Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

 44. KAPITOLA

Jehovův chrám

Jehovův chrám

Potom co se Šalomoun stal izraelským králem, se ho Jehova zeptal: „Co bys chtěl, abych ti dal?“ Šalomoun odpověděl: „Jsem mladý a hodně věcí ještě neznám a neumím. Dej mi prosím moudrost, abych se dokázal starat o tvůj lid.“ Jehova řekl: „Protože jsi poprosil o moudrost, udělám z tebe nejmoudřejšího člověka na světě. Taky ti dám velké bohatství. A když mě budeš poslouchat, budeš dlouho žít.“

Šalomoun začal Jehovovi stavět chrám. Použil na něj to nejlepší zlato, stříbro, dřevo a kameny. Pracovaly na něm tisíce šikovných mužů a žen. Stavba trvala sedm let a pak byl chrám zasvěcen Jehovovi. Při této události si Šalomoun klekl před oltářem a modlil se: „Jehovo, tenhle chrám pro tebe není dost velký a krásný. Buď ale prosím spokojený s tím, jak tě v něm budeme uctívat, a vyslyš naše modlitby.“ Co si Jehova o chrámu a Šalomounově modlitbě myslel? Jakmile Šalomoun domluvil, Jehova z nebe seslal oheň a ten spálil oběti, které ležely na oltáři. Tak ukázal, že je s chrámem spokojený. Když to Izraelité viděli, měli velkou radost.

O tom, jak je král Šalomoun moudrý, věděli lidi v celém Izraeli i v dalekých zemích. Chodili za ním a chtěli, aby jim pomohl s jejich problémy. Přišla za ním dokonce královna ze Sáby, protože chtěla jeho moudrost vyzkoušet. Dávala mu těžké otázky, a když slyšela jeho odpovědi, řekla: „Nevěřila jsem tomu, co mi o tobě říkali. Teď ale vidím, že jsi ještě moudřejší, než se povídá. Je jasné, že ti pomáhá tvůj Bůh Jehova.“ Izraelskému národu se žilo dobře a lidi byli šťastní. To se ale za nějakou dobu změnilo.

„Tady je někdo významnější než Šalomoun.“ (Matouš 12:42)