Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

 Z NAŠEHO ARCHIVU

„Jehova vás přivedl do Francie, abyste poznali pravdu“

„Jehova vás přivedl do Francie, abyste poznali pravdu“

ANTOINE SKALECKI už od dětství pracoval v černouhelném dole. Jeho otec totiž po těžkém úrazu, který utrpěl při důlním neštěstí, nedokázal sám uživit rodinu. Část zodpovědnosti tedy spadla na malého Antoina, který musel denně strávit devět hodin 500 metrů pod zemí, kde s pomocí koně nebo poníka vozil uhlí tmavými štolami. Při jednom závalu dokonce málem přišel o život.

Nástroje používané polskými horníky a důl v Dechy poblíž Sin-le-Noble, ve kterém pracoval Antoine Skalecki

Antoine byl jedním z mnoha dětí, které se narodily polským přistěhovalcům ve Francii ve 20. a 30. letech. Proč tito lidé do Francie přišli? Polsko, které po 1. světové válce znovu získalo nezávislost, mělo v té době velký problém s přelidněním. Francie naopak ztratila ve válce víc než milion mužů a měla zoufalý nedostatek horníků. Vlády těchto dvou zemí proto v září 1919 podepsaly imigrační dohodu. V roce 1931 už ve Francii žilo 507 800 Poláků. Mnozí z nich se usídlili v hornických oblastech na severu země.

Polští přistěhovalci byli známí svojí pracovitostí a silným náboženským cítěním, které patřilo k jejich osobité kultuře. „Můj dědeček Joseph mi o Svatém Písmu vždy vyprávěl s hlubokou úctou, kterou mu vštípil jeho otec,“ vzpomíná Antoine, kterému je nyní už 90 let. Polské rodiny se každou neděli vypravovaly ve svátečních šatech do kostela, stejně jako to dělávaly doma. Dělaly to navzdory pošklebkům některých místních Francouzů, které náboženství vůbec nezajímalo.

S biblickou pravdou se mnozí z těchto lidí poprvé setkali v regionu Nord-Pas-de-Calais, kde už od roku 1904 horlivě kázali badatelé Bible. V polštině začal roku 1915 každý měsíc vycházet časopis Strážná věž a v roce 1925 časopis Zlatý věk (nyní Probuďte se!). Biblické poselství těchto časopisů a také kniha Harfa Boží oslovily mnoho polských rodin.

Rodina Antoina Skaleckého se s badateli Bible seznámila přes jeho strýce, který byl na  shromáždění poprvé v roce 1924. Toho roku se ve městě Bruay-en-Artois konal první sjezd badatelů Bible v polštině. Ani ne o měsíc později uspořádal na stejném místě veřejnou přednášku Joseph F. Rutherford ze světového ústředí. Vyslechlo si ho 2 000 přítomných, z nichž většinu tvořili Poláci. Bratr Rutherford jim řekl: „Jehova vás přivedl do Francie, abyste poznali pravdu. Teď musíte zase vy a vaše děti pomoct Francouzům. Musí se vykonat velké kazatelské dílo. A Jehova si pro toto dílo opatří zvěstovatele.“

A přesně to Jehova udělal! Tito polští bratři, zvyklí na tvrdou práci v dolech, se do kázání pustili s ohromnou vervou. Někteří z nich, jako byl Teofil Piaskowski, Szczepan Kosiak a Jan Zabuda, se vrátili do Polska, aby se i tam dělili s lidmi o pravdu.

Mnozí další ale zůstali ve Francii a dál horlivě kázali společně s francouzskými bratry a sestrami. V roce 1926 se sjezdu ve městě Sin-le-Noble zúčastnilo 1 000 Poláků a 300 Francouzů. Ročenka 1929 uvedla: „Za uplynulý rok podstoupilo křest na 332 polských bratří, kteří takto projevili své zasvěcení se Bohu.“ Před vypuknutím 2. světové války bylo ve Francii 84 sborů, z toho 32 polských.

Polští bratři a sestry ve Francii cestou na sjezd

V roce 1947 polská vláda emigrantům nabídla, aby se vrátili do vlasti. Mnoho bratrů tuto možnost využilo. Nicméně díky práci pro Jehovu, kterou předtím spolu s francouzskými bratry odvedli, stoupl toho roku počet zvěstovatelů ve Francii o 10 procent. V následujícím roce vzrostl jejich počet o 20 procent, o rok později už o 23 procent, a roku 1950 dokonce o 40 procent. Francouzská pobočka chtěla novým zvěstovatelům zajistit potřebné školení, a proto bylo v roce 1948 jmenováno prvních pět krajských dozorců, z nichž čtyři byli Poláci. Jedním z nich byl i Antoine Skalecki.

Dodnes má mnoho svědků Jehovových ve Francii polské příjmení, protože jsou potomky těch bratrů, kteří tvrdě pracovali jak v dolech, tak v kazatelské službě. Ve Francii pořád poznává pravdu spousta cizinců. Ať už se potom tito lidé rozhodnou usadit, nebo se vrátí do země, ze které pocházejí, i nadále horlivě oznamují dobrou zprávu o Království, tak jako jejich polští předchůdci. (Z našeho archivu ve Francii.)