V září 2025 to bylo přesně 50 let od chvíle, kdy svědkové Jehovovi v Nové Kaledonii získali zákonné uznání. Po dvou neúspěšných pokusech se to 19. září 1975 konečně povedlo.

Dobrá zpráva se na tohle souostroví poprvé dostala před víc než 90 lety. Ve 30. letech minulého století tudy proplouvala malá skupina bratrů a sester, kteří rozšiřovali biblické publikace. O 20 let později se tam přestěhovaly desítky svědků z Austrálie. Když začali kázat, našli spoustu lidí, kteří se o Bibli chtěli dozvědět víc. V srpnu 1956 vznikl ve městě Nouméa první sbor.

Jenže v roce 1959 vláda nečekaně přestala prodlužovat víza lidem ze zahraničí a tak australské bratry a sestry donutila vrátit se domů. Další rok zakázala všechny naše publikace. Bratr John Hubler vzpomínal: „Místní bratři nám řekli, že kněží v kostelech oznámili, že teď, když jsou všichni ‚vůdci‘ svědků Jehovových pryč, se místní svědkové do církve brzo vrátí.“

„I když naši milí bratři z Austrálie museli odjet a v naší oblasti nás zůstalo jenom 15, dál jsme kázali,“ řekl bratr Jean-Pierre Francine, jeden z prvních, kdo se dali v Nové Kaledonii pokřtít. „Zákaz našich publikací nás mohl připravit o nadšení, ale to se nestalo. Jehova nás podporoval. Ve službě jsme používali jenom Bibli a naše skupinka se začala zvětšovat.“

V listopadu 1962 vláda zrušila zákaz všech našich publikací kromě Strážné věže a Probuďte se! A nakonec povolila i tyhle dva časopisy. V září 1975 bratři a sestry získali zákonné uznání a o měsíc později tam přivítali první misionáře z Gileadu, Marca a Paulinu Fossetovy. V červnu 1976 vznikla ve městě Nouméa pobočka. A krátce nato se v tom samém městě postavil první sál Království svědků Jehovových.

Celých těch 50 let naši bratři a sestry v Nové Kaledonii bez přestání nadšeně kážou dobrou zprávu. Dneska slouží na území pobočky asi 2 700 zvěstovatelů. A máme velkou radost, že v roce 2024 se Památné slavnosti zúčastnilo skoro třikrát víc lidí – bylo jich 7 833.

Je krásné vidět, jak Jehova bratry a sestry v Nové Kaledonii podporuje. I 50 let potom, co získali zákonné uznání, „[touží] oznamovat dobrou zprávu“. (Římanům 1:15)