Přejít k článku

Přejít na obsah

Ve víru emocí

Ve víru emocí

 Ve víru emocí

„KDYŽ mi bylo řečeno, že mám životu nebezpečnou nemoc, snažil jsem se obavy potlačit,“ vzpomíná jeden starší muž, „ale pocit nejistoty mě vyčerpával.“ Jeho slova poukazují na skutečnost, že nemoc způsobí nejen problémy tělesné, ale i emocionální. Přesto však existují lidé, kteří se s tím dokázali úspěšně vyrovnat. Mnozí z nich by vás rádi ujistili, že existují způsoby, jak chronickou chorobu dobře zvládnout. Než se ale začneme věnovat tomu, co můžete dělat, nejdříve se blíže podívejme na některé emoce, s nimiž se na začátku můžete setkat.

Neochota uvěřit, popření a deprese

Emoce, které prožíváte vy, se mohou značně lišit od pocitů jiných lidí. Nicméně odborníci v otázkách zdraví i sami nemocní si všimli, že lidé, které zasáhla zdravotní krize, často prožívají řadu podobných emocí. Po počátečním šoku, kdy člověk nechce uvěřit tomu, co se stalo, může následovat popření: ‚To nemůže být pravda.‘ ‚To musí být nějaká chyba.‘ ‚Možná spletli laboratorní výsledky.‘ Jedna žena popisovala svou reakci, když se dozvěděla, že má rakovinu: „Máte pocit, jako byste si přetáhli peřinu přes hlavu a doufáte, že když znovu vykouknete, všechno to bude pryč.“

Jak ale začíná být realita zřejmá, nastoupí místo popření deprese — jako mrak blížící se záhuby vás pohltí pocit sklíčenosti. Mohou vás napadat takovéto otázky: ‚Jak dlouho budu žít?‘ ‚Jsem odsouzen prožít zbytek života v bolesti?‘ Možná si přejete, abyste se mohli vrátit do doby, než byla stanovena diagnóza, ale to nejde. Brzy možná zjistíte, že vás zaplavila další vlna bolestivých a silných emocí. Jaké emoce to jsou?

Nejistota, úzkost a strach

Těžká nemoc vnese do vašeho života silnou nejistotu a úzkost. „Vzhledem k tomu, že mou situaci nelze předvídat, je život někdy velmi skličující,“ říká muž s Parkinsonovou chorobou. „Musím každý den čekat, co ten den přinese.“ Nemoc vás může také děsit. Jestliže přijde bez předchozího varování, můžete pociťovat zdrcující strach. Jestliže je však diagnóza vaší nemoci stanovena až potom, co jste si mnoho let dělali obavy kvůli příznakům, jež byly špatně diagnostikovány, může být strach ještě záludnější. Zpočátku asi budete mít pocit určité úlevy, že vám lidé konečně uvěří, že opravdu jste nemocní a nevymýšlíte si to. Po této úlevě si však záhy můžete s hrůzou uvědomit, co diagnóza vlastně znamená.

Zneklidňovat vás také může strach, že ztratíte vládu nad svým životem. Myšlenka, že budete čím dál více závislí na jiných  lidech, vás bude obzvlášť tísnit, pokud si ceníte určité míry nezávislosti. Možná se obáváte, že nemoc začne ovládat váš život a bude vám diktovat každý pohyb.

Hněv, hanba a osamělost

Vědomí, že čím dál víc ztrácíte kontrolu nad svým životem, ve vás může vyvolávat také hněv. Možná se ptáte: ‚Proč zrovna já? Co jsem udělal, že mě to postihlo?‘ Takový zásah do vašeho zdraví se vám zdá být nespravedlivý a nesmyslný. Může vás také zachvátit hanba a zoufalství. Jeden ochrnutý muž vzpomíná: „Hrozně jsem se styděl, že to vše se mi stalo v důsledku jedné hloupé nehody!“

Také na vás může dolehnout izolace. Fyzická izolace snadno vede k izolaci společenské. Pokud kvůli své nemoci nemůžete vycházet ven, pak se možná již nemůžete stýkat se svými starými přáteli. Avšak po kontaktu s lidmi toužíte více než kdykoli předtím. Po počátečním náporu návštěv a telefonických rozhovorů přichází a volá stále méně lidí.

Je bolestné pozorovat, jak se přátelé odtahují, a vy možná budete na tento bolestný zážitek reagovat tím, že se stáhnete do sebe. Je pochopitelné, že možná budete potřebovat nějaký čas být sami, než se opět setkáte s jinými lidmi. Jestliže se ale v tuto chvíli od ostatních lidí ještě více odtáhnete, propadnete se ze společenské izolace (kdy vás lidé nenavštěvují) do citové izolace (kdy vy sami nechcete, aby vás navštěvovali). V obou případech budete asi zápasit se silnými pocity osamělosti. * Někdy si možná budete říkat, zda přečkáte další den.

Učit se od druhých

Existuje však naděje. Pokud jste se nedávno dostali do zdravotní krize, můžete podniknout určité praktické kroky, které vám pomohou znovu získat jistou míru vlády nad životem.

Je pravda, že ať je váš zdravotní problém jakýkoli, tato série článků jej nevyřeší. Uvedené informace vám však mohou pomoci, abyste našli způsob, jak se s tím vyrovnat. Jedna žena, která má rakovinu, shrnula duševní pochody, kterými prošla: „Po popření se dostavil hněv a potom hledání východiska.“ I vy jej můžete hledat tím, že se obrátíte na lidi, kteří prodělali totéž, a že se od nich naučíte, jak lze využít těch možností, které máte.

[Poznámka pod čarou]

^ 12. odst. Tyto střídající se emoce samozřejmě mnozí lidé pociťují v různé míře a v různém pořadí.

[Praporek na straně 5]

Možná se ptáte: ‚Proč zrovna já? Co jsem udělal, že mě to postihlo?‘