Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

„Budete mi svědky“

„Budete mi svědky“

„Budete mi svědky . . . do nejvzdálenější části země.“ (SK. 1:7, 8)

1., 2. (a) Kdo je nejvýznačnějším Jehovovým svědkem? (b) Co znamená jméno Ježíš a z čeho je patrné, že žil v souladu s významem svého jména?

JEŽÍŠ prohlásil: „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě.“ (Přečti Jana 18:33–37.) Tato slova řekl při soudním procesu římskému místodržiteli Judeje krátce potom, co potvrdil, že je králem. O řadu let později apoštol Pavel poukázal na Ježíšovu odvahu, se kterou „jako svědek učinil znamenité veřejné prohlášení před Pontským Pilátem“. (1. Tim. 6:13) Pokud chce člověk jednat jako „věrný a pravý svědek“ v Satanově nenávistném světě, bez odvahy se opravdu neobejde. (Zjev. 3:14)

2 Ježíš byl Žid, a proto byl Jehovovým svědkem už od narození. (Iz. 43:10) Byl největším svědkem, jaký se kdy Jehovova jména zastával, a také žil v souladu s významem svého vlastního jména, které od Boha dostal. Když anděl řekl Ježíšovu adoptivnímu otci Josefovi, že Marie počala působením svatého ducha, dodal: „Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“ (Mat. 1:20, 21; ppč.) Většina znalců Bible se shoduje, že jméno Ježíš  je odvozené z hebrejského jména Ješua, které obsahuje zkrácenou formu Božího jména a znamená „Jehova je záchrana“. V souladu s tím Ježíš pomáhal „ztraceným ovcím izraelského domu“, aby činily pokání ze svých hříchů a znovu získaly Boží přízeň. (Mat. 10:6; 15:24; Luk. 19:10) Proto horlivě vydával svědectví o Božím království. Evangelista Marek napsal: „Ježíš šel do Galileje, kázal Boží dobrou zprávu a říkal: ‚Ustanovený čas se naplnil a Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte dobré zprávě.‘“ (Mar. 1:14, 15) Ježíš také odvážně odhaloval špatnost židovských náboženských vůdců, kteří pak měli podíl na tom, že byl popraven na kůlu. (Mar. 11:17, 18; 15:1–15)

VELKOLEPÉ BOŽÍ VĚCI

3. Co se stalo třetí den po Ježíšově smrti?

3 Třetí den po Ježíšově kruté smrti se stalo něco úžasného. Jehova ho vzkřísil, a to ne jako pouhého člověka, ale jako nesmrtelného duchovního tvora. (1. Petra 3:18) Na důkaz toho, že ožil, se Ježíš několikrát zhmotnil. Už v ten den, kdy byl vzkříšen, se různým učedníkům objevil nejméně pětkrát. (Mat. 28:8–10; Luk. 24:13–16, 30–36; Jan 20:11–18)

4. Jak probíhalo Ježíšovo setkání s učedníky a čím je pověřil?

4 Po páté se Ježíš objevil apoštolům a dalším učedníkům, kteří byli s nimi. Dá se říct, že při této pamětihodné příležitosti s nimi studoval Boží Slovo. Čteme o tom: „Zcela [jim] otevřel mysl, aby pochopili význam Písem.“ Díky tomu si uvědomili, že jeho smrt rukou Božích nepřátel a zázračné vzkříšení byly předpověděny v Písmu. Na závěr tohoto setkání Ježíš svým posluchačům objasnil, co bude jejich úkolem. Řekl, že „na základě jeho jména se bude ve všech národech kázat pokání na odpuštění hříchů – počínaje od Jeruzaléma“. A dodal: „Toho máte být svědky.“ (Luk. 24:44–48)

5., 6. (a) Proč Ježíš řekl, že učedníci budou jeho svědky? (b) Co nového měli Ježíšovi učedníci oznamovat?

5 Když se tedy o 40 dní později Ježíš objevil apoštolům naposledy, mohli dobře porozumět jednoduchému, ale burcujícímu pokynu, který jim dal: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) Proč Ježíš řekl, že budou jeho svědky, a ne Jehovovými svědky? Mluvil totiž k Izraelitům, kteří už Jehovovými svědky byli, ale teď měli vydávat svědectví i o Ježíšovi.

Jsme Ježíšovými učedníky, a proto dáváme lidem na vědomí Jehovův záměr (5. a 6. odstavec)

6 Od této chvíle měli lidem oznamovat, že v uskutečňování svého záměru udělal Jehova něco nového. Bylo to ještě velkolepější než vysvobození Izraelitů z otroctví v Egyptě a později z vyhnanství v Babylóně. Smrtí a vzkříšením Ježíše Krista totiž Bůh umožnil vysvobození z nejhoršího druhu otroctví, totiž otroctví hříchu a smrti. O Letnicích roku 33 n. l. byli Ježíšovi učedníci pomazáni svatým duchem a začali s lidmi mluvit „o velkolepých Božích věcech“. Tisíce lidí na jejich svědeckou činnost reagovaly příznivě – činily pokání a přijímaly Ježíše jako Jehovův prostředek záchrany. Z místa po pravici svého Otce to Ježíš pozoroval a viděl, jak jeho jméno nabývá na významu. (Sk. 2:5, 11, 37–41)

 „VÝKUPNÉ VÝMĚNOU ZA MNOHÉ“

7. O čem svědčily události v den Letnic roku 33 n. l.?

7 Události v den Letnic roku 33 n. l. svědčily o tom, že Jehova přijal Ježíšovu dokonalou lidskou oběť jako výkupné za hříchy lidstva. (Hebr. 9:11, 12, 24) Jak Ježíš vysvětlil, „nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Mat. 20:28) K těm mnohým, kterým Ježíšova výkupní oběť měla přinést užitek, nepatřili pouze kajícní Židé. Boží vůlí totiž je, „aby lidé všeho druhu byli zachráněni“. Výkupní oběť „snímá hřích světa“. (1. Tim. 2:4–6; Jan 1:29)

8. Jaký rozsah měla kazatelská činnost v prvním století a díky čemu to bylo?

8 Dokázali první Ježíšovi učedníci s odvahou dál vydávat svědectví? Ano, ale ne ze své vlastní síly. Jehova je prostřednictvím svatého ducha podněcoval ke službě a podporoval je v ní. (Přečti Skutky 5:30–32.) Asi 27 let po Letnicích roku 33 n. l. mohl apoštol Pavel napsat, že dobrá zpráva se k Židům i lidem z národů dostala „v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kol. 1:5, 23)

9. Co se podle Ježíšových slov mělo stát s křesťanským sborem?

9 Je smutné, že se křesťanský sbor časem zkazil. (Sk. 20:29, 30; 2. Petra 2:2, 3; Juda 3, 4) Jak řekl Ježíš, odpadlictví, za kterým stál ten ničemný neboli Satan, převážilo nad pravým křesťanstvím a tak to zůstalo až do „závěru systému věcí“. (Mat. 13:37–43) Pak v říjnu roku 1914 Jehova dosadil Ježíše Krista za krále nad světem lidstva. Tím začaly poslední dny Satanova zkaženého světa. (2. Tim. 3:1)

10. (a) Na které datum pomazaní křesťané dlouho dopředu upozorňovali? (b) Co se stalo v říjnu 1914 a jak to víme?

10 Víc než třicet let předem pomazaní křesťané poukazovali na to, že říjen 1914 bude klíčovým datem. Svůj závěr zakládali na Danielově proroctví o velkém stromu, který byl podťat a po uplynutí sedmi časů měl znovu začít růst. (Dan. 4:16) V proroctví o své přítomnosti a o „závěru systému věcí“  Ježíš mluvil o období sedmi časů jako o „ustanovených časech národů“. Od památného roku 1914 je ze světových událostí naprosto zřejmé, že Kristus je přítomen jako nový král země. (Mat. 24:3, 7, 14; Luk. 21:24) Ke zprávě „o velkolepých Božích věcech“, kterou kážeme, od té doby patří i to, že Jehova dosadil Ježíše za krále nad světem lidstva.

11., 12. (a) Co se děje od roku 1919? (b) Co začalo být zřejmé od poloviny 30. let? (Viz úvodní obrázek.)

11 Od roku 1914 začal Ježíš Kristus v postavení krále vysvobozovat své pomazané následovníky ze zajetí „Velkého Babylónu“. (Zjev. 18:2, 4) V poválečném roce 1919 se otevřela možnost po celém světě vydávat svědectví o Božím prostředku k záchraně a předávat dobrou zprávu o ustanoveném Království. Pomazaní křesťané se této možnosti chopili a díky tomu byly shromážděny tisíce dalších pomazaných, kteří měli vyhlídku na to, že se stanou spoludědici s Kristem.

12 Od poloviny 30. let bylo zřejmé, že Kristus začal shromažďovat miliony svých „jiných ovcí“, které budou tvořit „velký zástup“ ze všech národů. Pod vedením pomazaných křesťanů „jiné ovce“ odvážně následují Kristův příklad a veřejně oznamují, že za svou záchranu vděčí Bohu a Kristu. Díky tomu, že vytrvávají ve svědecké činnosti a dál projevují víru v Kristovo výkupné, budou moct přežít „velké soužení“, kterým skončí Satanův svět. (Jan 10:16; Zjev. 7:9, 10, 14)

SE SMĚLOSTÍ KAŽME DOBROU ZPRÁVU

13. K čemu jsme odhodlaní a jak víme, že se nám to podaří?

13 Vydáváme svědectví o velkolepých věcech, které Jehova udělal, a také o jeho slibech, které se týkají budoucnosti. To je velká výsada, které bychom si měli nesmírně vážit. Je pravda, že být Jehovovými svědky není vždy jednoduché. Mnozí sloužíme v obvodech, kde se běžně setkáváme s nezájmem, posměchem, nebo dokonce odporem. Pomůže nám, když budeme mít stejný postoj jako apoštol Pavel a jeho druhové. Pavel napsal: „Sebrali jsme prostřednictvím našeho Boha smělost, abychom k vám o Boží dobré zprávě mluvili s velkým bojem.“ (1. Tes. 2:2) Nikdy se tedy nevzdávejme! Až do zničení Satanova světa buďme odhodlaní jednat v souladu s tím, že jsme se zasvětili Jehovovi.  (Iz. 6:11) Vlastními silami to ale nedokážeme. Podobně jako první křesťané se musíme modlit k Jehovovi, aby nám prostřednictvím svého ducha dal „moc, která je nad to, co je normální“. (Přečti 2. Korinťanům 4:1, 7; Luk. 11:13)

14., 15. (a) Jaký postoj lidé měli ke křesťanům v prvním století a co k tomu napsal apoštol Petr? (b) Na co bychom měli pamatovat, když se setkáme s odporem?

14 Miliony lidí se dnes považují za křesťany, „ale svými skutky [Boha] zapírají, protože jsou odporní a neposlušní a neschválení pro jakékoli dobré dílo“. (Tit. 1:16) Pamatujme na to, že v prvním století hodně lidí, ne-li většina, cítila k pravým křesťanům nenávist. Proto apoštol Petr napsal: „Jestliže jste haněni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá . . . Boží duch.“ (1. Petra 4:14)

15 Je možné tato slova vztáhnout i na nás? Rozhodně ano, protože i my vydáváme svědectví, že Ježíš je králem. To, že jsme nenáviděni pro Jehovovo jméno, je totéž, jako být „haněni pro Kristovo jméno“. Ježíš totiž svým odpůrcům řekl: „Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale mě nepřijímáte.“ (Jan 5:43) Až se tedy příště setkáš ve službě s odporem, nenech se tím sklíčit. Považuj to za důkaz, že z tebe Bůh má radost a že ti dává svého ducha.

16., 17. (a) Jaké výsledky v mnoha částech světa přináší svědecké dílo? (b) K čemu jsi odhodlaný ty?

16 Nezapomínejme také, že v mnoha částech světa je velký vzrůst. I v často propracovávaných obvodech nacházíme lidi, kteří jsou ochotní nám naslouchat a kterým můžeme předat nádherné poselství o záchraně. Buďme proto důslední a opakovaně choďme za těmi, kdo projevili zájem. Pokud je to možné, veďme s nimi biblické studium a pomáhejme jim, aby se i oni zasvětili Jehovovi a dali se pokřtít. Sestra Sarie z Jižní Afriky, která vydává svědectví o Jehovovi už víc než 60 let, říká: „Moc si vážím toho, že díky Kristově výkupní oběti mohu mít blízký vztah se svrchovaným vládcem Jehovou. Jsem šťastná, že s lidmi mohu mluvit o jeho slavném jménu.“ Sarie a její manžel Martinus pomohli svým třem dětem i mnoha dalším lidem, aby se stali Jehovovými ctiteli. Sarie dodává: „Žádná jiná činnost nepřináší větší uspokojení. Prostřednictvím svého svatého ducha nám Jehova dává potřebnou sílu, abychom mohli dál kázat a pomáhat lidem získat věčný život.“ S jejími pocity se jistě ztotožňujeme.

17 Ať už jsme pokřtěnými křesťany, nebo k tomuto cíli směřujeme, máme pádné důvody být vděční za výsadu, že jsme ve spojení s celosvětovým sborem svědků Jehovových. Dál proto vydávejme důkladné svědectví a dělejme všechno pro to, abychom se neznečistili Satanovým zkaženým světem. Tak budeme přinášet chválu našemu milujícímu nebeskému Otci, jehož slavné jméno můžeme nosit.