Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

 5. KAPITOLA

Jak můžeme zůstat odděleni od světa?

Jak můžeme zůstat odděleni od světa?

„Nejste částí světa.“ (JAN 15:19)

1. Co Ježíš zdůraznil poslední noc, kdy byl na zemi jako člověk?

POSLEDNÍ noc, kdy byl Ježíš na zemi jako člověk, ukázal, že mu velmi záleží na budoucím blahu jeho následovníků. Dokonce se o to ke svému Otci modlil: „Prosím tě, ne abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému. Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:15, 16) V této upřímné prosbě dal Ježíš najevo hlubokou lásku ke svým následovníkům a také ukázal, jak důležitá jsou slova „nejste částí světa“, která již dříve ten večer řekl apoštolům. (Jan 15:19) Je z toho jasně vidět, že považoval za velmi důležité, aby jeho následovníci zůstali odděleni od světa.

2. Co je „svět“, o kterém Ježíš mluvil?

2 Slovem „svět“ Ježíš myslel všechny lidi, kteří jsou odcizeni Bohu, jsou pod Satanovou nadvládou a jsou zotročeni sobeckým, pyšným duchem, který od Satana pochází. (Jan 14:30; Efezanům 2:2; 1. Jana 5:19) „Přátelství [s tímto] světem je nepřátelství s Bohem.“ (Jakub 4:4) Co by měli dělat všichni ti, kdo chtějí zůstat v Boží lásce, mají-li žít ve světě a současně od něj být odděleni? Zamyslíme se nad pěti oblastmi: Měli by (1) zůstat věrní Božímu Království v rukou Krista a být neutrální v politických záležitostech světa, (2) odporovat duchu světa, (3) vhodně se oblékat a dbát o svůj vzhled, (4) mít prosté oko a (5) mít na sobě duchovní výzbroj.

 BUĎME VĚRNĚ ODDANÍ A NEUTRÁLNÍ

3. (a) Jaký postoj měl Ježíš k politickým záležitostem své doby? (b) Proč je možné říci, že Ježíšovi pomazaní následovníci slouží jako vyslanci? (Zahrňte i poznámku pod čarou.)

3 Ježíš se nezapojoval do politiky, ale zaměřoval se na kázání o Božím Království — budoucí nebeské vládě, ve které měl být Králem. (Daniel 7:13, 14; Lukáš 4:43; 17:20, 21) Mohl proto římskému místodržiteli Pontskému Pilátovi říci: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36) Ježíšovi věrní následovníci napodobují jeho příklad tím, že jsou jemu a jeho Království věrně oddaní a že oznamují toto Království světu. (Matouš 24:14) „Jsme tudíž vyslanci, kteří zastupují Krista . . . Jako zástupci Krista prosíme: ‚Smiřte se s Bohem‘,“ napsal apoštol Pavel. * (2. Korinťanům 5:20)

4. Jak projevují všichni praví křesťané věrnou oddanost Božímu Království? (Viz rámeček „ Neutralita prvních křesťanů“.)

4 Vyslanci zastupují svého panovníka nebo zemi, a proto nezasahují do vnitřních záležitostí země, ve které působí, ale jsou neutrální. Podporují však zájmy vlády té země, kterou zastupují. Totéž platí o Kristových pomazaných následovnících, jejichž „občanství existuje v nebesích“. (Filipanům 3:20) Horlivě kážou o Království a pomohli tak už milionům Kristových ‚jiných ovcí‘, aby se ‚smířily s Bohem‘. (Jan 10:16; Matouš 25:31–40) „Jiné ovce“ slouží jako Kristovi zplnomocněnci a podporují tak jeho pomazané bratry. Obě skupiny tvoří jednotné stádo, jehož členové se zastávají mesiášského  Království a v politických záležitostech tohoto světa zachovávají přísnou neutralitu. (Izajáš 2:2–4)

5. Čím se křesťanský sbor liší od starověkého Izraele a co z toho pro nás vyplývá?

5 Věrná oddanost Kristu není jediným důvodem, proč  jsou praví křesťané neutrální. Na rozdíl od starověkého Izraele, jemuž Bůh přidělil určité území, my patříme ke společenství bratrů, kteří žijí po celém světě. (Matouš 28:19; 1. Petra 2:9) Kdybychom podporovali nějakou politickou stranu v zemi, v níž žijeme, těžko bychom mohli s čistým svědomím kázat o Božím Království a sotva bychom mohli zůstat jednotní. (1. Korinťanům 1:10) A pokud by došlo k válce, bojovali bychom proti svým spoluvěřícím, které máme milovat. (Jan 13:34, 35; 1. Jana 3:10–12) Ježíš měl tedy pádný důvod k tomu, aby svým učedníkům řekl, že mají odložit meč. Dokonce jim přikázal, aby své nepřátele milovali. (Matouš 5:44; 26:52; viz rámeček „ Jsem neutrální?“)

6. Jaký vliv na náš vztah k césarovi má to, že jsme se zasvětili Bohu?

6 Jako praví křesťané jsme zasvětili svůj život Bohu, ne nějakému člověku, lidské organizaci nebo státu. V 1. Korinťanům 6:19, 20 je uvedeno: „Nepatříte . . . sami sobě, neboť jste byli koupeni za cenu.“ „Césarovi“ sice dáváme čest, daně a relativní podřízenost, které mu patří, ale v prvé řadě dáváme „Boží věci Bohu“. (Marek 12:17; Římanům 13:1–7) Boží věci zahrnují uctívání, lásku celou duší a poslušnost vycházející z věrné oddanosti. Když to bude nutné, vzdáme se kvůli Bohu i svého života. (Lukáš 4:8; 10:27; Skutky 5:29; Římanům 14:8)

ODPORUJME ‚DUCHU SVĚTA‘

7, 8. Co je ‚duch světa‘ a jak v člověku „působí“?

7 Křesťané zůstávají odděleni od světa také tak, že odporují jeho škodlivému duchu. Pavel napsal: „Nepřijali jsme . . . ducha světa, ale ducha, který je od Boha.“ (1. Korinťanům 2:12) Efezanům adresoval tato slova: „Kdysi [jste] chodili podle . . . tohoto světa, podle panovníka  autority vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti.“ (Efezanům 2:2, 3)

8 Tento ‚vzduch‘ neboli duch světa je neviditelná síla, která lidi vede k tomu, aby neposlouchali Boha, a rozněcuje v nich ‚touhu těla a touhu očí‘. (1. Jana 2:16; 1. Timoteovi 6:9, 10) ‚Autorita‘ ducha světa spočívá v tom, že tento duch je pro hříšné tělo lákavý, je rafinovaný, působí bez ustání a podobně jako vzduch proniká vším. Kromě toho „působí“ v člověku tak, že v něm postupně živí bezbožné sklony, jako je například sobectví, povýšenost, nezdravá ctižádost a duch morální nezávislosti a vzpoury. * Jednoduše řečeno, duch světa způsobuje, že se v lidském srdci rozvíjejí rysy, které má Ďábel. (Jan 8:44; Skutky 13:10; 1. Jana 3:8, 10)

9. Jakými způsoby se duch světa může dostat do naší mysli a srdce?

9 Mohlo by se stát, že by duch světa zakořenil i v naší mysli a srdci? Ano, ale jenom tehdy, pokud bychom nebyli ostražití a tak mu umožnili, aby nás ovlivňoval. (Přísloví 4:23) Duch světa často začíná působit nenápadně. Může k nám pronikat například prostřednictvím lidí, kteří sice mohou vyvolávat dojem, že jsou slušní, ale ve skutečnosti nemají lásku k Jehovovi. (Přísloví 13:20; 1. Korinťanům 15:33) Můžeme se jím také nakazit, když budeme číst nevhodnou literaturu, dívat se na pornografické či odpadlické internetové stránky nebo se věnovat nevhodné zábavě či sportům, které podněcují k agresivitě a soupeřivosti. Může se k nám v podstatě dostat skrze kohokoli nebo cokoli, v čem se projevuje smýšlení Satana či jeho systému věcí.

10. Jak můžeme duchu světa odporovat?

 10 Jak můžeme odporovat zákeřnému duchu světa a zachovávat se v Boží lásce? Jedině tak, že budeme plně využívat Jehovova duchovní opatření a že se budeme neustále modlit o svatého ducha. Jehova je mnohem mocnější než Ďábel nebo jeho ničemný svět, kterému vládne. (1. Jana 4:4) Je tedy opravdu důležité, abychom se na Jehovu stále obraceli ve svých modlitbách.

 VHODNĚ SE OBLÉKEJME A DBEJME O SVŮJ VZHLED

11. Jaký vliv má duch světa na měřítka oblékání?

11 To, jak se člověk obléká, upravuje a jaké má hygienické návyky, odhaluje, jakým je uvnitř. V mnoha zemích měřítka oblékání velmi upadla. Jeden televizní komentátor k tomu poznamenal, že si neumí představit, co za chvíli budou nosit prostitutky. Dokonce už dívky na základní škole se drží trendu, který jedny noviny popsaly slovy „více nahého těla, méně cudnosti“. Jiným trendem je oblékat se nedbale, což je projevem vzpurnosti a nedostatku sebeúcty.

12, 13. Které zásady by měly mít vliv na to, jak se oblékáme a upravujeme?

12 Jelikož jsme Jehovovými služebníky, je na místě, že chceme vypadat hezky. To znamená, že jsme upravení a oblékáme se čistě, vkusně a tak, aby to odpovídalo dané situaci. Z našeho vzhledu by vždy měla být patrná ‚skromnost a zdravá mysl‘, jež jsou spolu s „dobrými skutky“ vhodné pro každého muže i ženu, kteří „vyznávají, že hluboce ctí Boha“. Naším hlavním cílem je ‚zachovávat se v Boží lásce‘, a ne upozorňovat sami na sebe. (1. Timoteovi 2:9, 10; Juda 21) Přejeme si tedy, aby naší nejhezčí ozdobou byl „utajený člověk srdce . . ., který má velkou hodnotu v Božích očích“. (1. Petra 3:3, 4)

13 Mějme také na paměti, že to, jak se oblékáme a upravujeme, může ovlivnit pohled druhých na pravé náboženství. Řecké slovo překládané jako „skromnost“, je-li použito v mravním smyslu, vyjadřuje úctu k druhým a ohled na jejich pocity nebo názory. Měli bychom se tedy snažit, abychom svá domnělá práva podřizovali svědomí druhých. Především chceme ‚všechno dělat k Boží slávě‘  a tak přinášet čest Jehovovi a jeho lidu a doporučovat se jako jeho služebníci. (1. Korinťanům 4:9; 10:31; 2. Korinťanům 6:3, 4; 7:1)

Přináším Jehovovi chválu svým oblečením a vzhledem?

14. Které otázky bychom si měli položit v souvislosti se svým vzhledem a osobní hygienou?

14 Náš vzhled, oblečení a čistota jsou zvláště důležité, když jsme v kazatelské službě nebo na křesťanském shromáždění. Můžeme si položit například tyto otázky: ‚Nestrhávám na sebe svým vzhledem nepatřičnou pozornost? Neodpuzuji druhé nedostatkem osobní hygieny? Neuvádím je něčím takovým do rozpaků? Považuji svá osobní práva v těchto věcech za důležitější než být způsobilý pro služební výsady ve sboru?‘ (Žalm 68:6; Filipanům 4:5; 1. Petra 5:6)

15. Proč v Božím Slově není seznam pravidel týkajících se oblékání, osobního vzhledu a hygieny?

15 V Bibli není seznam pravidel, kterými by se křesťané měli řídit v záležitostech oblékání, osobního vzhledu a hygieny. Jehova nám nechce brát možnost svobodně přemýšlet a sami se rozhodovat. Naopak si přeje, abychom se stali zralými lidmi, kteří uvažují o biblických zásadách a kteří ‚používáním cvičí svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným‘. (Hebrejcům 5:14) Především ale chce, abychom se rozhodovali na základě  lásky — lásky k němu a k bližním. (Marek 12:30, 31) Biblické zásady a láska nám poskytují dostatek prostoru pro velkou rozmanitost v oblékání a v úpravě našeho vzhledu. Je to zřejmé například tehdy, když se kdekoli na světě shromáždí radostné zástupy Jehovových služebníků. Jejich oblečení vytváří pestrou mozaiku všech barev.

MĚJME „PROSTÉ“ OKO

16. V jakém smyslu je duch světa v rozporu s Ježíšovým učením a jaké otázky bychom si měli položit?

16 Podvodný duch světa svádí miliony lidí k tomu, aby štěstí hledali v penězích a majetku. Ježíš však řekl: „I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15) Tím neschvaloval asketismus neboli extrémní odříkání, ale učil, že život a skutečné štěstí získají „ti, kdo si uvědomují svou duchovní  potřebu“ a mají „prosté“ oko, což znamená, že jsou zaměření na duchovní věci. (Matouš 5:3; 6:22, 23) Můžeme se zeptat sami sebe: ‚Opravdu věřím tomu, co učil Ježíš, nebo jsem ovlivněn „otcem lži“? (Jan 8:44) O čem svědčí má slova, cíle, žebříček hodnot a způsob života?‘ (Lukáš 6:45; 21:34–36; 2. Jana 6)

17. Jaký užitek plyne z toho, že máme prosté oko?

17 „Moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky,“ řekl Ježíš. (Matouš 11:19) Zamysleme se tedy nad tím, jaký užitek plyne z toho, že máme prosté oko. Když sloužíme zájmům Království, je to pro nás zdrojem opravdového osvěžení. (Matouš 11:29, 30) Netrápí nás přehnané úzkostné starosti, a tak jsme v mnoha ohledech ušetřeni duševní a citové bolesti. (1. Timoteovi 6:9, 10) Nehoníme se za hmotným blahobytem, a proto můžeme trávit více času s rodinou a s křesťanskými přáteli. Máme také klidnější spánek. (Kazatel 5:12) Podle svých možností se snažíme dávat, a to nám přináší radost. (Skutky 20:35) ‚Oplýváme nadějí‘ a cítíme vnitřní klid a spokojenost. (Římanům 15:13; Matouš 6:31, 32) To jsou opravdu drahocenná požehnání.

MĚJME NA SOBĚ „ÚPLNOU VÝZBROJ“

18. Jak Bible popisuje našeho nepřítele, jeho metody a povahu našeho boje?

18 Ti, kdo se zachovávají v Boží lásce, také mají duchovní ochranu před Satanem, který chce křesťany připravit nejen o štěstí, ale i o věčný život. (1. Petra 5:8) Pavel řekl: „Nezápasíme proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech.“ (Efezanům 6:12) Slovo ‚zápasit‘ poukazuje na to, že se nejedná o boj zdálky, jako bychom bojovali z bezpečného  bunkru, ale o boj zblízka. Z výrazů ‚vlády‘, ‚autority‘ a ‚světovládci‘ je navíc patrné, že útoky z duchovní říše jsou velmi dobře zorganizované a promyšlené.

19. Popište, z čeho se skládá duchovní výzbroj.

19 Přestože jsme křehcí a máme svá omezení, můžeme zvítězit. Jak? Tak, že si oblékneme „úplnou výzbroj od Boha“. (Efezanům 6:13) V Efezanům 6:14–18 je tato výzbroj popsána takto: „Stůjte proto pevně s bedry opásanými pravdou a mějte na sobě pancíř spravedlnosti, a s nohama obutýma výstrojí dobré zprávy o pokoji. Především uchopte velký štít víry, kterým budete schopni uhasit všechny ohnivé střely toho ničemného. Přijměte také přilbu záchrany [neboli naději na záchranu] a meč ducha, to je Boží slovo, zatímco se při každé příležitosti v duchu budete stále modlit každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby.“

20. Jak se naše situace liší od situace doslovných vojáků?

20 Duchovní výzbroj je opatřením od Boha, a proto nemůže selhat. Bude nás však chránit pouze za předpokladu, že ji budeme mít na sobě. Doslovní vojáci mohou zažívat období, kdy se nebojuje. Naproti tomu křesťané bojují na život a na smrt neustále a tento boj neskončí, dokud Bůh nezničí Satanův svět a neuvrhne všechny ničemné duchy do propasti. (Zjevení 12:17; 20:1–3) Jestliže tedy bojujete proti slabostem a nesprávným touhám, nevzdávejte se. Všichni totiž musíme ‚tlouci‘ do svého těla, abychom Jehovovi zůstali věrní. (1. Korinťanům 9:27) Důvodem ke znepokojení by ve skutečnosti bylo to, kdybychom nezápasili.

21. Jedině za jakých podmínek jsme schopni zvítězit v duchovním boji?

21 V tomto boji nemůžeme zvítězit svou vlastní silou. Pavel nám proto připomíná, že se musíme „při každé  příležitosti v duchu“ modlit. Současně bychom měli Jehovovi naslouchat, a to tím, že studujeme jeho Slovo a že využíváme každou příležitost, kdy můžeme být se svými ‚spolubojovníky‘. Nebojujeme totiž sami. (Filemonovi 2; Hebrejcům 10:24, 25) Ti, kdo jsou věrní ve všech těchto oblastech, nejen vyjdou vítězně, ale budou také schopni obhájit svou víru, když je vystavena útoku.

BUĎME PŘIPRAVENI BRÁNIT SVOU VÍRU

22, 23. (a) Proč musíme být stále připraveni bránit svou víru a jaké otázky bychom si měli položit? (b) O čem bude pojednávat následující kapitola?

22 Ježíš řekl: „Nejste částí světa, . . . proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19) Křesťané tedy musí být vždy připraveni bránit svou víru a musí to dělat uctivě a s mírností. (1. Petra 3:15) Zeptejte se sami sebe: ‚Rozumím tomu, proč svědkové Jehovovi někdy zaujímají stanovisko, které je v rozporu s tím, co si myslí lidé obecně? Když se dostanu do situace, ve které se mám za takové stanovisko postavit, jsem pevně přesvědčený, že to, co říká Bible a třída věrného otroka, je správné? (Matouš 24:45; Jan 17:17) A když mám dělat to, co je správné v Jehovových očích, jsem nejen připravený se odlišovat, ale jsem také hrdý na to, že se odlišuji?‘ (Žalm 34:2; Matouš 10:32, 33)

23 Naše touha zůstat odděleni od světa je však často zkoušena lstivějšími způsoby. Jak jsme se o tom již zmínili dříve, Ďábel se snaží zlákat Jehovovy služebníky na svou stranu například prostřednictvím zábavy. Jak si můžeme vybírat zábavu, která nás osvěží a neznečistí naše svědomí? O tom bude pojednávat následující kapitola.

^ 3. odst. Od Letnic roku 33 n. l. Kristus začal panovat jako Král nad sborem svých pomazaných následovníků na zemi. (Kolosanům 1:13) V roce 1914 dostal královskou moc nad ‚královstvím světa‘. Pomazaní křesťané dnes tedy slouží také jako vyslanci mesiášského Království. (Zjevení 11:15)

^ 8. odst. Viz knihu Rozmluvy z Písem, strany 73–76, kterou vydali svědkové Jehovovi.