Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

 Přečtěte si s dětmi

Jehoaš měl špatné přátele, a proto opustil Jehovu

Jehoaš měl špatné přátele, a proto opustil Jehovu

V JERUZALÉMĚ, ve městě, kde stál Boží chrám, se děly hrozné věci. Byl usmrcen král Achazjáš. Je opravdu nepředstavitelné, jak na to zareagovala jeho vlastní matka, která se jmenovala Atalja. Zabila Achazjášovy syny, své vlastní vnuky! Víš, proč to udělala? — * Chtěla, aby se nikdo z nich nemohl stát králem. Chtěla panovat sama.

Jeden z vnuků Atalji, maličký Jehoaš, však byl zachráněn a ona to vůbec netušila. Chceš vědět, jak se to stalo? — Jehoaš měl tetu, která se jmenovala Jehošeba, a ta ho schovala v Božím chrámu. Mohla to udělat, protože její manžel Jehojada byl veleknězem. Společně se starali o to, aby Jehoaš byl v bezpečí.

Skrývali ho v chrámu šest let. Učili ho o Jehovovi Bohu a jeho zákonech. Když bylo Jehoašovi sedm, Jehojada podnikl kroky k tomu, aby se Jehoaš stal králem. Chceš vědět, jak to udělal a jak to dopadlo s Jehoašovou babičkou, zlou královnou Ataljou? —

Jehojada tajně svolal osobní stráž, kterou v té době měli králové v Jeruzalémě. Těmto vojákům prozradil, že on a jeho manželka zachránili malého syna krále Achazjáše. Potom jim Jehoaše ukázal a oni si uvědomili, že je právoplatným králem. Dohodli se tedy, co udělají.

Jehojada vyvedl Jehoaše ven a korunoval ho za krále. Jakmile to lidé viděli, „začali tleskat a říkat: ‚Ať žije král!‘“ Strážci stáli blízko kolem Jehoaše, aby mu nikdo neublížil. Když Atalja slyšela, jak se lidé radují, začala křičet, že je to spiknutí. Na Jehojadův příkaz však byla usmrcena. (2. Královská 11:1–16)

Co myslíš, naslouchal dál Jehoaš tomu, co Jehojada říkal, a dělal dál to, co bylo správné? — Ano, ale jen do té doby, dokud Jehojada žil. Jehoaš se  dokonce postaral o to, aby lidé přispívali na opravu Božího chrámu, což jeho otec Achazjáš a dědeček Jehoram zanedbali. Co se ale stalo potom, co velekněz Jehojada zemřel? (2. Královská 12:1–16)

Jehoaš byl ochráněn

V té době bylo Jehoašovi asi 40 let. Místo toho, aby se dál stýkal s lidmi, kteří sloužili Jehovovi, začal se přátelit s těmi, kdo uctívali falešné bohy. Tehdy byl Jehovovým knězem Zecharjáš, syn Jehojady. Víš, co Zecharjáš udělal, když se dozvěděl, že se Jehoaš dopouští různých špatností? —

Zecharjáš jemu a ostatním lidem řekl: „Protože jste opustili Jehovu, on zase opustí vás.“ Když to Jehoaš slyšel, rozzlobil se a dal příkaz, aby Zecharjáše ukamenovali. To je hrozné, viď! Jehoaš byl zachráněn před zabitím, a sám teď dal usmrtit Zecharjáše! (2. Paralipomenon 24:1–3, 15–22)

Co myslíš, že se z toho příběhu můžeme naučit? — Nikdy bychom nechtěli být jako Atalja, která druhé nenáviděla a byla krutá. Chceme mít rádi lidi, kteří slouží Jehovovi, a dokonce i své nepřátele, jak nás to učí Ježíš. (Matouš 5:44; Jan 13:34, 35) A nikdy nezapomeň, že když začneme dělat to, co je správné, stejně jako Jehoaš, a přejeme si v tom pokračovat, je důležité mít takové přátele, kteří milují Jehovu a kteří nás povzbuzují, abychom mu sloužili.

^ 3. odst. Pokud čtete tento článek s dítětem, pomlčka vás upozorní, že mu máte dát možnost, aby se vyjádřilo.