Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

 31. KAPITOLA

„Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám“

„Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám“

1–3. (a) Co se dozvídáme o lidské povaze, když pozorujeme vztah mezi rodiči a jejich dítětem? (b) Jaký proces se přirozeně odehrává, když nám někdo projevuje lásku, a kterou důležitou otázku si můžeme položit?

RODIČE velmi těší, když se jejich miminko usmívá. Často se k děťátku skloní a s úsměvem na něho něžně žvatlají. Dychtivě čekají na odezvu. Netrvá dlouho a ta se dostaví — ve tváři dítěte se vytvoří dolíčky, a rtíky se roztáhnou do roztomilého úsměvu. Tento úsměv je svým způsobem odrazem náklonnosti a utvářející se lásky dítěte, která je vyvolána láskou rodičovskou.

2 Dětský úsměv nám připomíná důležitou skutečnost související s lidskou povahou. Naší přirozenou reakcí na lásku je láska. Tak jsme zkrátka byli utvořeni. (Žalm 22:9) Jak rosteme, naše schopnost reagovat na lásku dozrává. Snad si z dětství vybavíte, jak vám lásku projevovali rodiče, příbuzní nebo přátelé. Ve vašem srdci zakořenil vřelý cit, který dále rostl, až přinesl plody v podobě konkrétní odezvy — v projevech vaší lásky. Odvíjí se podobný proces i ve vašem vztahu k Jehovovi Bohu?

3 Bible říká: „Pokud jde o nás, my milujeme, protože on nejprve miloval nás.“ (1. Jana 4:19) V prvním až třetím oddílu této knihy jsme si připomněli, že Jehova Bůh láskyplně a k našemu prospěchu projevuje svou moc, smysl pro právo a moudrost. A ve čtvrtém oddílu jsme viděli, jakými pozoruhodnými způsoby Jehova projevuje svou lásku k lidstvu a k nám osobně. Nyní vzniká otázka. V určitém smyslu je to ta nejdůležitější otázka, jakou si můžeme položit: ‚Jak budu já reagovat na Jehovovu lásku?‘

 Co to znamená milovat Boha

4. V jakém smyslu jsou lidé v nevědomosti o tom, co to znamená milovat Boha?

4 Jehova, Původce lásky, velmi dobře ví, že láska má nesmírnou moc podněcovat druhé k projevování těch nejlepších vlastností. Proto ani přes trvalou vzpurnost nevěrného lidstva Jehova nepřestal důvěřovat tomu, že někteří lidé na jeho lásku zareagují příznivě. A miliony lidí již skutečně zareagovaly. Je ale smutné, že náboženství tohoto mravně zkaženého světa nechávají lidi v nevědomosti o tom, co to znamená milovat Boha. Nesčetné množství lidí prohlašuje, že Boha milují. Vypadá to ale, že tuto lásku považují pouze za cit, který stačí vyjádřit slovy. Láska k Bohu tak sice může začínat, podobně jako se láska dítěte k rodičům může nejprve projevit úsměvem, v případě zralých lidí však k lásce patří mnohem víc.

5. Jak Bible vysvětluje, co to znamená milovat Boha, a proč by se nám toto vysvětlení mělo líbit?

5 Jehova vysvětluje, co to znamená milovat ho. Ve svém Slově říká: „Láska k Bohu ... znamená, že zachováváme jeho přikázání.“ Lásku k Bohu je tedy potřeba projevovat skutky. Mnoha lidem se představa, že by měli někoho poslouchat, samozřejmě příliš nelíbí. Ale tentýž verš laskavě dodává: „[Boží] přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3) Jehovovy zákony a zásady jsme dostali proto, aby nám přinášely užitek, a ne aby nás utlačovaly. (Izajáš 48:17, 18) V Božím slově je mnoho zásad, které nám pomáhají přiblížit se k Jehovovi. Jak? Zamysleme se nad třemi rysy našeho vztahu k Bohu. Jedná se o komunikaci, uctívání a napodobování.

Komunikace s Jehovou

6–8. (a) Jak můžeme Jehovovi naslouchat? (b) Jak nám při čtení může Písmo ožít před očima?

6 Na začátku první kapitoly byla uvedena otázka: „Dokážete si představit, že byste rozmlouvali s Bohem?“ Viděli  jsme, že tato představa nepatří do oblasti fantazie. Mojžíš vlastně takovou rozmluvu zažil. A co my? Jehova nyní neposílá své anděly, aby s lidmi rozmlouvali. Má ale vynikající prostředky, díky nimž s námi dnes může komunikovat. Jak Jehovovi můžeme naslouchat?

7 „Celé Písmo je inspirováno Bohem“, a proto čteme-li jeho Slovo, Bibli, nasloucháme tím samotnému Jehovovi. (2. Timoteovi 3:16) Žalmista tedy Jehovovy služebníky vybízel, aby se tomuto čtení věnovali „dnem i nocí“. (Žalm 1:1, 2) To si ovšem od nás žádá značné úsilí. Ale veškeré takové úsilí stojí za to. Jak jsme viděli v 18. kapitole, Bible je jako drahocenný dopis od našeho nebeského Otce. Čtení tohoto dopisu by se nám tedy nemělo stát rutinou. Musíme číst Písmo tak, aby nám ožilo před očima. Jak toho dosáhneme?

8 Při čtení si představujte, jak se biblické události odehrály. Snažte se vidět postavy popisované v Bibli jako skutečné lidi. Uvažujte o prostředí, z něhož vycházeli, o jejich životních okolnostech a pohnutkách. Potom se nad přečtenou látkou do hloubky zamyslete a položte si otázky: ‚Co mě tato zpráva učí o Jehovovi? Které jeho vlastnosti se zde projevují? Kterou zásadu mě Jehova chce naučit a jak ji mohu uplatňovat ve svém životě?‘ Čtěte, rozjímejte a uplatňujte — budete-li to dělat, Boží slovo vám před očima ožije. (Žalm 77:12; Jakub 1:23–25)

9. Kdo je „věrný a rozvážný otrok“ a proč je důležité, abychom tomuto ‚otroku‘ pozorně naslouchali?

9 Jehova k nám také mluví prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘. Jak předpověděl Ježíš, malá skupina pomazaných křesťanských mužů dostala za úkol poskytovat v těchto problematických posledních dnech duchovní „pokrm v pravý čas“. (Matouš 24:45–47) Když čteme literaturu, která byla připravena, aby nám pomohla získat přesné poznání z Bible, a když navštěvujeme křesťanská shromáždění  a sjezdy, duchovně se od tohoto otroka sytíme. Vzhledem k tomu, že se jedná o otroka Kristova, je jen moudré, uplatňujeme-li Ježíšova slova: „Věnujte ... pozornost tomu, jak nasloucháte.“ (Lukáš 8:18) Nasloucháme pozorně, protože uznáváme, že věrný otrok je jedním z prostředků, pomocí nichž s námi Jehova komunikuje.

10–12. (a) Proč je modlitba nádherným darem od Jehovy? (b) Jak se můžeme modlit tak, aby to Jehovu těšilo, a proč si můžeme být jisti, že si našich modliteb váží?

10 Ale co naše komunikace s Bohem? Můžeme my mluvit s Jehovou? To je myšlenka, která vzbuzuje bázeň. Jakou naději na úspěch byste měli, kdybyste se pokusili zajít za nejmocnějším vládcem ve vaší zemi, abyste s ním probrali nějaké své osobní starosti? Někdy by se i v samotném takovém pokusu mohlo skrývat nebezpečí. V době Ester a Mordekaie hrozilo, že člověk, který bez pozvání vejde k perskému monarchovi, přijde o život. (Ester 4:10, 11) Nyní si představte, že předstoupíte před Svrchovaného Pána celého vesmíru, ve srovnání s nímž jsou i ti nejmocnější z lidí jen „jako luční kobylky“. (Izajáš 40:22) Měla by nám taková představa nahánět strach? To rozhodně ne.

11 Jehova opatřil jednoduchý a všem dostupný způsob, jak ho můžeme oslovit — modlitbu. I malé dítě, které má víru v Jehovu, se k němu může ve jménu Ježíše modlit. (Jan 14:6; Hebrejcům 11:6) Modlitba nám ale také umožňuje vyjádřit naše nejspletitější a nejvnitřnější myšlenky a pocity — i ty bolestné, pro které těžko hledáme slova. (Římanům 8:26) Snaha zapůsobit na Jehovu výmluvnou, květnatou řečí nebo předlouhou, mnohoslovnou modlitbou nevede k ničemu. (Matouš 6:7, 8) Jehova nás na druhou stranu nijak neomezuje v tom, jak dlouho nebo jak často k němu můžeme mluvit. Jeho Slovo nás dokonce vybízí, abychom se modlili „ustavičně“. (1. Tesaloničanům 5:17)

 12 Vzpomeňme si, že Jehova je označen jako ‚Ten, který slyší modlitbu‘. Naslouchá s opravdovou empatií. (Žalm 65:2) Je to snad tak, že modlitby svých věrných služebníků pouze toleruje? Ne, Jehova v nich dokonce nachází zalíbení. Ve svém Slově takové modlitby přirovnává ke kadidlu, při jehož pálení vystupuje vzhůru sladký, uklidňující kouř. (Žalm 141:2; Zjevení 5:8; 8:4) Není snad příjemné vědět, že podobně i naše upřímné modlitby vystupují ke Svrchovanému Panovníkovi a těší ho? Chcete-li se tedy k Jehovovi přiblížit, každý den se k němu často a pokorně modlete. Vylévejte mu své srdce; nic před ním neskrývejte. (Žalm 62:8) Svěřujte svému nebeskému Otci své starosti i radosti, předkládejte mu díky i chvály. Tak se pouto mezi vámi a Jehovou upevní.

Uctívání Jehovy

13, 14. Co to znamená Jehovu uctívat a proč je vhodné, že to děláme?

13 Když s Jehovou Bohem komunikujeme, není to stejné, jako když nasloucháme a mluvíme s přítelem nebo příbuzným. My tím Jehovu vlastně uctíváme, uznáváme jeho důstojnost a čest, které mu právem náleží. Pravé uctívání je celý náš život. Je to způsob, jak Jehovovi celou svou duší prokazujeme lásku a oddanost. Uctívání sjednocuje všechny Jehovovy věrné tvory, ať nebeské nebo pozemské. Apoštol Jan ve vidění slyšel, jak anděl přikázal: „Uctívejte Toho, který udělal nebe a zemi a moře a prameny vod.“ (Zjevení 14:7)

14 Proč bychom měli Jehovu uctívat? Uvažujme o vlastnostech, které jsme rozebrali, například o svatosti, moci, sebeovládání, smyslu pro právo, odvaze, milosrdenství, moudrosti, pokoře, lásce, soucitu, věrné oddanosti a dobrotě. Viděli jsme, že v případě všech žádoucích vlastností Jehova představuje naprostý vrchol, nejvyšší možnou úroveň. Když se snažíme pochopit celý soubor jeho vlastností, vidíme,  že Jehova je mnohem více než jen velkou, obdivuhodnou Osobností. Je nepřekonatelně nádherný, nesrovnatelně nás převyšuje. (Izajáš 55:9) Jehova je nepochybně naším právoplatným Svrchovaným Panovníkem a jistě si naše uctívání zaslouží. Jak bychom ale Jehovu měli uctívat?

15. Jak Jehovu můžeme uctívat „duchem a pravdou“ a jakou příležitost nám dávají křesťanská shromáždění?

15 Ježíš prohlásil: „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ (Jan 4:24) Máme-li Boha uctívat „duchem“, musíme jeho ducha mít a nechat se jím vést. Naše uctívání také musí být v souladu s pravdou, tedy s přesným poznáním získaným z Božího slova. Vzácnou příležitost uctívat Jehovu „duchem a pravdou“ máme při všech shromážděních s našimi spoluvěřícími. (Hebrejcům 10:24, 25) Když zpíváme chvály Jehovovi, společně  se k němu modlíme, nasloucháme rozborům z jeho Slova a také se jich aktivně účastníme, vyjadřujeme mu tak svým čistým uctíváním lásku.

Křesťanská shromáždění jsou radostnou příležitostí k uctívání Jehovy

16. Co je jedním z největších přikázání, které dostali praví křesťané, a proč cítíme nutnost podle něho jednat?

16 Jehovu uctíváme také tehdy, když o něm mluvíme s druhými a veřejně ho chválíme. (Hebrejcům 13:15) Vždyť kázat dobrou zprávu o Jehovově Království je jedno z největších přikázání, které praví křesťané dostali. (Matouš 24:14) Ochotně se jím řídíme, protože Jehovu milujeme. Když myslíme na to, jak „bůh tohoto systému věcí“, Satan Ďábel, „zaslepil mysl nevěřících“ a jaké zlomyslné lži o Jehovovi šíří, netoužíme snad sloužit jako svědkové pro našeho Boha, abychom tyto pomluvy vyvraceli? (2. Korinťanům 4:4; Izajáš 43:10–12) A když přemýšlíme o Jehovových úžasných vlastnostech, necítíme snad v sobě rostoucí touhu vyprávět o našem Bohu druhým? Skutečně neexistuje větší výsada než pomáhat bližním k tomu, aby našeho nebeského Otce poznali a stejně jako my si ho zamilovali.

17. Co uctívání Jehovy zahrnuje a proč Jehovu musíme uctívat v ryzosti?

17 Uctívání Jehovy však zahrnuje ještě mnohem více. Dotýká se každé oblasti našeho života. (Kolosanům 3:23) Jestliže Jehovu opravdu uznáváme jako svého Svrchovaného Pána, budeme se snažit konat jeho vůli ve všem — ve svém rodinném životě, v práci, při jednání s druhými a také v době volna. Budeme se snažit Jehovovi sloužit „s úplným srdcem“, s ryzostí. (1. Paralipomenon 28:9) Takové uctívání nenechává žádný prostor pro rozdělené srdce nebo pro dvojí život — pro pokrytecké jednání, při němž člověk předstírá, že Jehovovi slouží, a přitom se tajně dopouští vážných hříchů. Ryzost člověku nedovoluje, aby jednal pokrytecky, a díky lásce je pro něj takové jednání odporné.  Pomocí je také zbožná bázeň. Bible ukazuje, že mezi takovouto uctivostí a důvěrným vztahem k Jehovovi existuje určitá spojitost. (Žalm 25:14)

Napodobování Jehovy

18, 19. Proč je realistické myslet si, že i nedokonalí lidé mohou napodobovat Jehovu Boha?

18 Každý oddíl této knihy uzavírala kapitola o tom, jak ‚se stát napodobiteli Boha jako milované děti‘. (Efezanům 5:1) Je důležité nezapomínat, že i přes naši nedokonalost můžeme napodobovat Jehovův dokonalý způsob, jak používat moc, vykonávat spravedlnost, jednat moudře a projevovat lásku. Podle čeho víme, že napodobovat Všemohoucího je opravdu možné? Připomeňme si, co jsme se naučili z významu Jehovova jména: Jehova působí, že se stane čímkoli, co si vybere, aby naplnil svůj záměr. Tato schopnost v nás právem vzbuzuje bázeň. Je to ale naprosto mimo naše možnosti? Ne.

19 Jsme vytvořeni k Božímu obrazu. (1. Mojžíšova 1:26) Lidé se tedy značně liší od všech ostatních tvorů na zemi. Nás totiž neovlivňují jenom instinkty, genetické vlivy nebo faktory související s životními podmínkami. Jehova nám věnoval vzácný dar — svobodnou vůli. I navzdory našim omezením a projevům nedokonalosti máme možnost svobodně si vybrat, jací budeme. Chcete být milujícími, moudrými a spravedlivými lidmi, kteří umějí správně zacházet s mocí? Díky pomoci Jehovova ducha můžete přesně takoví být. Pomyslete na dobré výsledky, které to přinese.

20. Jaké dobré výsledky to přinese, když budeme napodobovat Jehovu?

20 Budete se líbit svému nebeskému Otci a rozradostňovat jeho srdce. (Přísloví 27:11) Můžete se Jehovovi dokonce ‚líbit plně‘, protože chápe vaše omezení. (Kolosanům 1:9, 10) A když budete podle příkladu milovaného Otce  nadále rozvíjet dobré vlastnosti, budete požehnáni velkou výsadou. V potemnělém světě odcizeném Bohu budete nositeli světla. (Matouš 5:1, 2, 14) Napomůžete tak tomu, aby se alespoň do určité míry na zemi zrcadlila Jehovova nádherná osobnost. To je pro nás skutečně velká čest!

„Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám“

Kéž se stále přibližujete k Jehovovi

21, 22. Jaká nikdy nekončící cesta je před těmi, kdo Jehovu milují?

21 Tato jednoduchá výzva zapsaná u Jakuba 4:8 je víc než jen cíl. Je to cesta. Zůstaneme-li věrní, tato cesta nikdy neskončí. Nikdy se nepřestaneme k Jehovovi přibližovat. Vždy bude příležitost dozvědět se o něm něco nového. Bylo by mylné domnívat se, že nás tato kniha naučila o Jehovovi vše, co je možné zjistit. Vždyť jsme teprve na začátku toho, co se o našem Bohu můžeme dozvědět z Bible. A ani Bible nám o Jehovovi neříká vše. Apoštol Jan předpokládal, že kdyby se sepsalo všechno, co během své pozemské služby udělal Ježíš, ‚sám svět by nemohl ty napsané svitky obsáhnout‘. (Jan 21:25) Je-li možné něco takového říci o Synu, v mnohem větší míře to platí o Otci.

 22 Dokonce ani věčný život nebude znamenat, že jednou dokončíme naše poznávání Jehovy. (Kazatel 3:11) Přemýšlejme tedy o vyhlídce, která je před námi. Až budeme mít za sebou stovky, tisíce, miliony ba i miliardy let života, budeme toho o Jehovovi Bohu vědět mnohem více než nyní. Přesto budeme stále cítit, že je nespočet věcí, které se ještě můžeme dozvědět. Budeme dychtit po dalším poznání, protože budeme mít vždy důvod cítit se jako žalmista, který zpíval: „Přiblížit se k Bohu je pro mne dobré.“ (Žalm 73:28) Věčný život bude nepředstavitelně bohatý a rozmanitý — a přibližování se k Jehovovi bude vždy jeho nejhodnotnější částí.

23. K jakému jednání jste povzbuzováni?

23 Kéž na Jehovovu lásku reagujete příznivě již nyní tím, že ho milujete celým srdcem, duší, myslí a silou. (Marek 12:29, 30) Kéž je vaše láska věrná a stálá. Kéž se ve vašem každodenním rozhodování, ať už se jedná o malé nebo velké věci, vždy zrcadlí tatáž vůdčí zásada — totiž že si vždy vyberete cestu, která vás povede k pevnějšímu vztahu k vašemu nebeskému Otci. Kéž se tedy stále přibližujete k Jehovovi a kéž se on stále přibližuje k vám — a to po celou věčnost.