Záhadná  Cahokia

KDYŽ uvažujete o historických městech, které z nich vás napadne? Řím, Londýn nebo Paříž? A co takhle Cahokia? ‚Cahokia?‘ možná se zeptáte. Toto město leželo na řece Illinois, třináct kilometrů na východ od dnešního St. Louis v Missouri v USA. * Cahokia byla rozlehlá, plánovitě postavená a pět set let patřila k význačným městům amerických Indiánů. Když kolem roku 1150 n. l. dosáhla svého zenitu, byla větší než byl v té době Londýn nebo Řím.

Podle jednoho zdroje měla Cahokia rozlohu více než 13 kilometrů čtverečních a byla „nesporně největším prehistorickým městem na sever od Mexika“. (Encyclopedia of North American Indians) Navíc podél celé řeky Mississippi jsou pozůstatky hliněných mohyl, které jsou němou připomínkou toho, že zde kdysi byla vzkvétající civilizace. Městu St. Louis se dokonce přezdívalo Město mohyl, dokud nebylo rozsáhlou městskou výstavbou zlikvidováno dvacet šest mohyl na jeho území.

Chráněná památková oblast

Někteří američtí Indiáni pokládají Cahokii za místo, kde má původ mnoho indiánských kmenů. Kniha The Native Americans (Američtí Indiáni) uvádí, že „potomci stavitelů mohyl na Mississippi jsou Čikasavové, Seminolové a Čoktavové“. Podle jiného zdroje odtud pocházejí i Kríkové, Čerokíjové, Načézové a další.

V Cahokii bylo původně 120 hliněných mohyl. Nyní, po mnoha letech zemědělské činnosti a městské výstavby, zbylo v této oblasti pouze 80 mohyl. Šedesát osm jich leží na území dnešního naleziště o rozloze 890 hektarů.

Cahokia je od roku 1925 chráněnou památkovou oblastí státu Illinois. Toto místo velkou měrou přispělo k pochopení nejstarších dějin Severní Ameriky. A proto v roce 1982 Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu označila mohyly v Cahokii za součást světového přírodního a kulturního dědictví.

Proč právě zde?

Již začátkem 8. století n. l. žili na tomto území Indiáni pozdního období „kultury lesní oblasti“. Mohyly však zde byly postaveny až o 200 let později. Proč byla Cahokia postavena právě zde? Ze stejných důvodů, proč bylo nedaleko postaveno město St. Louis. Toto místo leží v blízkosti soutoku tří řek — Mississippi, Missouri a Illinois — v úrodné povodňové oblasti, kterou geologové označují jako American Bottom.

V těchto řekách i v jejich přítocích bylo množství ryb a žilo zde mnoho stěhovavých vodních ptáků. Okolní zalesněná krajina poskytovala nejen dříví, ale také lovnou zvěř. Hlavním zdrojem masa byl zejména jelenec běloocasý. Z blízké plošiny Ozark pocházely přírodní suroviny, jako například čedič, červený okr, galenit a granit. A v nedalekých prériích bujně rostly různé druhy vysokých trav. Místní obyvatelé, jichž bylo v době největšího rozkvětu možná 20 000 nebo i více, je používali ke stavbě domů a jiných konstrukcí. V této povodňové oblasti se dařilo mnoha různým plodinám včetně kukuřice, laskavce, tykve a slunečnice. Cahokijané mohli také sbírat pekanové ořechy a jiné plody ořechovce, ostružiny a divoké slívy. Řeky jim navíc poskytovaly možnost intenzivně obchodovat všemi směry. V Cahokii tak byly nalezeny mušle z Mexického zálivu, měď ze severoamerické oblasti Velkých jezer a slída z Appalačského pohoří.

Život a náboženství Cahokijanů

V cahokijském návštěvním centru je v životní velikosti zobrazena typická denní činnost v Cahokii, například stahování kůže z jelena a mletí kukuřice. Klíčovými prvky této civilizace byla znalost pěstování kukuřice a využívání dalších přírodních zdrojů.

Jeden archeolog popsal Cahokii jako „severoamerický Jeruzalém“, protože jak se zdá, náboženství pronikalo do všech oblastí života této společnosti. Jiný zdroj říká, že „Cahokia měla v době svého největšího rozkvětu (v letech 1000–1150 n. l.) vysoce centralizovanou  teokracii“. Z artefaktů, které zde byly nalezeny, je patrné, že pro Cahokijany byly náboženství a společnost neoddělitelně spjaty. Podle knihy Cahokia—City of the Sun (Cahokia — Město slunce) „jejich svět tvořily protichůdné síly — tma a světlo, řád a anarchie, dobro, jež bylo odměňováno, a zlo, jež bylo trestáno“.

Cahokijané věřili v posmrtný život. Mrtví byli často za nákladných rituálů pohřbíváni s velkými poctami, a to zvláště, když patřili k elitě. Některé mohyly sloužily jako hrobky a možná hrály podobnou roli jako pyramidy egyptských faraónů.

Prohlídka mohyl

Prohlédněme si mohyly blíže. Liší se sice velikostí i tvarem, ale všechny jsou z hlíny, která byla na místo stavby dopravována v koších. Odhaduje se, že tímto způsobem bylo přemístěno celkem asi 1,5 milionu metrů krychlových půdy.

Existují tři základní typy mohyl — lineární hřebenové mohyly, které mohly sloužit jako orientační body, i když některé z nich také obsahovaly hroby. Dále to byly kuželové mohyly, jež také mohly být používány jako pohřební místo, a plošinové mohyly, které měly na výšku  1 až 30 metrů, a tvořily základnu pro stavbu nějaké budovy. Na plošinové mohyle často stály chrámy, radní budovy nebo obydlí příslušníků elity.

Zastavme se nejprve u mohyly číslo 72, která byla postavena na třech menších pohřebních mohylách. Je asi 43 metrů dlouhá, 22 metrů široká a 2 metry vysoká. V porovnání s ostatními mohylami není příliš velká, ale obsahovala nepředstavitelné množství cenných artefaktů, jež nám poskytly o Cahokii určité informace. V mohyle je hrob nějakého muže. Soudě podle 20 000 náhrdelníků z mušlí od Mexického zálivu, které kolem něj ležely, se asi jednalo o nějakého význačného vůdce. Kromě toho zde byly pohřební dary, k nimž patřilo 800 hrotů šípů, dále 15 vyhloubených kamenů, které Indiáni používali ke hrám, velká hromada slídy a role měděného plechu. Navíc s ním bylo pohřbeno asi 300 dalších lidí — převážně mladých žen —  a v mnoha případech se pravděpodobně jednalo o lidské oběti.

Čím je výjimečná mohyla Mnich?

Nyní míříme na sever přes cahokijské hlavní náměstí k mohyle zvané Mnich, jež je pojmenována po trapistických mniších, kteří začátkem 19. století žili v její blízkosti a starali se o zahradu na ní. Je to největší mohyla v Cahokii. Má tvar seříznuté pyramidy se čtyřmi terasami v různých úrovních. Její stavba probíhala ve čtrnácti etapách a předpokládá se, že to bylo někdy v letech 900–1200 n. l. Základna mohyly má rozlohu přes 6 hektarů a je „větší než kterákoli pyramida v Egyptě nebo v Mexiku“. Vzhledem k tomu, že dosahuje výšky 30 metrů a je více než 300 metrů dlouhá, jedná se o největší předkolumbovskou hliněnou stavbu na západní polokouli. Na její jižní straně je dlouhá rampa, která vede k plochým terasám. Vykopávky ukazují, že na tuto rampu pravděpodobně vedly schody.

Obyčejní lidé nesměli po těchto schodech vyjít až nahoru. Na vrcholu mohyly stála velká budova — místo, kde bydlel vládce Cahokie, uctívaný náčelník, který byl nazýván Velké slunce. „Náčelník a jeho kněží se zde pravděpodobně věnovali náboženským rituálům a administrativním povinnostem, dohlíželi na své panství a přijímali posly z provincií,“ uvádí kniha Cahokia—City of the Sun. Z tohoto místa mohl náčelník také dobře pozorovat různé obecní budovy ležící dole, například radní budovy, sýpky, sklady potravin, parné lázně, márnice a obydlí lidu.

Náčelník také mohl sledovat palisádovou hradbu kolem středu města i četné bašty na ní. Tato tříkilometrová hradba byla třikrát přestavěna a pokaždé k tomu bylo zapotřebí 20 000 stromů. Někteří archeologové se domnívají, že sloužila jako určitá společenská bariéra. Pravděpodobně však byla postavena i pro obranu. Kdo ale byli nepřátelé Cahokijanů, zůstává záhadou.

Co se s Cahokijany stalo?

Je tu ještě další nerozluštěná záhada. V roce 1500 n. l. již byla Cahokia opuštěna. Co se stalo? Na to je mnoho teorií. Dosavadní vykopávky nenaznačují, že příčinou byla epidemie, nějaká invaze nebo přírodní katastrofa. Možná k tomu vedla kombinace těchto faktorů spolu s klimatickými změnami a odlesňováním, jež měly za následek sucho, hlad a sociální nepokoje.

Někteří vědci jsou přesvědčeni, že Cahokia mohla trpět mnoha sociálními problémy dnešních velkých měst — znečištěním, přelidněním, nedostatečným odstraňováním odpadu a možná i občanskými nepokoji. Vzhledem k tomu, že Cahokijané mezi námi již nejsou, aby nám popsali svůj způsob života, zůstávají mnohé z těchto záhad nevyřešeny.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázky na staně 14 a 15]

JAK CAHOKIA VZNIKLA?

O původu cahokijské civilizace existuje mnoho teorií a odborníci nejsou zajedno. Emeritní ředitel Newberryovy knihovny při Středisku pro studium historie amerických Indiánů Francis Jennings je přesvědčen, že počátkem cahokijské civilizace byl příchod kolonistů z Mezoameriky, kteří do údolí řeky Mississippi přinesli kukuřici a svou architekturu. Píše: „Kolonisté získali nad domorodými kmeny v údolí Mississippi jasnou obchodní převahu, a to v takovém rozsahu, že v podstatě vytvořili impérium. Z Mezoameriky si přinesli zvyk budovat seříznuté pyramidy a na jejich plošinách stavět chrámy a administrativní budovy.“

Jennings však připouští, že mnoho otázek zůstává nezodpovězeno. „O tom, zda do údolí Mississippi kolonisté z Mexika vůbec přišli, archeologové vedou spory, nejsou si v té věci jisti a nedokážou nabídnout nějaké spolehlivé řešení.“

George E. Stuart ve své knize Ancient Pioneers—The First Americans (Starověcí průkopníci — První Američané) uvádí, že některé typy keramiky a „plošinové mohyly pečlivě uspořádané kolem náměstí jsou pro mnoho archeologů a historiků umění“ dnes „dokladem jasného, i když možná nepřímého mezoamerického vlivu — stejně jako například místní odrůdy kukuřice a fazolí“. Určitá semena pochybností však zasel jeho výrok, že „na jihovýchodě nebyl nikdy nalezen ani jediný artefakt jednoznačně mezoamerického původu“. A tak to, kdo ovlivnil obyvatele Cahokie, zůstává záhadou. Byli to kolonisté z Mezoameriky? Čas a archeologické nálezy nám snad na to jednoho dne odpoví.

[Obrázky]

Hroty šípů a kameny z mohyly číslo 72

[Rámeček a obrázky na staně 16 a 17]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

CAHOKIJSKÉ ASTRONOMICKÉ STŘEDISKO

Dalším jedinečným rysem Cahokie je řada „dokonalých kruhů z rovnoměrně uspořádaných masivních kůlů, které byly kdysi zapuštěny v plošinách mohyl“. (Časopis National Geographic, vydání z prosince 1972) Začalo se jim říkat „woodhenges“, protože se podobají starověkému kamennému kalendáři ve Stonehenge v Anglii.

Jeden takový „woodhenge“ byl restaurován. Je to kruh o průměru 125 metrů, tvořený 48 kůly z červeného cedru, jež podle některých lidí sloužily jako sluneční observatoř. Kůly „odpovídaly dílkům kompasu a byly uspořádány tak, že čtyřicátý devátý kůl, který byl mimo obvod kruhu, umožňoval pozorovateli uvnitř kruhu, aby v roce 1000 n. l. při rovnodennosti a slunovratu sledoval východ slunce“.

Archeologové dokázali přesně stanovit účel pouze tří těchto kůlů. Jeden kůl označoval rovnodennost, neboli první jarní a podzimní den, kdy slunce vycházelo na stejném místě. Další dva kůly označovaly východ slunce při zimním a letním slunovratu. Účel dalších kůlů není dosud znám.

[Obrázek]

Woodhenge

[Podpisek]

Cahokia Mounds State Historic Site

[Obrázky]

Vítání vycházejícího slunce

Cahokijské tržiště

Běžné činnosti

[Podpisek]

Tři malby uprostřed: Cahokia Mounds State Historic Site/Michael Hampshire

[Obrázek]

Malířova představa, jak Cahokia vypadala kolem roku 1200 n. l. V době vrcholného rozkvětu mělo toto město přibližně 20 000 obyvatel

1. Mohyla Mnich

2. Hlavní náměstí

3. Mohyla Dvojčata

4. Palisádová hradba

[Podpisek]

Cahokia Mounds State Historic Site/William R. Iseminger

[Mapy na straně 14]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Zvětšená oblast

Illinois

Mississippi

Missouri

St. Louis

Cahokijské mohyly

[Podpisek]

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 15]

Cahokijská tabulka s ptačím mužem

[Obrázek na straně 17]

Lineární hřebenová mohyla

[Obrázek na straně 17]

Kuželová mohyla

[Obrázek na straně 17]

Plošinová mohyla

[Obrázky na straně 18]

Cahokijské výkladové středisko

Mohyla Mnich

[Podpisek]

Fotografie nahoře a dole: Cahokia Mounds State Historic Site

[Podpisek obrázku na straně 15]

Všechny fotografie: Cahokia Mounds State Historic Site