Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

„Když to dokáže Kingsley, tak já taky!“

„Když to dokáže Kingsley, tak já taky!“

BRATR ze sboru poklepe Kingsleymu na rameno a ten začíná číst z Bible. Je to jeho první úkol v teokratické škole. Pečlivě vyslovuje každé slovo, nevynechá jedinou slabiku. Ale jak to, že se do Bible nedívá?

Muž, o kterém je řeč, žil na Srí Lance a byl nevidomý. Také velmi špatně slyšel, a když se chtěl někam dostat, potřeboval invalidní vozík. Jak mohl takový člověk poznat Jehovu a stát se studentem teokratické školy? Rád vám o tom budu vyprávět.

Když jsem se s Kingsleym setkal poprvé, udělalo na mě dojem to, jak moc si přál poznat biblickou pravdu. Už před naším setkáním studoval Bibli s několika svědky Jehovovými. Knihu Poznání, které vede k věčnému životu měl v Braillově písmu a bylo na ní vidět, že je hodně opotřebovaná. * Když jsem mu navrhl, aby se mnou ve studiu Bible pokračoval, souhlasil. V cestě nám ale stály dvě překážky.

První překážkou bylo to, že Kingsley žil společně s několika dalšími lidmi v domě pro staré a tělesné postižené. Protože tam býval velký hluk a Kingsley špatně slyšel, musel jsem na něj  mluvit hodně nahlas. Naše každotýdenní studium tak mohl slyšet celý dům.

Druhý problém spočíval v tom, že Kingsley dokázal během jednoho studia přečíst a vstřebat jen malé množství nových informací. Aby měl z našeho studia pokaždé co největší užitek, svědomitě se na něj připravoval. To, co jsme měli studovat, si dopředu dvakrát přečetl. Ve své Bibli v Braillově písmu si našel uvedené verše a pak si zkusil zformulovat odpovědi na otázky. Taková příprava mu hodně pomáhala. Během našeho studia sedával se zkříženýma nohama na koberečku, a když mluvil o tom, co se dozvěděl, bylo vidět, jak je nadšený – mluvil hlasitě a klepal při tom rukou o podlahu. Zanedlouho jsme už studovali dvakrát týdně a každé studium trvalo dvě hodiny.

KINGSLEYHO DOJEMNÉ ODHODLÁNÍ

Kingsley a Paul

Kingsley moc chtěl chodit na shromáždění do sálu Království, ale nebylo to pro něj jednoduché. Vždycky totiž potřeboval pomoc, aby se dostal na invalidní vozík, z něj do auta a z auta pak do sálu Království. Ale hodně bratrů a sester ze sboru se nabídlo, že mu v tom budou pomáhat, a brali to jako čest. Během shromáždění Kingsley vždycky držel kousek od ucha reproduktor, pozorně poslouchal, a dokonce dával komentáře.

Po nějaké době, co studoval Bibli, se rozhodl, že se přihlásí do teokratické školy. Dva týdny před jeho prvním čtením z Bible jsem se ho zeptal, jestli si čtení procvičuje. Hrdě prohlásil: „Ano, bratře, trénoval jsem to asi třicetkrát.“ Pochválil jsem ho a poprosil, aby mi ten úsek přečetl. Otevřel svoji Bibli, položil prsty na text v Braillově písmu a začal číst. Všiml jsem si ale, že se jeho prsty nepohybují po stránce tak jako obvykle. Uměl celou tu pasáž zpaměti!

Nevěřícně jsem se na něj díval a po tváři mi stékaly slzy. Zeptal jsem se ho, jak se to dokázal tak dobře naučit jen za 30 přečtení. Odpověděl: „Ale ne, já jsem to trénoval asi třicetkrát denně.“ Jen si to představte: Kingsley přes měsíc sedával na svém koberečku a četl tu pasáž znovu a znovu, až ji uměl nazpaměť.

A pak přišel den, kdy měl svůj úkol přednést v sále Království. Když dočetl, sklidil nadšený potlesk. Mnoho z přítomných to dojalo k slzám, když viděli, jaké úsilí vynaložil. Jedna zvěstovatelka, která se předtím odhlásila z teokratické školy kvůli tomu, že mívala velkou trému, se teď do ní dala znovu zapsat. Řekla: „Když to dokáže Kingsley, tak já taky!“

Po třech letech studia se Kingsley zasvětil Jehovovi a 6. září 2008 se dal pokřtít. Věrně mu sloužil až do své smrti 13. května 2014. Byl pevně přesvědčený, že jednou bude na zemi ráj a on tam bude Jehovovi sloužit v plné síle a dokonalém zdraví. (Iz. 35:5, 6) Vyprávěl Paul McManus.

^ 4. odst. Tato kniha byla vydána v roce 1995. V současnosti se už netiskne.