Plíseň — Přítel i nepřítel

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠVÉDSKU

Některé plísně zachraňují život, jiné zabíjejí. Některé dodávají chuť sýrům a vínu, jiné působí v potravinách jako jed. Některé rostou na kládách, jiné jsou pohromou v koupelnách a knihovničkách. Plísně jsou vlastně všude. Jejich výtrusy možná dokonce vdechujete, když čtete tuto větu.

POKUD pochybujete o tom, že plísně jsou všude kolem nás, zkuste někde nechat krajíc chleba, klidně i v ledničce. Nebude trvat dlouho a objeví se na něm plísňový kožíšek.

Co jsou plísně?

Plísně patří do říše hub, která se může pochlubit tím, že zahrnuje více než 100 000 různých druhů. Jsou mezi nimi pravé plísně, dále houby, které sbíráme v lese, rostlinné rzi a také kvasinky. Jen asi o 100 druzích hub se ví, že u lidí a zvířat způsobují onemocnění. Mnoho dalších má nenahraditelnou úlohu v potravním řetězci — rozkládají mrtvou organickou hmotu a recyklují nezbytné látky, aby je mohly přijímat rostliny. Jiné houby vytvářejí s rostlinami symbiotické vztahy a pomáhají jim absorbovat z půdy živiny. A některé žijí jako paraziti.

Plíseň začíná svůj život jako mikroskopická spora unášená vzdušnými proudy. Pokud přistane na vhodném zdroji živin, který mimo jiné má i správnou teplotu a vlhkost, spora vyklíčí a vytvoří vláknité buňky označované jako hyfy. Kolonie hyf vypadá jako chmýřovitý vláknitý propletenec a nazývá se mycelium neboli podhoubí. To je plíseň, jak ji známe. Může však vypadat i jako špína nebo skvrna, což je typické pro plísně, které se tvoří ve spárách mezi kachličkami v koupelně.

Plísně jsou mistry v reprodukci. Na plísni druhu Rhizopus stolonifer, která se běžně objevuje například na chlebu, lze vidět drobounké černé tečky. Jsou to sporangie neboli buňky, v nichž se vytvářejí spory. V jediné sporangii jich může být až 50 000. Z každé spory mohou během několika dnů vzniknout stamiliony nových spor. A za vhodných podmínek může plíseň vyrůst nejen na kládě v lese, ale i na knize, botě či tapetě.

Jak se plísně živí? Na rozdíl od zvířat i lidí, kteří potravu napřed pozřou a pak stráví, to plísně často dělají naopak. Když jsou organické molekuly příliš velké nebo složité na to, aby je plíseň mohla pozřít, pomalu na ně vypustí trávicí enzymy. Ty rozloží molekuly na jednodušší jednotky, které pak plíseň dokáže vstřebat. A jelikož se plísně nemohou pohybovat, aby si dokázaly potravu najít, musí růst přímo na ní.

Plísně vytvářejí toxické látky zvané mykotoxiny, které mohou u lidí i zvířat vyvolat nežádoucí reakce.  Mykotoxiny se do těla dostávají dýchacími nebo trávicími cestami či kontaktem s pokožkou. Ne všechny plísně jsou však nebezpečné. Některé dokonce mohou být velmi prospěšné.

Přátelské plísně

V roce 1928 si profesor Alexander Fleming náhodou všiml antimikrobiálních vlastností zelené plísně, která byla později identifikována jako Penicillium notatum. Plíseň zabíjela bakterie, ale pro lidi a zvířata byla neškodná. Toto zjištění nakonec vedlo k objevu penicilinu, který byl označen za „největšího zachránce životů v moderní medicíně“. V roce 1945 Fleming a jeho spolupracovníci Howard Florey a Ernst Chain dostali za svůj objev Nobelovu cenu za medicínu. Od té doby jsou plísně zdrojem řady preparátů, které pomáhají například při léčbě krevních sraženin, migréně a Parkinsonově chorobě.

Plísně jsou také požitkem pro chuťové buňky. Dokladem toho jsou například sýry. Dánský modrý, Brie, Camembert, Gorgonzola, Roquefort a Stilton vděčí za svou charakteristickou chuť určitým druhům plísní z rodu Penicillium. Významnou roli hrají plísně i při výrobě sojové omáčky, piva a některých druhů salámů.

A totéž platí o víně. Když se ve správném čase sklidí ten správný druh hroznů, které jsou dostatečně porostlé plísní, je možné získat vynikající dezertní víno. Plíseň Botrytis cinerea, která patří mezi takzvané „ušlechtilé plísně“, žije z cukrů v hroznech a obohacuje jejich chuť. Ve vinném sklepě pak plíseň Cladosporium cellare během procesu zrání přispěje ke správné chuti vína. Mezi maďarskými vinaři se proto říká: ‚Kde je ušlechtilá plíseň, tam je dobré víno.‘

Když je plíseň nepřítelem

Nebezpečné vlastnosti určitých plísní jsou známy od nepaměti. V šestém století př. n. l. Asyřané používali jistý druh plísně zvaný paličkovice nachová (Claviceps purpurea) k tomu, aby otrávili studny svých nepřátel. Byla to vlastně starověká forma biologické války. Ve středověku byla tatáž plíseň, která se někdy objevuje na žitu, příčinou mnoha otrav. Projevovaly se křečemi, bolestivými pálivými pocity, gangrénami a halucinacemi. Této otravě se dnes říká ergotismus, ale dříve byla označována jako oheň svatého Antonína. Důvodem bylo to, že mnoho postižených se v naději na zázračné uzdravení vydávalo na pouť do kaple svatého Antonína ve Francii.

Nejsilnější karcinogenní (rakovinu působící) látkou je aflatoxin, což je toxin produkovaný plísněmi. V jedné asijské zemi je aflatoxin považován  za příčinu asi 20 000 úmrtí ročně. Tato smrtící látka je součástí moderních biologických zbraní.

V každodenním životě je však kontakt s běžnými plísněmi spíše nepříjemný než zdraví nebezpečný. „Většina plísní, i když cítíte jejich pach, není nebezpečná,“ říká bulletin UC Berkeley Wellness Letter. Nežádoucí reakci mohou obvykle zaznamenat lidé, kteří trpí například astmatem či jinými plicními problémy. Dále to jsou alergici, lidé přecitlivělí na chemikálie nebo ti, kdo mají oslabený imunitní systém. V nebezpečí jsou také lidé pracující v zemědělství, protože mohou být vystaveni velkému množství plísní. Citliví na plísně mohou být i starší lidé a děti.

Kalifornské ministerstvo zdravotnictví uveřejnilo, že plísně mohou způsobit následující obtíže: ‚dýchací problémy, jako je sípavý dech, obtíže při nadechování a pocit nedostatku vzduchu; ucpání nosu a dutin; podráždění očí (pálení, slzení nebo zčervenání); suchý kašel; podráždění sliznice v ústech a krku; vyrážky a podráždění kůže.‘

Plíseň v budovách

V některých zemích se běžně stává, že musí být zavřena škola nebo se lidé musí vystěhovat z domu či opustit kancelářskou budovu, aby mohla být provedena sanace a budova tak byla zbavena plísně. Počátkem roku 2002 muselo být nově otevřené Muzeum moderního umění ve Stockholmu znovu zavřeno kvůli plísni. Sanace stála přibližně 4 miliony eur. Jak je možné, že tento problém je stále častější?

Důvodem jsou dva základní faktory — stavební materiály a konstrukční řešení. V posledních desetiletích se ve stavebnictví začaly používat materiály, které snadněji plesniví. Příkladem je sádrokarton. Ten je zpravidla tvořen sádrovým jádrem, které je z obou stran opláštěné papírovým kartonem. Sádra přitom zadržuje vlhkost. Pokud je tedy tento materiál dlouhodobě vystaven vlhkosti, plísňové spory mohou vyklíčit, vyrůst a získávat živiny z papíru.

Do 70. let minulého století nebývaly domy ve Spojených státech ani v jiných zemích tak izolované a utěsněné jako v současnosti. Změny v konstrukčních řešeních byly výsledkem snahy o ekonomičtější využívání energie. Toho je možné dosáhnout tím, že se sníží tepelné ztráty a že se zabrání průvanu. Pokud se však za těchto okolností dostane do domu vlhkost, udrží se tam déle, což může vést k růstu plísní. Existuje nějaké řešení?

Nejlepší způsob, jak problémům s plísní zabránit nebo je alespoň snížit na minimum, je udržovat v domě minimální vlhkost a dbát na to, aby vše bylo čisté a suché. Pokud se někde začne vlhkost srážet, ihned dané místo vysušte a proveďte potřebné úpravy nebo opravy, aby k tomu nedocházelo. Udržujte například v čistotě a v pořádku střechu a okapy. Dbejte také na to, aby se terén svažoval od domu. Díky tomu se voda nebude shromažďovat u základů. Pokud máte klimatizaci, pravidelně vylévejte vodu z nádobky na kondenzát a dbejte na to, aby nádobka byla čistá a odvodní potrubí nebylo ucpané.

Jedna příručka říká: „Když budete mít pod kontrolou vlhkost, budete mít pod kontrolou i plíseň.“ Výše uvedené jednoduché kroky vám mohou pomoci, abyste se vy i vaše rodina nemuseli setkat s plísní jako s nepřítelem. V určitých ohledech se plíseň podobá ohni. Může být dobrým sluhou, ale zlým pánem. Záleží na tom, zda ji máme pod kontrolou. Je ale samozřejmé, že o plísních se toho musíme ještě mnoho dozvědět. Poznávat Boží úžasná stvořitelská díla však může být jen k našemu prospěchu.

[Rámeček a obrázek na straně 14 a 15]

PLÍSEŇ V BIBLICKÝCH DOBÁCH?

Bible mluví o ‚ráně malomocenství v domě‘. (3. Mojžíšova 14:34–48) Existuje názor, že za tento jev, označovaný také jako „zhoubné malomocenství“, by mohl nést odpovědnost nějaký druh plísně. Jisté to však není. Boží Zákon nicméně v tomto případě nařizoval, aby majitel domu odstranil napadené kameny, oškrábal veškerou vnitřní omítku v celém domě a všechen tento materiál vysypal vně města na „nečisté místo“. Pokud se rána vrátila, celý dům byl prohlášen za nečistý, musel být stržen a odstraněn. Podrobné pokyny, které k tomu Jehova dal, ukazují jeho hlubokou lásku k lidem a zájem o jejich tělesné blaho.

[Obrázek na straně 13]

Léky získávané z plísní zachraňují mnoho životů

[Obrázek na straně 15]

Sádrokarton a tapety mohou zadržovat vlhkost, která pak přispívá k růstu plísní