Přejít k článku

Přejít na obsah

„Někdy mám pocit, že se mi to jenom zdá“

„Někdy mám pocit, že se mi to jenom zdá“

„Někdy mám pocit, že se mi to jenom zdá“

Lourdes hledí z okna svého bytu na město a prsty si zakrývá chvějící se rty. Tato žena latinsko-amerického původu byla dvacet let obětí krutého jednání svého násilnického manžela Alfreda. Její manžel našel motivaci, aby se změnil. Pro Lourdes je však dosud těžké mluvit o tělesné a citové bolesti, kterou prožila.

„Začalo to již dva týdny po svatbě,“ říká Lourdes tichým hlasem. „Jednou mi vyrazil dva zuby. Jindy jsem uhnula a on vrazil pěstí do skříně. Ještě víc se mě ale dotýkalo to, jak mě označoval. Říkal mi, že jsem ‚bezcenný odpad‘ a zacházel se mnou, jako bych nebyla schopna samostatného myšlení. Chtěla jsem od něj odejít, ale copak jsem mohla — se třemi dětmi?“

Alfredo bere Lourdes jemně kolem ramen. „Mám v práci odpovědné postavení,“ říká. „Když jsem dostal předvolání k soudu a byl vydán ochranný příkaz, cítil jsem se ponížen. Snažil jsem se změnit, ale brzy jsem zase jednal stejně.“

Jak tedy došlo ke změně? „Žena v obchodě na rohu ulice je svědek Jehovův,“ vysvětluje Lourdes, která je nyní zřetelně uvolněnější. „Nabídla mi, že mi pomůže porozumět Bibli. Poznala jsem, že Jehova si žen váží. Začala jsem chodit na shromáždění svědků Jehovových, přestože to zpočátku Alfreda dohánělo k zuřivosti. Být s přáteli v sále Království, to bylo pro mě něco nového. Ohromilo mě zjištění, že mohu mít své vlastní náboženské názory, svobodně o nich mluvit, a dokonce o nich poučovat jiné lidi. Uvědomila jsem si, že Bůh si mě cení. To mi dodávalo odvahu.

Potom se stalo něco, na co nikdy nezapomenu. Alfredo stále ještě chodil každou neděli na katolickou mši a protestoval proti tomu, že se stýkám se svědky Jehovovými. Podívala jsem se mu přímo do očí a klidně, ale s jistotou jsem řekla: ‚Alfredo, mám jiný názor, než máš ty.‘ A on mě neuhodil. Zanedlouho potom jsem byla pokřtěna, a ačkoli od té doby uplynulo už pět let, již nikdy mě neuhodil.“

K největší změně však mělo teprve dojít. Alfredo vysvětluje: „Asi tři roky potom, co byla Lourdes pokřtěna, mě jeden kolega, který je svědkem Jehovovým, pozval k sobě domů a vysvětlil mi z Bible úžasné věci. Aniž bych o tom řekl manželce, začal jsem s ním studovat Bibli. Brzy jsem začal chodit s Lourdes na shromáždění. Vyslechl jsem zde mnoho přednášek, které se týkaly rodinného života, a často jsem se cítil zahanben.“

Na Alfreda silně zapůsobilo, když viděl, jak členové sboru včetně mužů vytírali po shromáždění podlahu. Když k nim přišel na návštěvu, viděl, že manželé svým manželkám pomáhají s mytím nádobí. Na těchto drobných příhodách Alfredo poznal, jak se projevuje skutečná láska.

Krátce nato byl Alfredo pokřtěn a dnes slouží se svou manželkou jako celodobý služebník. „Často mi pomáhá ustlat postele a po jídle mi pomáhá sklidit ze stolu nádobí,“ říká Lourdes. „Chválí mě za to, jak vařím a dává mi možnost vybrat si — například to, jakou hudbu bych chtěla poslouchat nebo co koupíme do domu. To by předtím Alfredo nikdy neudělal. Nedávno mi poprvé koupil květiny. Někdy mám pocit, že se mi to jenom zdá.“

[Obrázek na straně 10]

„Uvědomila jsem si, že Bůh si mě cení. To mi dodávalo odvahu“

[Obrázek na straně 10]

Viděl, že manželé svým manželkám pomáhají s mytím nádobí

[Obrázek na straně 10]

Na Alfreda silně zapůsobilo, když viděl, jak členové sboru včetně mužů vytírali po shromáždění podlahu

[Obrázek na straně 10]

„Nedávno mi poprvé koupil květiny“