Přejít k článku

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

5. LEDNA 2016
NAMIBIE

Nejvyšší soud Namibie se zastal práv pacientů a náboženské svobody

Nejvyšší soud Namibie vynesl rozsudek, kterým se zastal práva pacienta určit si, co se bude dít s jeho tělem, a práva určit si léčbu. Soud také prohlásil za platný písemný dokument, který poskytovatele lékařské péče předem informuje, jaká má pacient přání ohledně léčby.

Komplikace po porodu

Případ, kterým se soud zabýval, se týkal Efigenie Sementeové, jedné ze svědků Jehovových. Když se připravovala na porod třetího dítěte, informovala lékaře, že kvůli svému náboženskému přesvědčení nechce přijmout transfuzi. Dala mu také dokument Plná moc a pokyny pro léčebnou péči. V něm dala jasně najevo, že odmítá krev, a určila svého manžela jako zmocněnce pro případ, že za sebe nebude schopná sama rozhodovat.

Dne 8. září 2012 se jí v pořádku narodila dcera. Efigenia Sementeová ale musela hned po porodu podstoupit operaci. Její manžel coby zmocněnec k tomu dal souhlas. Během operace ale vznikly komplikace a lékař chtěl podat transfuzi. Efigeniin manžel to odmítl, což bylo v souladu s jejím dokumentem pro léčebnou péči. Lékař tedy transfuzi nepodal, a operace přesto proběhla úspěšně. Efigenia však měla nízkou hladinu hemoglobinu.

Nařízení vyššího soudu

Zatímco se Efigenia zotavovala po operaci, její nejstarší bratr podal 13. září 2012 žádost k vyššímu soudu Namibie. Požadoval, aby byl ustanoven za jejího opatrovníka a mohl tak místo manžela určovat její léčbu. Ani jeden z manželů Sementeových nebyl o této žádosti informován. Soud uspořádal v jejich nepřítomnosti slyšení a ustanovil Efigeniina bratra za jejího opatrovníka. Ten ihned nařídil lékařskému personálu, aby jeho sestře i proti její vůli podali transfuzi. Ona ale trvala na tom, že ji nechce, a dokázala si to prosadit.

Když se Efigenia dozvěděla, že vyšší soud ustanovil bratra za jejího opatrovníka, ihned podala žádost, aby soud rozhodnutí zrušil. Jako důvod uvedla, že když bratr žádal o opatrovnictví, byla svéprávná. A když nařídil transfuzi, bylo to proti jejímu náboženskému přesvědčení a porušilo to její právo určit si, co se bude dít s jejím tělem. Soud ale žádost zamítl a schválil, že bratr bude dál jejím opatrovníkem.

Lékař tvrdil, že bez podání transfuze Efigenia zemře. Její stav se při bezkrevní léčbě naopak zlepšil, a tak byla 26. září 2012 z nemocnice propuštěna. Vyšší soud ale bratra ustanovil jejím opatrovníkem nastálo. Efigenia to považovala za porušení své osobní autonomie a základních lidských práv, a proto se odvolala k Nejvyššímu soudu Namibie.

„Tento proces se týká některých základních lidských práv, která jsou často předmětem soudních sporů. Jde o právo na osobní autonomii, právo na svobodu uctívání a právo nebýt diskriminován.“ (Nejvyšší soud Namibie)

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Dne 24. června 2015 se Nejvyšší soud Namibie zastal základních práv Efigenie a zrušil opatrovnictví jejího bratra. Označil za „naprosto nepřijatelný“ postup vyššího soudu, který neinformoval manžele Sementeovy o soudním jednání a v jejich nepřítomnosti ustanovil Efigeniina bratra za jejího opatrovníka.

Nejvyšší soud zdůraznil, že namibijská ústava garantuje osobní svobodu a lidskou důstojnost, což je základ autonomie každého pacienta. Soud prohlásil: „Podstata pacientovy autonomie vychází z toho, že každý člověk má základní právo určit si, co se bude dít s jeho tělem. ... Lékaři jsou povinni sdělit svým pacientům významná rizika a výhody léčby, kterou jim doporučují. Každý pacient se ale musí sám rozhodnout, jestli si danou léčbu zvolí.“

„Každý člověk má základní právo určit si, co se bude dít s jeho tělem.“ (Nejvyšší soud Namibie)

Nejvyšší soud se na závěr věnoval přezkoumání způsobilosti Efigenie Sementeové odmítnout transfuzi. Došel k závěru, že vyšší soud nepřikládal její plné moci dostatečnou důležitost. Prohlásil: „Dokument, ve kterém pacient vyjádřil konkrétní přání ohledně léčby a který podepsal v době, kdy si mohl vše rozmyslet a nebyl pod nátlakem, je jasným dokladem jeho vůle.“

Nejvyšší soud se také zabýval otázkou, jestli právo dítěte být vychováno svými rodiči může omezit právo rodičů zvolit si léčbu. Po prozkoumání mezinárodní soudní rozhodovací praxe došel k závěru, že „každý člověk má nedotknutelné právo určit si, co se bude dít s jeho vlastním tělem, ať už je rodič, nebo ne“.

Nejvyšší soud Namibie podpořil právo občanů určit si, co se stane s jejich tělem, a uznal pacientem sepsané pokyny pro léčebnou péči jako doklad toho, jaké má hodnoty a přání. Tím, že se Nejvyšší soud zastal práva na tělesnou nedotknutelnost a náboženskou svobodu, ochránil lidskou důstojnost a svobodu všech občanů Namibie.