracovní postup takto: „Výrobci papíru osekají pouze silné větve, ale mladé výhonky ponechají. Větve pak přes noc dají změknout do okolních řek a potoků. Příštího dne kůru z větví oloupou a vnější kůru od vnitřní oddělí, přičemž jen tu vnitřní si ponechají.“ Pruhy očištěné kůry pak rozprostírali na rovném podkladu a vytloukali je kamennými kladivy.

Dnes se pruhy kůry vaří ve velkých kotlích, do nichž se přidává popel a vápno, aby kůra změkla a současně byla zbavena určitých látek. Tento proces trvá až šest hodin. Potom se pruhy kůry propláchnou a nechají se ležet ve vodě. Řemeslníci je pak kladou na dřevěnou podložku a spletou z nich jakousi rohož. Kamenným kladivem do ní tlučou pravidelnými údery, až k sobě jednotlivé pruhy kůry přilnou a vytvoří arch papíru. Posledním krokem je, že se okraje papíru zahnou dovnitř, a tím se zpevní. Arch se potom nechá na slunci vyschnout.

Amate mívá různé barvy. Tradiční je hnědý, ale může být i bílý, slonovinový, s hnědými a bílými skvrnami, nebo dokonce žlutý, modrý, růžový a zelený.

Moderní použití

Z amate se v Mexiku dělají krásné výrobky. Používá se například k malování. Některé obrazy sice mají náboženský význam, ale jiné znázorňují různá stylizovaná zvířata a také výjevy ze slavností a dalších šťastných okamžiků ze života Mexičanů. Kromě toho se z amate dělají i pohlednice, záložky do knih a jiné předměty. Takové výrobky okouzlují nejen místní obyvatele, ale i cizince, kteří si pak tyto upomínkové předměty kupují. Toto umění, jímž tradiční výroba amate rozhodně je, se rozšířilo i za hranice Mexika, protože výrobky z papíru amate se vyvážejí do mnoha částí světa. Dělají se i repliky starověkých kodexů. Pro Španěly to jistě muselo být zajímavé, když se s tímto uměním poprvé setkali. Diego Durán, dominikánský mnich, o němž jsme se již zmínili, uvedl, že domorodci „mají vše zapsáno a nakresleno v knihách a na dlouhých kusech papíru, včetně výpočtů let, měsíců a dní, kdy k tomu došlo. Jejich zákony a výnosy, soupisy atd. byly zaznamenány těmito kresbami, vše řádně a s pečlivostí.“

Je dobře, že se mexické kulturní dědictví v podobě tradiční výroby amate dochovalo až dodnes. Stejně jako dávní tlacuilos neboli písaři, i dnešní prostí výrobci tohoto papíru obdivují jeho krásu. Amate může být právem označen za mexický papyrus.

[Obrázek na straně 26]

Vytloukání pruhů kůry