Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

Měli bychom se modlit ke svatým?

Měli bychom se modlit ke svatým?

VŠICHNI asi známe pocity úzkosti, kdy se potřebujeme k někomu obrátit o pomoc. Podle toho, co nám úzkost působí, si pravděpodobně vybereme přítele, který má pro nás pochopení a osobně něco podobného zažil. Díky svému soucitu a zkušenostem je takový přítel velmi cenný.

Někteří lidé mají podobný přístup, pokud jde o modlitbu. Ve svých prosbách se často obracejí na některého ze svatých. Tvrdí, že tito svatí budou mít větší pochopení, protože prošli zkouškami, které jsou u lidí běžné, zatímco Bůh jim připadá příliš vznešený a vzbuzuje v nich bázeň. Například lidé, kteří ztratili něco hodně důležitého, se možná obrátí na svatého Antonína z Padovy, což je podle tradice patron ztracených nebo ukradených věcí. Modlitby za nemocná zvířata možná pronášejí ke svatému Františkovi z Assisi, a když se ocitnou v beznadějné situaci, modlí se ke svatému Judovi Tadeášovi.

Jak můžeme zjistit, zda jsou modlitby ke svatým v souladu s Biblí? Vzhledem k tomu, že naše modlitby jsou výroky směřující k Bohu, určitě bychom chtěli vědět, zda je vyslýchá. A jak se vůbec dívá na modlitby ke svatým?

CO O MODLITBÁCH KE SVATÝM ŘÍKÁ BIBLE

Takové modlitby jsou založeny na katolické nauce, že se svatí mohou za někoho přimlouvat u Boha. Podstata této nauky podle díla New Catholic Encyclopedia je, že „ten, kdo na to z Božího pohledu má právo, předkládá přímluvy s cílem vyprosit milosrdenství pro někoho, kdo je v těžké situaci“. A tak člověk, který se modlí k nějakému svatému, doufá, že se mu díky výjimečnému postavení, jež tento svatý má v Božích očích, dostane zvláštní přízně.

Je tato nauka v souladu s Biblí? Někteří tvrdí, že podklad pro modlitby ke svatým je ve spisech apoštola Pavla. Křesťanům v Římě například napsal: „Nyní vás, bratři, vybízím prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista a prostřednictvím lásky ducha, abyste se spolu se mnou namáhali v modlitbách k Bohu za mne.“ (Římanům 15:30) Žádal Pavel spolukřesťany, aby se za něj u Boha přimlouvali? Rozhodně ne. Pokud by se někdo měl za někoho přimlouvat, pak apoštol Pavel za ně. Pavel ukázal, že je na místě prosit spolukřesťany, aby se za nás modlili k Bohu. Ale něco úplně jiného je, kdyby se člověk modlil k někomu, kdo je údajně v nebi, a žádal ho, aby jeho prosbu předložil Bohu místo něj. Proč to tak je?

 V evangeliu Jana jsou zaznamenána Ježíšova slova: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.“ (Jan 14:6) Ježíš také slíbil: „Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.“ (Jan 15:16, Ekumenický překlad) Ježíš neřekl, že bychom se měli modlit k němu a on se pak za nás bude u Boha přimlouvat. Naše modlitby musí být adresovány Bohu, a to prostřednictvím Ježíše, a ne někoho jiného.

Když učedníci Ježíše prosili, aby jim ukázal, jak se modlit, odpověděl: „Kdykoli se modlíte, říkejte: ‚Otče, ať je posvěceno tvé jméno.‘“ (Lukáš 11:2) Ano, kdykoli se modlíme, měli bychom se obracet přímo na Boha, a ne na Ježíše ani na kohokoli jiného. Z Ježíšových jednoznačných slov tedy logicky vyplývá, že naše modlitby bychom měli předkládat Bohu, a to prostřednictvím Ježíše, ne nějakých přímluvců nebo svatých.

Modlitba je velmi důležitou součástí našeho uctívání a uctívat kohokoli jiného než Boha je jednoznačně v rozporu s biblickými naukami. (Jan 4:23, 24; Zjevení 19:9, 10) Proto bychom své modlitby měli předkládat pouze Bohu.

MĚLI BYCHOM MÍT ZÁBRANY OBRACET SE NA BOHA?

Ve svém Kázání na hoře se Ježíš zmínil o dítěti, které prosí otce, aby mu dal něco k jídlu. Dal by mu otec místo chleba kámen? Nebo by mu dal jedovatého hada místo ryby? (Matouš 7:9, 10) Je nepředstavitelné, že by milující otec udělal něco takového.

Bůh s námi jedná jako milující Otec a chce, abychom s ním komunikovali

Uvažujme z pohledu rodiče o podobném znázornění. Představte si, že vaše dítě vás potřebuje o něco závažného požádat. Vždy jste se mu hodně věnovali a byli přístupní. Avšak dítě bezdůvodně dostane strach z toho, jak budete reagovat, a požádá někoho jiného, aby vám jeho prosbu vyřídil. Jak byste se cítili? A co kdyby si zvyklo komunikovat s vámi jen prostřednictvím toho člověka a bylo by zjevné, že v tom chce pokračovat? Líbilo by se vám to? Samozřejmě, že ne. Milující rodiče chtějí, aby se dítě obracelo přímo na ně a vědělo, že je může bez zábran žádat o to, co potřebuje.

Když Ježíš vysvětloval smysl znázornění o dítěti, které prosí o něco k jídlu, zástupu řekl: „Jestliže tedy vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kdo jej prosí!“ (Matouš 7:11) Rodič jistě velmi touží dávat svému dítěti dobré věci. Touha našeho nebeského Otce vyslýchat naše modlitby je nepochybně ještě větší.

Bůh si přeje, abychom se v modlitbě obraceli přímo na něj i tehdy, když jsme sklíčeni svými nedostatky. Vyslýcháním našich modliteb nepověřil nikoho jiného. Bible nás vybízí: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22) Místo abychom se upínali k přímluvám svatých nebo někoho jiného, měli bychom si vytvořit kladný vztah k Jehovovi Bohu.

Náš nebeský Otec se o nás stará jako o jednotlivce. Chce nám pomáhat s našimi problémy a vybízí nás, abychom se k němu přimkli. (Jakub 4:8) Jistě jsme velmi šťastní, že máme možnost obracet se k našemu Bohu a Otci — k tomu, který slyší naše modlitby. (Žalm 65:2)