Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

Co možná nevíte . . .

Co možná nevíte . . .

Co byla „aloe“, která se používala v biblických dobách?

„Aloe“ pochází ze dřeva orličínu

Bible říká, že se „aloe“ používala k parfémování oděvů a lůžek. (Žalm 45:8; Přísloví 7:17; Šalomounova píseň 4:14) Biblická „aloe“ pravděpodobně pocházela z agarového dřeva neboli orličínu, což je strom z rodu Aquilaria. Když se jeho dřevo rozkládá, vylučuje vonný olej a pryskyřici. Takové dřevo se drtilo na prášek a potom se prodávalo jako „aloe“.

Bible přirovnává stany Izraele k rostlinám „aloe, jež zasadil Jehova“. (4. Mojžíšova 24:5, 6) To možná poukazuje na tvar orličínu. Tento strom může dosahovat výšky kolem 30 metrů a dole bývá široký. Je pravda, že v současnosti na území Izraele neroste, ale podle díla A Dictionary of the Bible „nic nebrání představě, že tento a jiné stromy, které se dnes v [této oblasti] nevyskytují, se tehdy v bohatém a hustě obydleném údolí Jordánu pěstovaly“.

Jaké oběti byly v jeruzalémském chrámu přijatelné?

Tato hliněná pečeť z jeruzalémského chrámu je asi 2 000 let stará

Podle Božího zákona měly být všechny oběti předkládané v chrámu co nejkvalitnější. Bůh nepřijímal oběti, na kterých byla nějaká vada. (2. Mojžíšova 23:19; 3. Mojžíšova 22:21–24) Podle židovského pisatele Filóna, který žil v 1. století n. l., tehdy kněží zkoumali zvířata „od hlavy k patě“, aby se ujistili, že jsou zdravá ve všech ohledech a „bez jakékoli, byť i jen malé, vady“.

Odborník E. P. Sanders říká, že je možné, že chrámoví úředníci „určili spolehlivé prodejce obětních zvířat, kteří prodávali pouze zvířata a ptáky, jež předtím kněží prohlédli. V takovém případě prodejce musel dát kupujícímu určité potvrzení, ze kterého vyplývalo, že zvíře nemá žádnou vadu.“

V roce 2011 archeologové našli takové potvrzení v blízkosti chrámu. Jednalo se o hliněnou pečeť velikosti mince z období mezi prvním stoletím př. n. l. a rokem 70 n. l. Byl na ní dvouslovný aramejský nápis, který archeologové přeložili jako „čisté pro Boha“. Předpokládá se, že chrámoví úředníci připojovali taková potvrzení k produktům určeným pro obřadní použití nebo ke zvířatům, která měla být obětována.