6. studie

‚Věnuj se veřejnému čtení‘

1, 2. Kdy máme příležitost k veřejnému předčítání?

¹ Apoštol Pavel nabádal Timotea: „Věnuj se dále veřejnému čtení.“ Potom ho poučil, aby tomuto a jiným dodatečným způsobilostem, které jsou nutné pro službu, vyučoval své křesťanské spoluslužebníky. (1. Tim. 4:13) Tato inspirovaná rada je rovněž vhodná pro každého z dnešních Božích služebníků a uděláme dobře, když jí budeme dbát.

² Veřejné čtení se od teokratického služebníka často požaduje. Při studiu Strážné věže a při sborovém studiu knihy je zapotřebí číst texty z Bible a odstavce. Také během služebního shromáždění a školy teokratické služby, stejně jako v kazatelské službě, čteme texty z Bible. Pro všechny, kdo naslouchají, i pro služebníka, který čte, je užitečné, aby se stal dobrým veřejným předčitatelem.

3. Proč je příprava důležitá?

 ³ Veřejné předčítání je čtení nahlas k užitku jiných. Bude to ale posluchačům skutečně k prospěchu, jestliže předčitatel klopýtá o slova, nespojuje slova do logických celků a klade důraz na nesprávné místo, takže mate myšlenky? Jakou pozornost vzbudí, jestliže mu chybí nadšení a čtení je monotónní? Dobře číst skupině lidí vyžaduje přípravu. Bylo by dobré, abychom si pro svůj úkol, třeba pro čtení při sborovém studiu knihy, nikdy neopomenuli látku důkladně předem pročíst. Jinak posluchači nezískají plný možný užitek, a dokonce mohou od čtenáře pochytit špatnou výslovnost slov. Ano, každý služebník by se měl věnovat veřejnému předčítání. — Hab. 2:2.

4, 5. Jaké vlastnosti je třeba k tomu, aby veřejné předčítání posluchače povzbudilo a bylo snadno srozumitelné?

⁴ Potřebné vlastnosti. Když čteš, dělej to s nadšením. Svému přednesu dodej vřelosti tím, že budeš zrcadlit city, které popisují čtená slova. Vyhneš se tak chladnému přednesu bez života. Dbej na to, abys nesnížil sílu hlasu natolik, že by tvým posluchačům unikaly důležité úseky. Síla tvého hlasu musí být taková, abys byl slyšet do všech částí místnosti, ve které mluvíš, aby nikdo nemusel napínat uši k zachycení třeba jen jediného slova.

⁵ Je nezbytné, abys každé slovo vyslovil jasně, bez polykání koncovek, nebo abys nedrmolil slova, takže by jim nebylo rozumět. Na druhé straně by nebylo dobré, abys přesnost přeháněl, a aby tak tvé podání odvádělo pozornost od poselství. Čtení se správným vyslovováním znamená, že posluchač nikdy nemusí zapochybovat o tom, která slova čteš. Nezřetelnost je často důsledkem toho, že čtenářův hlas není namířen směrem k posluchačům, a proto by sis měl navyknout číst se zdviženou hlavou. Otvírej ústa, aby zvuk vycházel bez překážek.

6. Jak správně umístit důraz a jak důrazu napomáhají přestávky?

⁶ Důležitý je správný důraz. Je klíčem k porozumění tomu, co čteš. Je dobře známé, že změněný důraz může posluchače vést ke zcela odlišnému pochopení významu. Někdy zvláštní zdůraznění vyžaduje jediné slovo, ale často je to skupina slov, celý větný celek, který má být zdůrazněn. Kladení důrazu určuje myšlenka, kterou předáváme, a ta je závislá nejen na zbytku věty, ale na celém dokazování. Správně umístěné přestávky jsou  neoddělitelnou součástí zdůraznění. Krátké přestávky napomáhají seskupit slova podle významu a upoutat pozornost ke klíčovým myšlenkám. Dlouhé přestávky naznačují dokončení hlavní části výkladu.

7. Jak docílit, aby předčítání vyznělo jako rozmluva?

⁷ Usiluješ-li o správné čtení, pak musíš pamatovat také na změnu výšky hlasu a tempa. Bez nich by byl proslov nevýrazný a bez přitažlivosti. Ale když jich vhodně využíváš, tvé vyjádření bude plné rozmanitosti, a tak tvé čtení bude znít mnohem přirozeněji, jako živá rozmluva.

8. Kdy může být vhodný čtený proslov?

⁸ Čtený projev. Jednou z důležitých příležitostí, které zahrnuje veřejné předčítání, je přednes čteného proslovu. Tento způsob projevu má své místo. Například Společnost může zařídit, aby čas od času všechny sbory Božího lidu v určité zemi vyslechly ve stejnou dobu stejné poučení. Čtené proslovy mají své místo i v programech na shromáždění, kde probíraná látka musí být předkládána přesně, neboť může být pokládána za směrodatnou a může být dále citována.

9, 10. Jakou hlavní obtíž musíme překonat při přednesu čteného proslovu; jak toho dosáhneme?

⁹ Největší obtíží, kterou je třeba překonat při čteném proslovu, je, aby proslov vyzněl tak, jako když slova a věty byly pospojovány hovorovým způsobem. Škála tónů však musí být značně rozšířena. Obvykle se stavba vět značně liší od tvé běžné mluvy, věty jsou asi delší a složitější. Snad i volba výrazů a rytmus řeči nejsou pro tebe zcela přirozené. Cítíš možná, že by ses přednesu zhostil lépe, kdybys látku podal svými vlastními slovy. Ale cvičení a zkušenost ti umožní, aby ses v proslovech z rukopisu značně zlepšil.

¹⁰ Předchozí příprava je klíčem k úspěchu. Chce to svůj čas, abychom se s textem důvěrně seznámili. Musíš několikrát látku pročíst, abys měl jasně v mysli hlavní myšlenky. Kdybys tam nalezl nějaká neznámá slova, vyhledej si je v dobrém slovníku a poznamenej si jejich výslovnost do rukopisu. Pak si cvič přednes proslovu nahlas, aby ses obeznámil se způsobem podání autora rukopisu. Někteří čtenáři shledali jako vhodné cvičit nahlas před zrcadlem, a to jim pomáhá zlepšit kontakt s posluchači, což je velmi důležité, když je projev přednášen v malé posluchárně.

11. Jaká znaménka v rukopisu nám pomáhají?

¹¹ Je užitečné hlasově podtrhnout slova, která chceš zdůraznit, a dát jim přízvuk. Někteří čtenáři si pomáhají  tím, že si ve své předloze rozdělí věty na jednotlivé části tenkou svislou čarou. Slova v obtížných nebo neobvyklých seskupeních, která musí být pronesena dohromady, je možno spojit vlnovkou, abys neudělal přestávku před koncem větného celku. Tím se vyhneš nepřirozenému dojmu a zmatení smyslu. Uvaž, zda by sis také neměl v předloze označit, kde by byly na místě delší přestávky. Přestávky mohou vzbudit očekávání, dodat důraz a poskytnout čas pro zažití látky. Mělo by ti být jasné, které myšlenky jsou v proslovu klíčové. Můžeš si je označit tak, abys mohl postupně směřovat k vyvrcholení a pak změnit rychlost mluvy.

12–15. Proč je předchozí příprava zvláště důležitá při čtení z Bible?

¹² Čtení Bible. Četba Bible je životně důležitá stejně pro mladé, jako pro staré. Často přicházíme do situací, kdy je potřebné hlasité předčítání z Bible. Čas od času nám může být přidělen takový úkol ve škole teokratické služby. A všichni čteme z Písma, když mluvíme k lidem v naší kazatelské službě. Čteme ale dobře? Vycvičili jsme se již tak, že neklopýtáme o slova, že zdůrazňujeme úseky, které podtrhují náš výklad, a že naše čtení zní přirozeně, hovorově?

¹³ Máme-li předčítat z Bible, nelze obejít přípravu. Uvaž, že je to čtení Božího slova, které obsahuje pasáže mimořádné krásy a procítěnosti, stejně jako přesné a logické úvahy. Měli bychom se vždy snažit předávat vše hodnotným způsobem k užitku posluchačů. Jestliže předem víme, že budeme číst něco z Bible, pečlivě se připravíme, abychom se vyhnuli zadrhování u neobvyklých slov, vět nebo způsobů vyjádření.

¹⁴ Připomeň si vzrušující událost, když se izraelští vystěhovalci vrátili a shromáždili se na veřejném prostranství před jeruzalémskou Vodní bránou, aby zaujatě sledovali slova svého Boha. Byli Levité, kteří předčítali, špatně, nedbale připraveni na svůj přednes? Zpráva odpovídá: „A stále nahlas četli z knihy, ze zákona pravého Boha, jenž byl objasňován a vkládal se do něho smysl; a stále poskytovali porozumění čteného.“ (Neh. 8:8) Tito předčitatelé měli hlubokou úctu před Nejvyšším, jehož slova předávali svým druhům v uctívání.

 ¹⁵ Ať již čteme hlasitě ke svému osobnímu prospěchu, v rodinném kruhu, v sále Království, nebo někomu u jeho prahu, mějme vždy za cíl věrně předat původní látku se všemi příslušnými emocemi a silou, která buduje víru. Hybná síla skrytá ve veřejném předčítání je podtržena v následujících slovech apoštola Jana: „Šťastný je ten, kdo nahlas čte, a ti, kteří slyší slova tohoto proroctví a kteří zachovávají to, co je v něm napsáno; vždyť ustanovený čas je blízko.“ — Zjev. 1:3.

[Studijní otázky]